Jak to mají mají Turci s alkoholem a co je to turecký paradox

Většina občanů Turecka jsou muslimové, hlásí se k Islámu a ten konzumaci alkoholu nedovoluje.

Ovšem Turecko je poměrně velká a různorodá země. Navíc mnoho Turků žije v zahraničí, mimochodem, dost jich je v tradiční pivařské zemi – Německu, kam kdysi přišli za prací a už tam zůstali.

Ale situace v evropské části Turecka a Istanbulu je zcela jiná než v Ankaře, nebo třeba v asijské části Turecka u hranic s Irákem a Íránem, kde je víra silnější.

Turecký paradox

Pokud se podíváte do mapy na zeměpisnou polohu Turecka, asi si říkáte, že právě ta poloha je naprosto ideální pro pěstování citrusů, révy vinné a ovoce vůbec.

Klima je v Turecku pro pěstování hroznů více než příznivé, léta jsou teplá a je zde i dostatečná vlhkost. Révě vinné zde daří. Vliv na to má i blízkost moří, ať už Středozemního, nebo Černého.

Turecko má pro úspěšné pěstování a výrobu vína všechny předpoklady. Ideální složení půdy i výborné klima. Víno se v Turecku také pěstuje a to nejen známé francouzské odrůdy jako Chardonnay, Cabernet a Merlot. Většina odrůd pěstovaných v Turecku je hlavně místních, jsou to hlavně Kalecik Karasi, Okuzgozu a Narince.

Co do plochy osázené vinicemi je Turecko s 500.000 hektary páté na světě. To vypadá jako vinařská velmoc, tak tomu ale není. Většina hroznů je zde určena k přímé konzumaci jako ovoce, nikoli na zpracování jako nápoj. Vysvětlení je jednoduché – náboženství.

Podle světových statistik se jako nápoje v Turecku vyrobí jenom 0,05 procenta světové produkce a jako konzumenti Turci vypijí jenom 0,06 procenta vína vyrobeného na světě.

O tureckém vínu už ve světě ví a některé odrůdy mají nesmírný potenciál pro mezinárodní trh.

Turecko je sice co do velikosti vinic na pátém místě a na šestém co do množství vypěstovaných hroznů, ale v produkci nápoje je až na 30. místě.

Nejvýznamnější pěstitelé v Turecku vyrábí víno červené, bílé i růžové a některé značky jsou velmi kvalitní. Problémem je ale malý zájem o turecká vína v zahraničí. Vyváží se jen dvě procenta turecké produkce, hlavně do Belgie, Německa, Británie a USA. Je to dáno zejména tím, že vinařství nemá v Turecku jako v muslimské zemi vůbec žádnou tradici. A na konkurenčním trhu s tradičními vinařskými zeměmi jako je Francie, Itálie a Španělko nezvládne soupeřit ani nízkou cenou.

Zákazy a omezování prodeje alkoholu

Pěstitelé si stěžují na přísné podmínky a vysoké daně, které zavedl režim prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. V roce 2013 jeho konzervativní Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) prosadila zákon, který zakazuje prodej alkoholu mezi desátou hodinou večerní a šestou ranní. Trvalý zákaz prodeje platí v blízkosti škol a mešit a zákon také nedovoluje jakoukoli reklamu na alkohol. Erdogan zákazy zdůvodnil starostí o zdraví veřejnosti, vláda tvrdí, že jde o regulaci, nikoli zákaz konzumace alkoholu.

Zákaz prodeje alkoholu není v Turecku nic nového. Už v 17. století platil pod hrozbou trestu smrti zákaz prodeje kávy, tabáku i alkoholu. Bylo to za vlády osmanského sultána Murada IV., který byl ale sám velký alkoholik a zemřel na cirhózu jater.

Co však svazuje pěstitele nejvíc, to jsou daně. AKP se na alkohol zaměřuje od svého nástupu k moci v roce 2002 a uvalila na něj zvláštní spotřební daň i daň z přidané hodnoty. Zvýšení cen přispělo ke snížení spotřeby vína, jež se za několik let propadla o více než deset milionů litrů. Mnoho výrobců produkci buď omezilo, nebo ukončilo. Vinaři stále doufají, že se situace časem změní.

