Italská vína a vinařství

Itálie patří mezi země vínu zaslíbené a vedle Francie jde o jednu z nejvýznamnějších vinařských oblastí na světě. Tradice tohoto oboru zde přitom sahá opravdu velmi hluboko do minulosti. Víno milovali slavní a mocní Římané i národ Etrusků, jehož kolébkou bylo současné Toskánsko. K rozvoji vinařství na Apeninském poloostrově notně přispěli i Řekové, kteří zde zakládali kolonie od hlubokého starověku. Historie vína v Itálii tedy sahá minimálně stovky let před náš letopočet a sláva zdejšího vína tak trvá až do dnešních časů.

Historie italského vinařství

Dříve se soudilo, že znalost vinařství přivezli do Itálie (konkrétně na jih a na Sicílii) nejdříve řecké kmeny v pozdní mykénské epoše – tedy na sklonku druhého tisíciletí před naším letopočtem. Avšak nové výzkumy odhalily stopy zpracování vinné révy v Itálii z doby již o cca tři tisíce let starší.

V o něco pozdější době patřili mezi znalce vína především Etruskové z Toskánska. Toskánsko je ostatně dodnes jedním z nejvýznamnějších vinařských regionů. Víno se hojně pěstovalo například i v Umbrii a Ligurii. Řečtí kolonisté se pak postarali o rozmach vinařství v Kampánii. Ta se stala v římské době pro víno mimořádně oblíbenou.

Po pádu Říma však společně s celou kulturou upadlo i římské a italské vinařství. K renesanci došlo až o stovky let později. Zejména během 18. století. Italští vinaři se opět prodírali do popředí, jejich výhodou bylo, že mohli navázat na opravdu bohatou a prastarou tradici. Na rozdíl od Římanů už plnili víno nikoli do amfor, ale rovnou do lahví. Podobně jako jejich předci před staletími však k uzavírání používali zátky vyrobené z korku.

Geografie

Za svá výborná vína vděčí italští vinaři jistě do značné míry obrovským zkušenostem vyplývajícím z tradice. Ale jen zkušenosti a znalosti by mnoho nezmohly, kdyby Itálie nenabízela taky půdu a klimatické podmínky optimální pro pěstování perfektní vinné révy. Alpy chrání Italské vinice před ostrými severními větry, země nabízí půdy vápencové, vulkanické i jiné a díky této rozmanitosti se zde daří nejrůznějším odrůdám.

Odrůdy révy vinné

V Itálii se pěstuje kolem 400 odrůd révy vinné. Část odrůd pěstovaných v Itálii pochází například z Řecka. U některých z nich lze původ odvodit i podle názvu – např. Greco. Itálie má však i obrovské množství odrůd vlastních, domácích. Podle některých jich je dokonce víc než odrůd francouzských či španělských a řeckých.

Produkce vína

Italové jsou taky největšími světovými producenty vína a tuto pozici si drží pevně už velmi dlouho a stále jsou o krok před druhými Francouzi a třetími Španěly. Italská produkce dosahuje 50 milionů hektolitrů vína. Kvalitu nelze zaměňovat s kvantitou, přesto jí však můžeme považovat za důkaz, že vínu se v Itálii nesmírně daří a může ho zrodit opravdu velké množství, přestože má skoro jen poloviční rozlohu oproti již zmíněné Francii a zpracování takového množství hroznů vyžaduje značnou praxi.

Klasifikace italských vín.

Tento systém pochází z roku 1963 a od té doby prošel řadou změn. Současný systém navazuje na směrnice EU.

Vini

Základní kategorie a nejnižší jakostní stupeň. Není udávána odrůda ani geografický původ či ročník. Jde o obvykle o nejlevnější stolní víno (vino di tavola).

Vini Varietali

O stupeň vyšší jakost. Víno obsahuje minimálně 85 % jedné konkrétní odrůdy. Na etiketě lze uvádět odrůdu i konkrétní ročník vzniku vína.

IGP/IGT

Speciální kategorie Indicazione geografica tipica představuje vína s chráněným geografickým označením, pro která platí poměrně přísné regulace. Tato kategorie vznikla postupem času kvůli výrobcům různých specifických vín, která se nevešla do vysoké třídy DOC (DOCG) a skončila v nízké kategorii, přestože svou kvalitou i cenou mohla odpovídat nejvyšším standardům.

DOC/DOP

Jakostní vína s nejvyšší mírou regulace a kontroly kvality. Existují zde dvě subkategorie DOC a DOCG. DOCG přitom představuje vyšší z nich – cosi jako „DOC+“. Ke všem stávajícím podmínkám, kontrolám kvality a regulacím se přidávají laboratorní analýzy, anebo dokonce degustace a hodnocení odbornou komisí. Tato podkategorie pak může mít ještě další vlastní podkategorie:

  • Classico – Víno z historických center chráněných oblastí.
  • Superiore – Vinohrady musejí mít nižší výnosnost, od čehož by se měla odvíjet větší péče a kvalita. Nutná je taky vyšší míra alkoholu alespoň o 0,5 %.
  • Riserva – Archivní vína s povinnou dobou zrání.

