Lahvované víno 3/6

Co nám prozradí etikety

Dnes se pokusíme dešifrovat nápisy a údaje na zahraničních etiketách. Minule jsme společně studovali etikety našich vín. Dnes se pokusíme dešifrovat nejčastější nápisy a údaje na etiketách francouzských, ale i italských, španělských, německých a rakouských.

A těmi německými a rakouskými můžeme začít, protože se hodně podobají našim. Nejprve ale pro úplnost. „Tafelwein“ znamená samozřejmě stolní víno, „Landwein“ je zemské víno. Jakostní víno se značí QbA „Qualitätswein bestimmter Anbaugebiete“. A pak hlavně to, co nás zajímá, údaj o QmP „Qualitatätswein mit Prädikat“, tedy doslova jakostní víno s přívlastkem. Náš kabinet je jejich „Kabinett“, pozdní sběr je „Spätlese“, výběr z hroznů „Auslese“, bobulový výběr je „Beerenauslese“, téměř nevyslovitelné „Trockenbeerenauslese“ je hrozinková obdoba našeho slámového vína a „Eiswein“ je samozřejmě víno ledové.

Tohle k rybě? Nein!

Také tady je třeba se stoupajícím přívlastkem pečlivě sledovat obsah alkoholu a také suchost nebo sladkost vína. Naše suché je „trocken“, polosuché je „halbtrocken“. Takže když na etiketě najdete vedle výrobce, ročníku a vinice nápis „QmP Riesling Spätlese halbtrocken“, víte, co budete pít, a že si tohle víno určitě neobjednáte k bílé rybě. Bude to sice ryzlink rýnský, pozdní sběr, ale bude nejen těžší, ale zejména sladší, protože nikoli suchý.

Kupodivu k německému systému etiket máme blíže než k rakouskému, přestože jsme sdíleli po staletí stejnou monarchii. Rakousko se totiž trochu liší. Na etiketě sice také najdete nápis „Kabinett“, ale podle rakouského systému to není žádný přívlastek. Je to jen jakostní víno, s možností mošt uměle doslazovat. Sympaticky krátce, na rozdíl od Němců, zvou Rakušané vína s přívlastkem prostě „Prädikat“. Shodně s Němci mají „Spätlese“„Auslese“„Beerenauslese“„Eiswein“ a „Trockenbeerenauslese“, pak mají doslova slámové víno, kterému říkají „Strohwein“. Mají však i „Ausbruch“, sladká vína z hroznů napadených ušlechtilou plísní.

Například vína z Wachau, což jsou vinice podél Dunaje mezi Kremží a Melkem umístěné na jižních prosluněných svazích. Protože si myslí, právem, že jsou něco zvláštního, tak si paralelně ke standardnímu rakouskému označování vín vytvořili ještě vlastní klasifikaci pro suchá bílá vína. Ta v zásadě stanovuje útlost nebo plnost vína, vzestupně je to „Steinfeder“ (svěží a útlejší vína), „Federspiel“ (střední plnost) a pak mohutná a plná vína označovaná „Smaragd“. Ta poslední moc doporučujeme vyzkoušet, bývá to nevšední zážitek.

Francouzská vína

Tak, pojďme se pustit do toho největšího hlavolamu, jsou to etikety francouzských vín. Nejsou tu přívlastky, které by stanovily kolik cukru bylo v tom roce v révě vyprodukováno, s výjimkou Alsaska. Na Alsasko ale Francie pohrdlivě pohlíží jako na jakési podivné, transplantované vinařské Německo. Francii nezajímá počasí v roce, ani cukr v révě, ale zajímá ji vinice. Tam se tvoří víno. I Francie má ale svá jednoduchá stolní vína, která značí „vin de table“, regionální vína, značená „vin de pays“. O něco výš stojí vína „VDQS“, znamená to „vin delimité de qualité supérieur“, přes ten vznešený název nic moc, jsou to čekatelé na kategorii „AOC“, tedy „appellation controlée“. To AOC znamená trvale kontrolovanou příslušnost a původ vína k určitému zeměpisnému okrsku. V něm jsou předepsány odrůdy, jejich směsky, ošetření vinic, výroba, nazrávání a lahvování vína. AOC může být území velké jako region nebo to může být jen jedna vesnice, či dokonce v Burgundsku třeba jen kousek vesnice. To se pak o vinařskou obec pere několik apelací. Dokonce jsou tu apelace, tvořené vlastně jen jednou rozkouskovanou vinicí. Jistě, budete působit jako expert, když k dámě při pohledu na etiketu francouzského vína ledabyle prohodíte: „je to dobré víno, má to apelaci“. Riskujete ovšem, že dáma čte „Dobré rady milovníka vín“, a bude tudíž vědět, že o kvalitě vína samotná apelace neříká vůbec nic. Říká jen, že víno pochází opravdu odtamtud a dodrželo předepsané zásady výroby a zrání. Apelaci má ve Francii kdekdo.

