Žena na mateřské dovolené je potencionální alkoholička

Do alkoholové závislosti může spadnout prakticky každý.

Nehraje zde výraznou roli sociální postavení, vzdělání ani majetkové poměry.

Lidé řeší alkoholem prostě své citové i existenciální problémy. Pro mnohé je opití způsob, jak upustit páru a příležitost, utopit nastřádané problémy v alkoholu a alespoň na chvíli zapomenout.

Může to být i šéf firmy nebo řidič kamionu, když třeba jen jednou za měsíc vypijí přespříliš. Anebo matky, které se jinak řádně starají o výchovu dětí.

Skleničku alkoholu si občas dopřeje téměř každý

Při posuzování toho, kdo je a kdo není alkoholik záleží především na okolnostech konzumace alkoholu. Tedy nejen na tom, kolik toho vypijete, ale zejména za jakých okolností, jak často a co vás konkrétně k pití alkoholu vede.

Například i jedna sklenka vína o samotě je nebezpečná tendence a jeden z potenciálních rizikových faktorů pro vznik alkoholismu.

Jde o motivy a okolnosti, za jakých alkohol konzumujeme, o tělesnou konstituci a přirozeně i o to, kolik toho vypijeme. Alkoholik každopádně není jen ten, kdo pije denně pod obraz a má rudý nos.

Závislost začíná velmi nenápadně. Například zahánět stres alkoholem je velmi nebezpečné, a ani nemusí jít o velké množství.

Například jít na jedno (pivo, víno) je jeden z nízkorizikových motivů, protože v tomto případě jde zejména o setkání s přáteli. Nejedná se tedy primárně samo o sobě o konzumaci alkoholu.

Patologické rizikové faktory vedoucí ke konzumaci alkoholu

Patologických konzumačních vzorce jsou faktory, které vedou k rizikové konzumaci alkoholu, která se potencionálně může vyvinout v alkoholismus.

Člověk několik týdnů nepije, třeba profesionální řidič, ale pak, když má volno, se zpije tak, že je dva dny vypnutý. Nárazové pití je velmi nebezpečný model. Nezáleží ale jen na množství, rozhodující jsou zejména motivy, které ke konzumaci alkoholu vedou.

Pití na radost i smutek vede po určité době do stejného stavu. Pití na radost patří k nízce rizikovým okolnostem, ovšem bude-li se jednat o pití pod plnou parou, dopadne to nakonec úplně stejně jako pití na smutek, jež patří k vysoce rizikových okolností. Vytvoří se pak tělesná závislost na alkoholu.

Velmi špatné je, když lidé začnou používat alkohol jako lék. Na to pozor: nemohu usnout, napiji se. Cítím úzkost, napiji se. S někým se pohádám, tak to zapiji. Mám špatnou náladu, zapiji ji. V těchto situacích vzniká závislost mnohem rychleji.

Pak je tu nárazové pití, kdy ještě není žádná tělesná závislost, ale nějakým způsobem se v člověku kumuluje stres a v určité chvíli není motivem pití alkoholu pobavit se s přáteli, ale opravdu se vypnout, u některých do bezvědomí.

Rovněž tak pravidelná sklenička po práci je nebezpečná, když si na alkohol navykneme jako na každodenní odměnu. Pokud si na tuto formu odměny mozek navykne, postupem času přestávají být zajímavé jiné odměny, jako třeba procházka nebo návštěva kina.

Někteří večer vypijí sedmičku vína, a není to přece problém, když chodí do práce, starají se vzorně o rodinu. Ale když pak ale přijde stresující okolnost, například úmrtí, rozvod, krach, pak člověk navyklý odměňovat se sedmičkou vína denně se snadno přehoupne do již nezvladatelné konzumace.

Mezi alkoholiky je pozoruhodně vysoké procento žen na mateřské dovolené. Důvodem je většinou to, že podléhají okolnímu tlaku, že ve všem musí být perfektní. Chtějí být dokonalé matky, dokonalé manželky. Chtějí mít perfektně uklizenou domácnost, perfektně vychované dítě, ale nezvládají to.

Nikdo ale není dokonalý. Když začnou svoji vlastní hodnotu odvozovat jen od nějakého výkonu nebo od toho, že se srovnávají s někým druhým, je to špatná cesta. Hodnota sama sebe by se měla odvíjet od toho, jaké mají vztahy, že nikomu neubližují. Podat občas špatný výkon je přece úplně přirozené.

Zároveň se stalo společenskou normou, že člověk musí být pořád šťastný. To je nesmysl. Je totiž přirozené být někdy smutný. Není si na to třeba hned brát prášek anebo si dát panáka.

Ranní pití alkoholu jsou významný ukazatel, že něco není v pořádku. Nemluvě ani o opileckých oknech. Může se to stát výjimečně v mládí, ale když se to stane opakovaně ve středním věku, je to už velmi špatné.

Pokud třeba přijdete kvůli konzumaci alkoholu o řidičák, bývá to vážný signál. Ideálně by měl ale člověk zpozornět už mnohem dříve.

Kontrolovaná konzumace alkoholu

Kontrolovaná konzumace se používá od 70. let minulého století. Je vhodná pro alkoholiky začátečníky, tedy ty, kteří si relativně včas uvědomili, že se jim to začíná vymykat z rukou, ale nejsou ještě tělesně závislí.

Kontrolovaná konzumace může být cílem nebo postupnou cestou k abstinenci. Neabstinentní terapie ale nikdy nemůže nahradit abstinenci u těžkých případů.

Program kontrolované konzumace trvá čtyři až pět měsíců. Obsahuje hodně psychoterapie. Jde se do historie života pijáka, neboť mnohdy opakujeme vzorce chování po svých rodičích.

Kontrolované pití je terapie pro klienty, kde stále ještě jsou hlavní důvody pro pití psychické okolnosti a kteří fungují společensky a nepropili se do tělesné závislosti. Ta je už rozvinutá, pokud se člověku dělá fyzicky špatně, jestliže nemá alkohol.

Primárně není důležité množství, ale okolnosti konzumace alkoholu

Je důležité včas identifikovat a postupně měnit okolnosti, za nichž alkoholik konzumuje alkohol. Rozhodující jsou emoce, respektive jaké máme myšlenky, které vyvolávají pocity.

Pokud se podaří odstranit příčiny, množství už se redukuje v podstatě samo. To samozřejmě ale neplatí u těžkých forem závislosti.

Je třeba rozklíčovat, proč člověk pije a který z motivů je nebezpečný.

V takovém případě kontrolované pití nepomůže a abstinence je nezastupitelná. Kontrolované pití není nějaká povolenka či naděje pro alkoholiky, kteří se dostali z těžké závislosti.

Každá sklenička je pro něj riziková. Je zde velká pravděpodobnost, že do toho znovu spadne.