Mezi jednotlivými stupni existuje i jakýsi systém povýšení. Například vína IGT musejí po 5 let získávat toto označení, aby se mohla přesunout do kategorie DOC. Vína DOC musejí na povýšení do DOCG čekat 10 let.

Tento systém je tudíž velmi komplikovaný a spletitý, což je dáno vývojem i složitou situací. Podle všeho je však systém velmi funkční. Představuje především jakousi garanci. Platí tedy, že vína např. DOCG musejí být špičkové kvality. Neznamená to však, že vína „nižší“ či „nejnižší“ kategorie jsou nutně výrazně horší nebo špatná. I mezi nimi se jistě dají najít vynikající nápoje. Jen ještě nedostaly svou značku.

Vinařské oblasti v Itálii

Itálie má 20 vinařských oblastí, které odpovídají všem 20 správním regionům země. Každý region je tedy zároveň vinařskou oblastí. Ovšem všechny nemají stejný význam.

Mezi významné regiony patří Piemonte, Veneto, Trentino, Toscana, Sardegna, Puglia či Sicilia, Campania a další. Každé území má ještě své oblasti, kterých může být řada a také své typické odrůdy a vína.

Například oblast Veneto (Benátsko) nabízí vynikající červená vína Amarone, Recioto della Valpolicella nebo Bardolino. Z bílých vín lze jmenovat vína Custoza, Garda či třeba Pinot Grigio delle Venezie. Benátsko je také domovinou slavného šumivého vína Prosecco.

Věhlasné území Toscana čili Toskánsko patří mezi nejlepší vinařské regiony v Itálii. Pochází odsud například známá odrůda Sangiovese. Právě z ní se často rodí legendární italské víno Chianti, možná vůbec nejznámější italské víno, či Brunello di Montalcino.

Kampánie pak na svých vulkanických půdách plodí skvělé bílé víno Fiano di Avellino. Mezi vína s nejstarším původem se zase řadí Frascati z oblasti Lazio. Přestože kvalitativně bychom ho asi neoznačili za víno z ranku nejšpičkovějších na světě – je víc než prudce pitelné díky svěžesti a určité přímočarosti chuti.

Oblast Piemonte zas má své červené Barolo. To naopak patří mezi vína zcela mimořádně vytříbená a obvykle i drahá. Jako vůbec první obdrželo klasifikaci DOCG a někdy se mu přezdívá „královské víno“. Ze stejné odrůdy, tedy Nebbiolo, se zde vyrábí i další podobně významné víno Barbaresco, jehož kvalitu opět poznáte již na ceně.

Puglia se zas může pochlubit víny jako Primitivo, Negramaro či Nero di Troia nebo Bombino Bianco. Z prosluněné Sicílie se pak vyplatí ochutnat bílá vína z odrůd jako Marsala či Malvasia anebo červené Nero d’Avola.

Nejvýznamnější italské vinařské oblasti

  1. Toskánsko
  2. Sicílie
  3. Veneto
  4. Piemonte
  5. Umrie
  6. Sardínie
  7. Puglia
  8. Lombardie
  9. Kampánie
  10. Trentino

Druhy a dělení italských vín

Italové v základu dělí svá vína v podstatě obdobným systémem jako my. Toto členění vychází z prastaré románské tradice. Kromě vcelku zřejmého členění na vína bianco, rosso či rosato, tedy bílé, červené a růžové, je to i známé dělení podle obsahu cukru.

Velmi suchá vína jsou značena jako asciutto. Následují velmi populární suchá vína značená seco. Abbocato je jakýmsi mezistupněm mezi suchým a polosuchým vínem. Semi-seco odpovídají klasickým polosuchým vínům. Dalšími stupni již spíše sladších až sladkých vín jsou pastoso, amabile, dolce, a konečně výrazně sladké recioto.

Dále se můžete setkat i s označením charakteru vína. Například vino novello a vechio. První znamená mladé víno, druhé naopak staré. Archivní, zralá vína pak dostávají přídomek invecchiato. Pokud se na lahvi setkáte s pojmem frizzante, vězte, že jde o jemně perlivé víno. Tímto přívlastkem se typicky označuje i Prosecco. Hledáte-li klasické šumivé víno, pátrejte po označení spumante.

Zvláštní a speciální vína

Narazit můžete i na specifické výrazy, jako je passito, což je velmi vydatné a obvykle sladší víno. Za zmínku rozhodně stojí i různá speciální vína, jako je vino cotto, které se vyrábí v oblastech Marche či Abruzza. Jde o velmi silné, rubínově červené a nejčastěji polosladké víno. Při výrobě se zahřívá v měděných nádobách, až ztratí až polovinu objemu. Odtud název vino cotto, což znamená vařené víno.