Tajemné slovo „cru“

O předpokládané kvalitě vína je „cru“. Záměrně píšeme o předpokládané, protože ani to není úplnou zárukou, ale je to vodítko. Je-li na etiketě napsáno „cru“, znamená to, že vinice byla zařazena do výběru lepších a nejlepších. Jenže kdo se v tom má vyznat, když v každé části Francie si ten žebříček postavili jinak. Někde je nejvyšší „premier cru“, jinde „grand cru“ a jinde zas „premier grand cru“.

V srdci Bordeaux si karty rozdali už v roce 1855. Šedesát vinic si tu rozdělili do pěti nejvyšších „cru“. Vlastně definitivně, od té doby to platí. Zapamatujte si jen tu nejvyšší, což je „Premier Grand Cru Classeé“. Je to pět jmen „Ladíte“„Latou“„Margaux“„Mouton–Rotschild“„Haut Orion“. Později sice občas někdo o své „cru“ přišel a propadl se níže, ale to už musel být hodně velký a trvalý malér s kvalitou. Opačně, že by si někdo polepšil, to se už nestalo. Pravda, s jednou výjimkou, a tou je „Mouton–Rotshild“ v Pauillacu. Ten byl povýšen do „Premier grand cru chassé“ až v roce 1973. Po Francii se mnoho se šuškalo, jak se to stalo a kolik to stálo. Není to tak úplně nezasloužené, ale i já bych uměl jmenovat několik stejně vhodných, občas i vhodnějších kandidátů na povýšení.

Francie je zkrátka nevyzpytatelná a stejné jsou i její etikety. Například jedno varování, nepodléhejte svůdnému názvu „AOC Bordeaux“. Je to zpravidla to nejhorší z této oblasti. Zní to báječně, ale je to střechová apelace celého Bordeaux, pod kterou se uchylují ti, kteří nemají šanci dostat konkrétní apelaci ve svém místě. Kterákoli dílčí apelace z podoblasti v Bordeaux znamená vždy více. A nijak to nevylepší, když najdete „AOC Bordeaux Superior“, protože to říká jen, že víno má vyšší alkohol, nikoli kvalitu. Vždy hledejte jen a jen „cru“!

Jedinou výjimkou je Alsasko. Coby Francouzi si mezi své vinice sice „cru“ také rozdali, mají 50 špičkových vinic, označených „grand cru“, jako Němci si navíc klidně uvádějí přívlastek. A protože jsou ve Francii, tak ten typicky německý přívlastek píší ve francouzštině, pozdní sběr jako „vendage tardive“, výběr nebo spíše náš bobulový výběr jako „sélection de grains nobles“. Ještě jeden příklad, jen abych dokumentoval, jak je to ve Francii sešmodrchané. Když budete mít to vzácné štěstí a dostanete do rukou láhev nad jiné vzácnou, jedno z nejvíce ceněných vín na světě, Pétrus, které je sice Bordeaux, ale je to oblast Pomerol, budete marně na etiketě hledat nějaké „cru“. Prostě není, v Pomerolu se rozhodli, že žádné „cru“ nepotřebují. Ujišťujeme vás, že cena Pétruse tím nijak netrpí.

Všechny díly