Potěmkinova vesnice

Určitě už jste o pojmu Potěmkinova vesnice slyšeli.

V tomto článku se podíváme na to jak toto pojmenování vzniklo, na historické konotace i příklady z praxe.

Potěmkinova vesnice není žádná konkrétní vesnice, ale na druhou stranu, každá vesnice tak může být za jistých okolností nazývána.

Pojem Potěmkinova vesnice

Jako Potěmkinovy vesnice (stavění Potěmkinových vesnic) bývá označována snaha vykreslit něco lépe, než tomu tak ve skutečnosti je – falešně přikrášlit skutečnost a zastírat pravdivý stav věcí.

Příkladem mohou být minulé i současné ekonomiky hlásící se k myšlenkám socialismu – např. i bývalé socialistické Československo, které na odiv vystavovalo některé svoje úspěchy, často ale bylo mnoho prvků národního hospodářství nastaveno tak, aby se vytvořil dojem mnohem bohatší země.

Podobně se postupovalo i v jiných oblastech (rekonstrukce center měst apod.) a i v dalších socialistických zemích.

V socialistických obchodech pak bylo vyskládáno zboží jen v jedná a to té přední řadě a nedostatkové bylo nahrazena dlouhými regály jiného, o které nebyl zájem. Z dálky tak vypadaly regály jako úplně plné.

Historie Potěmkinovy vesnice

Cesta Kateřiny II. (úvodní foto) na Krym v roce 1787, na níž ji doprovázel i rakouský císař Josef II., byla součástí diplomatických příprav na rusko-rakouskou válku proti Osmanské říši, současně se mělo rakouskému císaři a početnému doprovodu cizích diplomatů z nejrůznějších zemí ukázat bohatství a moc Ruska.

Carský výlet na Krym se připravoval několik let. Na každém místě, kde měla carevna nocovat, byl postaven skvělý palác, vyspraveny cesty, opravovány fasády atd.

Avšak finanční prostředky ruského impéria byly limitované a změnit pustinu, tzv. Divoká pole, v kvetoucí kraj nedokázal ani mocný kníže G. A. Potěmkin.

Aby vytvořil iluzi skvělého rozmachu nedávno k Rusku připojených oblastí, které byly pojmenovány Nové Rusko, pozval z Petrohradu na čtyřicet malířů, zběhlých v tehdy módní tzv. perspektivní malbě. Ti pak podél Dněpru, po němž plulo několik desítek korábů s carskou suitou, namalovali kulisy vesnic, kolem nichž se pásl dobytek a svátečně oblečení venkované mávali a zpívali písně.

Z dálky nebylo vidět, že dobytek sotva stojí na nohou, neboť carevně ukazovali pětkrát či šestkrát totéž stádo, které v noci hnali vždy na nové místo. Podobně bylo vidět i několik pluků, které se pro větší efekt přesunovaly a defilovaly tak před panovnicí několikrát.

Po cestách jely vozy naložené pytli s obilím (ve skutečnosti se však jednalo o písek), před dekoracemi vesnic stáli jako vesničané opět převlečení vojáci Potěmkinových pluků.

Ve vsích nebo městech, kudy průvod přímo projížděl, byly „pravé“ jen hlavní ulice, v průčelí bočních ulic stály opět jen kulisy.

Ve vesnických chalupách se pak carevna a její doprovod nestačily divit tomu, že na stole vždy stála pečená husa. Byla to opět jedna a táž pečeně dle potřeby přenášená přes zadní dvorky. Při námořní přehlídce v Sevastopolu obstály jen první řady válečných lodí, v posledních řadách byly již jen lodě obchodní „upravené“ na bitevní koráby.

Je ovšem fakt, že několik let poté ruská Černomořská flotila doslova rozstřílela největší tureckou expediční flotilu, jakou kdy Osmanská říše vyslala do Černého moře. Na Turecké straně se do bitvy zapojily – a byly potopeny – i lodě tuniské

Mnozí historici o těchto událostech pochybovali a někteří pochybují i dnes.

Existují však zprávy dobových svědků, kteří potvrzují, že tyto „potěmkinovské vesnice“ opravdu existovaly.

Jedním ze svědků, kteří o falešných vesnicích psali ve své korespondenci, byl např. saský diplomat Georg von Helbig, který se ovšem inspekční cesty nezúčastnil a vše „odhalil“ na dálku ze Sankt Petěrburgu.

Objeveny byly i dopisy samotného Potěmkina, v nichž žádal prezidenta akademie umění o urychlené dodání skupiny umělců, kteří měli namalovat kulisy vsí a staveb, jimiž panovnice projížděla.

Dalším důležitým svědkem byl už výše zmíněný císař Josef II., který se s carevnou Kateřinou Velikou sešel na Krymu k politickým jednáním. Ten označil svou cestu na Krym za „halucinaci“. Samotná carevna během cesty tušila, že něco není v pořádku, ale zřejmě jí to příliš nevadilo.

Současnost Potěmkinových vesnic

Potěmkinovy vesnice se používají i v současnosti, tradice se musí ctít a tak jsou populární zejména v Rusku, Severní Koreji a dalších totalitních zemích.

Například při inspekčních cestách Vladimíra Putina po Rusku v roce 2012, byly ošuntělé a rozpadlé dřevěnice podél cesty před průjezdem jeho kolony „opraveny“ plachtami s potiskem. Dá se předpokládat, že se jednalo o snahu gubernátorů zakrýt před prezidentem Putinem rozkradené federální fondy určené na rozvoj daných oblastí.

Poznámka

Po knížeti Potěmkinovi jsou dnes pojmenovány schody v perle Černomoří – Oděse, které vedou z centra města do přístavu. Tyto schody také figurují ve slavném ruském historickém filmu Sergeje Michajloviče Ejzenštejna – Křižník Potěmkin. 

Za Potěmkinovu vesnici lze také považovat film Český sen o fiktivním supermarketu.

V souvislosti s Potěmkinovou vesnicí se objevil v poslední době pojem Potěmkinova armáda. Je tím myšlena armáda ruské federace, která je papírově druhá nejsilnější na světě, pořádající každoročně přehlídky nejmodernější techniky na Rudém náměstí a armáda do které jde přes 5% ruského HDP (65 mld. USD) ročně.

Vlivem masivní korupce na všech stupních řízení a velení, která se odhaduje na cca 25% všech vložených prostředků však trpí naprostým deficitem odpovídajících bojových schopností.

Další skutečností je, že v průběhu probíhající invaze bylo zjištěno, že na některých ruských tancích je místo reaktivní ochrany jen papundeklová imitace a některé ruské neprůstřelné vesty pak obsahují místo ochranných sendvičových plátů pouze imitaci z kartonu.

U záložních ruských tanků pak někdo ve skladech ukradl měděné kabely a u některých pak dokonce i motory.

Ačkoliv je dnes 1. dubna, tedy Apríl, článek je míněn naprosto seriózně.