Noční život v Turecku

Největší turecké město, které se rozprostírá na obou stranách Bosporu, bylo ještě před pár lety rájem nočního života. Do Istanbulu mířili Evropané na víkendové pařby, stal se snem i mnoha mladých Turků. Nyní ale podniky zejí prázdnotou a číšnice a barmani se snaží lákat aspoň zbylé kolemjdoucí turisty.

Besiktas je jedna z nejpopulárnějších částí města. Svými úzkými a propletenými uličkami, stoupajícími od přístavu mírně do kopce, stále odkazuje na kdysi bohatý noční život.

Ten se ale v poslední době vytrácí. Mohou za to mimo jiné opatření současného tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, který už přes deset let vládne a jeho konzervativní strana AKP přichází s omezeními takzvaného neřádného životního stylu a prosazuje hodnoty islámu. Přitom ačkoliv většina Turků jsou muslimové, země je sekulárním státem.

Barmani si stěžují, že hostů je málo a není pro koho míchat koktejly. Společně s hyperinflací, která Turecku vládne se jedná o vražednou kombinaci.

Právě rekordní inflace má také citelný dopad nejen na noční život, ale obecně možnost posedět si v restauraci nebo baru. Oficiálně se pohybuje těsně pod 45 procenty, ale mnoho místních je přesvědčených, že ve skutečnosti je mnohem vyšší.

Ještě v roce 2002 stála lahev rakije osm tureckých lir. Od té doby cena podstatně vzrostla. Když vláda zvedla daně na alkohol, lahev vyšla už na 250 lir.

Alkohol není v Turecku vůbec levný a tak není důvod jezdit tam za zábavou a návštěvou barů. Cena piva se v barech pohybuje kolem v přepočtu od 100 Kč, v obchodech je jen o třetinu levnější. Rovněž tak láhev vína v obchodě pod 200 Kč neseženete.

Stát se snaží ze všech sil omezit konzumaci alkoholu.

Ačkoliv vládní snaha omezit konzumaci alkoholu dopadá na všechny, po zvýšení daně dopadla nejvíce na studenty, kteří sem jezdili na program Erasmus. Po zvýšení daně je i pivo tak drahé, že si ho mladí lidé nemohou dovolit. Ale to se netýká jen piva, ale veškerých alkoholických nápojů a vzhledem k inflaci komplet všeho.

Jogurt a ayran

Už v roce 2013 Erdogan, který sám sebe označuje za zbožného muslima, omezil hodiny, během kterých je možné prodávat alkohol. Opatření v roce 2021 kvůli pandemii koronaviru ještě zpřísnil. Opakovaně veřejně vystupuje proti pití alkoholu a kouření tabáku. Lidem také doporučil, aby raději pili ayran, tradiční jogurtový fermentovaný nápoj. Tento sice také obsahuje alkohol, ale pouze v zanedbatelném množství

Mnoho lidí si však myslí, že prezident není skutečný muslim a pouze se tak tváří kvůli svým voličům. Vyfotí se v mešitě nebo u čtení koránu, ale řada jeho nejbližších byli během posledních 20 let vlády opakovaně obviněni z korupce. Mnoho Turků se i kvůli němu odklání od islámu.

Stačí jen přeplout Bosporský průliv a před návštěvníkem se otevře asijská část Istanbulu. V této spíše konzervativní oblasti opět vyčnívá jedna městská část, kde se také místní bojí o budoucnost nočního a kulturního života. Kadıköy je pověstná svými kavárnami, restauracemi a bary. Podobně jako v Besiktasu i zde se úzké uličky zvedají od přístavu do kopce. I zde je o hosty barů a nočních podniků nouze a většina z nich má prázdné stoly, u kterých občas sedí místní muži s novinami a usrkávaí čaj.