Příběhy osobností – Louis Pasteur

Jméno Louis Pasteur asi většině lidí příliš nenaznačí, o koho se vlastně jedná. Ovšem pouze do té doby, než si ho spojí s nápisem, který se vyskytuje například na obalech s pivem, kde bývá uvedeno zpravidla slovo pasterováno a u piv s kratší trvanlivostí pak nepasterováno. Pasterizace je proces tepelné sterilizace.

Ale to není z jeho objevů zdaleka vše – pojďme se tedy podívat, kdo to byl Louis Pasteur a o jaké objevy pro lidstvo se vlastně zasloužil.

Louis Pasterur

Louis Pasteur (1822 – 1895) byl francouzský vědec – biolog a chemik, který se stal zakladatelem nových vědeckých oborů jakou jsou například mikrobiologie a imunologie. Objevil také vakcíny proti vzteklině a sněti slezinné. Patří k nejvýznačnějším vědcům devatenáctého století. Lze ho považovat za zakladatele moderního lékařství, ačkoliv lékař nebyl.

Pasteur se narodil ve východní Francii do rodiny chudého koželuha, který si představoval, že Louis bude pokračovat v jeho řemeslu. Ale synovy známky, jeho píle a silná vůle otce přesvědčily, aby změnil názor. Byl také nadaným kreslířem, vytvořil mnoho portrétů členů své rodiny i obyvatel města Arbois, kam se jeho rodiče přestěhovali.

Navštěvoval základní školu v Arbois a střední školu v nedalekém Besançonu, získal titul bakaláře umění (1840) a titul bakaláře věd (1842). Vystudoval chemii na École normale supérieure v Paříži, v roce 1847 získal titul doktora přírodních věd.

Na počátku objevů stála rodinná tragédie

V roce 1848 byl jmenován na katedru chemie na Štrasburské univerzitě, kde se setkal s Marií Laurentovou, dcerou rektora univerzity. Do svazku manželského vstoupili 29. května 1849 a měli celkem pět dětí, jen dvě z nich se ale dožily dospělosti, další tři zemřely na tyfus. To vedlo Pasteura ke zkoumání léčby tyfu.

V letech 1854–1857 působil jako profesor chemie a děkan přírodovědecké fakulty Univerzity v Lille, kde se začal věnovat problémům fermentace. Do Paříže se vrátil poté, co byl jmenován vedoucím vědeckých studií na École Normale Supérieure.

Vědecké úspěchy – kvasinky, pasterizace, vakcíny

Titul profesora si Pasteur vysloužil objevem chirality molekul kyseliny vinné, čímž založil nový vědecký obor – stereochemii. Při zkoumání tohoto fenoménu se stal spolupracovníkem a přítelem Biota, s nímž svůj objev a teorie s ním spojené konzultoval.

Další významné výzkumy provedl v oblasti mléčného, octového a alkoholového kvašení. Prokázal, že kvašení je životní projev mikroorganismů, že různé mikroorganismy způsobují různé typy kvašení, a vypracoval metodu tepelné sterilace, která brání nežádoucímu kvašení potravin – tzv. pasterizace.

Dokázal, že každé kvašení, tedy přeměna cukru v kyselinu mléčnou, způsobuje mikroorganismus a v každém kvašení jde o jiný druh mikroorganismu. Nejrůznější látky, které kvasily nebo podléhaly hnití a tlení, vložil do lahví ucpaných speciálním filtrem. Obsah lahví zůstal hniloby ušetřen. Jakmile se ale k němu dostal vzduch, začal hnít nebo kvasit.

Pokračoval ve výzkumu a vyhlásil teorii, že nemoci, hniloba a zánět jsou způsobeny rovněž živými mikroorganismy (anglický lékař Joseph Lister založil na jeho práci teorii aseptické operace). Vyvrátil též teorii abiogeneze.

V roce 1857 se Pasteur přestěhoval do Paříže. A dostal úkol od francouzského ministerstva válečného námořnictva – námořníci na lodích pili víno, to ale během několika dní zkyslo. Nemohl by pan profesor něco vymyslet? Pasteur sám ani nepil, ani nekouřil, ale s chutí se dal do bádání.

Začal víno ohřívat. A nakonec dokázal, že kvasinky octového kvašení zkvašují alkohol ve víně na kyselinu octovou, a tak se víno kazí. Došel k závěru, že krátkodobé zahřátí vína v uzavřené láhvi (na 69-75 stupňů Celsia) zabrání rozkladným pochodům. Tak objevil pasteraci, nejčastěji používaný způsob konzervace potravin.

V roce 1862 byl Pasteur zvolen do Académie des Sciences a následující rok byl jmenován profesorem geologie, fyziky a chemie na École des Beaux-Arts.

