Legendární české míchačky 1/3 – Historie

Legendární české míchačky to je, jak už název napovídá ryze český fenomén, jehož kořeny je třeba hledat v historii, v období socialismu, komunismu a normalizace.

Říká se, že český národ je národ kutilů. Je to také dáno historicky, protože na trhu nebyly běžně dostupné výrobky, které spotřebitelé poptávali, a tak lidem nezbývalo nic jiného, než aby si to, co potřebovali, vyrobili z toho, co bylo na trhu v rámci RVHP k dispozici. A byl to dost často pořádný bizár.

Potřebovali jste sekačku na trávu? Nemáme! A tak si je lidé v domácích dílnách vyráběli z dětských kočárků, motorů z vysavačů a strun z hudebních nástrojů. Dnes by to asi nikoho ani nenapadlo, protože si každý může na trhu vybrat ze stovek modelů sekaček ten, který mu vyhovuje. Bylo to takové kutilství z donucení.

Další možnost byla sehnat si sekačku ze zahraničí, tedy přesně řečeno ze západu, protože na východě také nebyly k sehnání. V tom případě jste potřebovali valuty a někoho kdo by vám jí na západě koupil, případně tuzexové bony. Ovšem ani k valutám a ani tuzexovým bonům neměli všichni lidé přístup a tak to řešili výše uvedeným kutilstvím.

Historie a původ českých míchaček

Pokud se vrátíme k míchaným nápojům, bylo to s nimi úplně stejné – byly prostě projevem domácího kutilství v oblasti mixologie. A tak zatímco hlavní světový proud přípravy koktejlů a šel úplně mimo nás, znali jsme ho pouze z literatury a občas nějakého toho zahraničního filmu,

Češi se věnovali přípravě toho, co bychom mohli nazvat jako Česká cesta, nahrazení neexistence západní barové kultury, mícháním všeho možného z momentálně dostupných surovin a nutno podotknout, že se občas i něco z toho i povedlo.

Ovšem toto nebyl jediný důvod. Dalším důvodem je česká hospodská tradice. U nás se prostě vždycky hodně chlastalo, během budování socialismu často i v pracovní době a hospody, zejména nejnižší cenové kategorie, takzvané čtyřky, byly doslova na každém rohu a byly považovány za kulturu dělnické třídy.

V hospodách se také scházel underground reprezentovaný disidenty a při vší úctě, mnoho z nich při boji proti komunistickému režimu, při práci v disentu, v hospodách položilo svá játra na oltář vlasti, demokracie a svobody. I sám Václav Havel nepatřil zrovna k abstinentům a mezi svými odpůrci měl přezdívku Venca flaška.

České míchané koktejly, nebo spíše míchačky jsou tedy svérázným projevem kutilství a hospodského undergroundu. Vznikl tak jedinečný fenomén, který bychom mohli označit jako český alkoholový folklor.

Charakteristické znaky českých míchaček

  • snadná příprava
  • jednoduchost
  • snadno dostupné suroviny
  • bizarní, nebo politicky či genderově nekorektní název
  • připravoval je sám host/konzument z naservírovaných surovin
  • zpravidla neznámý autor
  • snaha o kopírování světových trendů
  • vzhled a forma převažuje nad chutí a dokonalou chuťovou kombinací
  • mnohdy špatná pitelnost
  • výsledek lidové tvořivosti
  • lokální záležitost s drobnými regionálními rozdíly a odchylkami
  • rychlá příprava bez běžného barmanského vybavení
  • cenová nenáročnost potřebných surovin
  • mnohdy bizarní chuťové kombinace

Světové koktejly versus české míchačky

Základní rozdíl mezi koktejlem českou míchačkou je, že koktejl má svého vynálezce – většinou nějakého známého barmana, nebo majitele baru (ale není tomu tak vždy) a ustálenou recepturu. K výrobě koktejl se pak používá běžné barmanské vybavení – šejkr, míchací sklenice, ad. A k přípravě koktejlů se také používají světové destiláty a likéry.

Hlavní rozdíl však spočívá zejména v tom, že koktejly mají komplexní složení spočívající v harmonickém spojení chutí. Základ je vždy něco silného (destilát, likér), k tomu se přidává něco slabého – nealkoholická složka (soda, džus, Coca-Cola, ad), dále následuje něco kyselého – většinou limetková nebo citrónová šťáva, něco sladkého – simple sirup, ochucený sirup, nebo cukr cukr a něco hořkého, většinou to jsou koktejlové bitters.

Oproti tomu české míchačky kombinují hlavně likéry s likéry, nebo likéry s destiláty, zpravidla úplně vynechávají nealkoholickou složku a také kyselou složku, tedy limetu nebo citrón. Jejich příprava pak probíhá přímo ve sklenici ze které se později pijí.

Všechny díly