Příběh Andreje Babiše

Andrej byl už v životě leckým.

V mládí byl svazákem a později, stejně jako jeho rodiče komunistou, ovšem nikoliv proto, že by věřil v ideály tohoto hnutí, což by se u mladého člověka dalo i pochopit, ale pouze proto, že to v té době bylo pro něj pohodlnější a prospěšnější. Byl to opravdu zanícený předseda organizace SSM a chtěl členství v KSČ využít k pracovní kariéře v zahraničí.

Byl agentem státní bezpečnosti (důvěrníkem, informátorem), ovšem nikoliv proto, že by mu šlo o věc, tedy o bezpečnost státu a boj s vnitřním nepřítelem, ale pouze proto, že to pro něj bylo v tu dobu pohodlnější, než kdyby to odmítl.

Později za nejasných okolností a z nejasných peněz založil základy dnešního holdingu Agrofert a stal se miliardářem. Tím však popřel sám sebe, protože pokud by se zanícený svazák a komunista stal někdy miliardářem, měl by ihned uvažovat o znárodnění celého holdingu. Ale komunismus tou dobou už nebyl v módě a Andreje stejně nikdy nezajímal. Také politika ho nikdy nelákala. On politikem vůbec nikdy být nechtěl.

Proto se rozhodl založit politickou stranu. Posbíral nespokojené občany a sdružil je do aliance s názvem ANO 2011. Nemohl se rozhodnout, zda jako bývalý komunista založit levicové hnutí, či jako současný kapitalista založit pravicové hnutí. Rozhodl se tedy založit hnutí úplně pro všechny, které se bude profilovat dle aktuálních potřeb majitele.

A zatímco demokratické politické strany vznikají tzv. zespoda na základě společenské poptávky, hnutí ANO 2011 vzniklo opačně a to rozhodnutím jeho vůdce, což bývá charakteristické zejména pro nedemokratická hnutí autoritářů a také manipulativní sekty.

Andrej se po volbách také stal ministrem financí a později když vyhrál volby také premiérem. V té době chtěl být populární mezi lidem a tak jeho vládnutí probíhalo populistickou formou, reprezentovanou štědrými sociálními dávkami, kterou by mu mohly závidět i vlády ČSSD v nejlepších časech.

Andrej se také nechvalně proslavil svým nejlepším projektem, který tedy prý není jeho a nemá s ním nic společného a to farmou Čapí hnízdo. Projekt to byl vždy ekonomicky nesmyslný a neživotaschopný to ani s evropskými dotacemi a sanací ztrát masivní reklamní podporou holdingu Agrofert, který však byl povinen tyto peníze jako zisk z podnikání zdanit, což neučinil.

Je zřejmé a v současné době předmětem trestního řízení, že reklama Agrofertu na stavbě Čapího hnízda dávala asi takový ekonomický smysl, jako kdyby se rozhodla společnost, která rozváží pizzu v argentinském Buenos Aires inzerovat tamní rozvoz v České republice.

Pokud se Andrejovi podaří vyváznout ze všech problémů se zdravou kůží, bude to zázrak hodný kanonizace.

Běžní miliardáři tráví svůj život večírky na jachtách, ve společnosti modelek Victoria’s secret, ročníkového šampaňského, kaviáru a spousty kokainu. Cestují soukromými tryskovými letadly po světě, mezi svými rezidencemi, prohánějí se po světových riviérách ve sportovních vozech a rychlých motocyklech, hromadí umělecké sbírky, popíjejí nejdražší koňaky a kouří kubánské doutníky. Chvíle volna pak tráví sexuálními orgiemi, aférkami s milenkami a na golfu.

Ovšem to není nic pro Andreje, ten vstává ve 4 ráno a jezdí v přestrojení za lidového strýce po republice, pořádá na náměstích mítinky, navštěvuje domovy důchodců, slibuje modré z nebe, pózuje u selfíček, vyslechne si nadávky, a rozdává koblihy i čepice.

Syna pak neposílá do typicky miliardářských letovisek plážových playboyů jako jsou Kajmanské ostrovy Capri, nebo Bahamy, ale na poloostrov Krym.

Andrej se prezidentem nestane, to dobře ví, ani o to nemá zájem, protože v našem politickém systému je prezident jen ceremoniální figurka, kladeč věnců bez velkého vlivu. A to by Andreje stejně moc nebavilo. On kandiduje proto, že mu nic jiného nezbývá. Nechce upadnout v zapomnění do dalších voleb a chce aktivizovat své voliče a dokázat si, že na těch 30 – 40% hlasů pořád má, a může tak vyhrát příští volby a stát se znovu premiérem, a to on by moc rád.

Pokud ještě pochybujete, zda je Andrej tou pravou osobou pro úřad prezidenta, pusťte a porovnejte si následující dva projevy a zjistíte, že se za těch 33 let které je dělí zase tak moc nezměnilo, Milouš i Andrej blábolí úplně stejné nesmysly a oba jsou prostě druhá, případně třetí liga.

Ani jeden z nich, a to ani zdaleka, nemá na projevy Fidela Castra, který dokázal v Havaně hovořit 7 hodin a 10 minut a stále dokázal mluvit k věci, udržet niť a uchvacovat davy. Ovšem on měl své ideály, kdežto Milouš má po sezoně a Andrej ani neví, co to ideály jsou a ještě je to pěkná hysterka.

Pokud by byl mezi čtenáři někdo, kdo by výše uvedený Castrův projev byl ochoten přeložit ze španělštiny do češtiny (samozřejmě pro bono), aby mu naši čtenáři rozuměli, rádi ho také zveřejníme.

Naše redakce se rozhodla přispět na prezidentskou kampaň Andreje, ale je potřeba vzít v úvahu, že je to miliardář, a tak je náš příspěvek v porovnání s jeho možnostmi spíše symbolický. Ale zase jsme vytrvalí a budeme ho takto podporovat denně, až do konečného vítězství.

A jelikož je náš webový portál striktně apolitický, protože se zabýváme zejména alkoholem a ten nezná politické strany. Lihu je prostě úplně jedno, v jakém nápoji je obsažen a kdo ho pije, jestli je to pravičák nebo levičák, konzervativec nebo liberál, jestli je to prostý proletář, nebo miliardář. Líh si jen hlídá, zda jde o konzumaci přiměřenou, kdy se příliš neprojevuje, nebo nepřiměřenou, kdy začne hledat skulinky jak začít tělu škodit.

Proto neopomeneme příspěvek ani pro ostatní prezidentské kandidáty. Ale zase nebudeme podporovat každého exota a exhibicionistu, který se zaregistruje, a tak to omezíme na Andreje + TOP 5, podle předvolebních preferencí a opět budeme podporovat denně a vytrváme s podporou až do konečného vítězství.