Roku 1864 byl Pasteur pověřen výzkumem tzv. bourcového moru, který kosil hedvábnický průmysl ve Francii. Vypracoval metodu, která umožnila uchování zdravých vajíček bource morušového a zabránila jejich kontaminaci organismy způsobujícími onemocnění. Navzdory těžké mozkové mrtvici, kterou v průběhu bádání utrpěl, pokračoval ve výzkumu a prokázal, že příčinou moru jsou dva typy mikroorganismů, a stanovil a ve Francii prosadil zásady, jak zamezit šíření nemoci, které později převzaly i ostatní státy.

V roce 1867 Pasteur opustil École Normale Supérieure a byl jmenován profesorem chemie na Sorbonně.

Zbytek svého života Pasteur věnoval výzkumu nebezpečných infekčních chorob a jejich prevenci. Zaměřil se na mikrobiální původ onemocnění. Byl prvním vědcem, který dokázal vytvořit vakcínu proti nějaké chorobě z původce choroby samého, a ustavil zásady, jak v této oblasti postupovat. Vyvinul a prováděl očkování proti anthraxu, slepičí choleře a prasečímu moru. Stanovil a prosadil nové a přísnější normy pro zacházení s dobytkem, který na anthrax uhynul.

Vrchol Pasteurovy kariéry nastal v roce 1885, kdy poprvé provedl očkování člověka proti vzteklině (po předchozích pokusech na psech a pravděpodobně i na své vlastní osobě). Jím ustavený postup výroby vakcíny vysoušením králičí míchy se všeobecně používal až do konce 50. let 20. století. V roce 1887 založil Pasteurův ústav v Paříži, který dodnes představuje jeden z vrcholů mikrobiologického výzkumu.

U příležitosti Pasteurových sedmdesátých narozenin byla na Sorbonně uspořádána velká oslava za účasti několika významných vědců, včetně doktora Listera. Jeho zdravotní stav se zhoršoval, stupňovala se částečná paralýza, kterou trpěl od mozkové příhody v roce 1868. Louis Pasteur zemřel 28. září 1895 ve Villeneuve-l’Étang, kde často pracoval ve své laboratoři.

Na jeho pohřeb 5. října se dostavila celá Paříž. V téže době vyplula ze severofrancouzského přístavu Le Havre krásná nová loď. Jmenovala se Louis Pasteur. Zakladatel bakteriologie zemřel jako francouzský národní hrdina. Byl pohřben v katedrále Notre-Dame, ale jeho ostatky byly v roce 1896 přeneseny do krypty v Pasteurově institutu.

Ocenění a uznání

V roce 1853 byl jmenován rytířem Čestné legie. V roce 1868 se stal komandérem Čestné legie. Ve stejném roce ho univerzita v Bonnu jmenovala čestným doktorem medicíny. V březnu 1873 byl zvolen přidruženým členem francouzské Lékařské akademie. V roce 1874 mu jeho výzkum fermentace vynesl Copleyho medaili, udělenou Královskou společností v Londýně. V roce 1878 se stal velkodůstojníkem Řádu čestné legie.

V roce 1883 byl Louis Pasteur zvolen členem American Academy of Arts and Sciences a National Academy of Sciences. Poté, co roce 1887 založil Pasteurův ústav, v jeho budově od roku 1888 bydlel. V části této první budovy bylo v roce 1936 zřízeno Musée Pasteur. Další muzea vznikla a dosud existují v jeho bývalých bydlištích v Arbois a Dole. Na jeho počest vniklo mnoho pomníků.

Pasteur byl populární jak v Německu, tak také v Rusku. Car Alexandr III. patřil s příspěvkem 100 000 franků k nejvýznamnějším podporovatelům Pasteurova institutu. Do Paříže také přijelo mnoho ruských vědců, mezi nimi pozdější nositel Nobelovy ceny Ilja Mečnikov, pod jehož vedením se v Pasteurově institutu zformovala ruská „kolonie“.

Pasteurovo jméno nese čeleď bakterií Pasteurellaceae a rod Pasteurella. Choroby domácích i divokých zvířat způsobené bakterií Pasteurella multocida jsou souhrnně označovány jako pasteurelózy. Jeho jménem byl pojmenován i asteroid (4804) Pasteur.

V Arbois je také Collège Louis Pasteur, jeho jméno nese obec v Alžírsku, či okres v Kanadě. Ve Francii je jeho jménem pojmenováno více než 2000 ulic, mezi nimi i Boulevard Pasteur v Paříži. V Košicích vznikla Univerzitní nemocnice Louise Pasteura v Košicích a Pasteurovo náměstí. Metro v Paříži má taktéž stanici Pasteur. V Antarktidě se nachází Pasteurův poloostrov a Pasteurův ostrov.