Mezinárodní den žen

Mnoho z nás má spojený Mezinárodní den žen s komunistickým režimem, kde tento svátek každoročně sloužil jako prorežimní propaganda. Ženy a to nejlépe ženy dělnice a údernice se účastnily oslav tohoto svátku v lidových kulturních domech za přítomnosti stranických funkcionářů, kde byly oceňovány kyticemi karafiátů.

Muži tento den zpravidla slavili již od rána a to zejména vodkou. K večeru řádně posilněni alkoholem pak vyhledávali oslavenkyně za účelem sexu.

Tento pohled je však stereotypní, prorežimně upravený komunistickou propagandou, protože tento svátek má původ v USA a zrodil se tak v kapitalismu. Komunistická propaganda ho však dokázala pro sebe znárodnit.

Historie MDŽ

Mezinárodní den žen (ve zkratce MDŽ), připadající každoročně na 8. března, je mezinárodně uznávaný svátek stanovený Organizací spojených národů k výročí stávky newyorských švadlen v roce 1908. V České republice je svátek od roku 2004 významným dnem.

Demonstrace žen na konci zimy, tradičně o nedělích, se nejdříve konaly v USA na popud tamní Socialistické strany USA; velké shromáždění za volební právo žen se konalo 8. března 1908 v New Yorku. Svátek žen byl poprvé slaven 28. února 1909 po vyhlášení Americkou socialistickou stranou. Na první mezinárodní ženské konferenci Druhé internacionály v Kodani v srpnu 1910 prosadila německá socialistka Klára Zetkinová pořádání mezinárodního svátku, tehdy ještě bez určení pevného data. Od roku 1911, kdy byl poprvé slaven v Německu, Rakousko-Uhersku, Švýcarsku, Dánsku a USA, mezi jeho cíle patřilo volební právo žen. Pevné datum nebylo stanoveno, bývalo v únoru a březnu.

Datum 8. března se ustálilo až po první světové válce, zejména pod vlivem velké demonstrace v Petrohradě roku 1917 těsně předcházející únorové revoluci, která se konala poslední neděli v únoru dle juliánského kalendáře, což odpovídá 8. březnu kalendáře gregoriánského. Svátek se rychle rozšířil, jeho obsah kolísal od politického a feministického protestu po apolitickou obdobu.

Od roku 1975 je svátek oficiálně uznán Organizací spojených národů a je připomínán jako den mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj.

V USA se ovšem Mezinárodní den žen slavil jen do začátku první světové války a postupně ustoupil do pozadí. Běžným svátkem se po obou světových konfliktech naopak začal stávat v zemích socialistického bloku.

OSN pak Mezinárodní den žen ustanovila až v roce 1975, který byl zároveň Mezinárodním rokem žen, na 8. března.

V roce 1979 pak vznikla Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW), která byla ratifikována 189 zeměmi. Mezi členy OSN, kteří dohodu nepodepsali, je například Irán nebo Súdán. USA pak CEDAW podepsaly, ale neratifikovaly.

I přesto, že MDŽ má svůj původ v USA a západní Evropě, je i dnes, třicet let po pádu „železné opony“ významněji připomínám v bývalých zemích socialistického bloku a bývalých republikách Sovětského svazu.

MDŽ za socialismu

Jedním z hlavních svátků minulého režimu byl bezesporu Mezinárodní den žen. Volno sice nebylo, ale oslavy MDŽ byly natolik mohutné, že je nešlo přehlédnout.

Oslavy MDŽ za minulého režimu měly několik rovin. V té první, oficiální, se žena oslavovala především jako pracující, jako bojovnice za socialismus a mír.

Její vrcholnou událostí bylo setkání delegace vybraných žen s prezidentem, nejvyššími představiteli vlády a komunistické strany. Odehrávalo se v předvečer MDŽ na Pražském hradě a sdělovací prostředky z něj pravidelně přinášely reportáže.

Jejich součástí byly rozhovory s pozvanými ženami. „Já jsem členkou JZD Sluštice, dělám u prasnic, mám hezký výsledky… mám dvaatřicet nula šedesát tři na jednu ustájenou prasnici a žádnej mě nedohoní,“ vysvětlovaly v nich ženy reportérům, čím si setkání s prezidentem zasloužily.

Setkání delegace žen s Gustávem Husákem u příležitosti MDŽ
Soudružská delegace ze SSSR na návštěvě Prahy u příležitosti MDŽ 1956

Svátek karafiátů

Další stránkou tehdejšího pojímaní MDŽ byla náhražka komunisty potlačeného Svátku matek.

Nejtypičtější symbol MDŽ jsou květiny, zejména karafiáty. Přinést manželce, mamince, přítelkyni, sestře nebo kolegyni kytičku byla bezmála povinnost. Před květinářstvími se 8. března vinuly dlouhé fronty.

Pro většinu společnosti byl MDŽ spíš než oslavou žen jako budovatelek socialismu, oslavou ženství v jeho nejtradičnější podobě. Dokládají to jak dochované zábavné pořady věnované dni žen, tak třeba gratulace známých herců a bavičů. Herci tu mluví o ženách jako o krásnějším a slabším pohlaví, o jejich kráse a schopnosti vytvářet domov.

Klara Zetkinová a další feministky, které stály u vzniku MDŽ a bojovaly za ženskou rovnoprávnost, by patrně omdlely zděšením.

Současnost

Dnes tento svátek ustoupil do pozadí a byl tak prakticky nahrazen svatým Valentýnem, který patří k nejvíce slaveným svátkům z hlediska komerce a pak také Svátkem matek, o kterém si povíme příště.

MDŽ v současné době propagují hlavně cukráři a floristé, aby zajistili odbyt svého zboží. Připomínají si ho také příslušníci starší generace a členové bývalé KSČ a současné KSČM.

Zajímavostí je také recesistické pojetí tohoto svátku které se slaví v některých zpravidla vesnických kulturních domech v uniformách pionýrů, svazaček a milicionářů.