Přípitek – Jak na něj

Přípitek je moment při oslavě, kdy hosté povstanou a přiťuknou si sklenicemi, přičemž mohou vyslovit přání. Poté se obvykle nápoj ve skleničkách pije. Termín je v češtině odvozen ze slovesa připít.

Historie

Existují domněnky, že přípitky se pronášely už ve 4. století př. n. l., ale dělo se tak ze zcela jiných důvodů než v současnosti. Ve starém Římě, kde se běžně zabíjelo pomocí jedu, se s hosty jako symbol důvěry přiťukávalo poháry tak silně, že se nápoj z jednoho poháru částečně přelil do dalšího. Bylo tak jasné, že nemůže jít o pokus o otravu, protože ti dva pili to samé. Další teorie uvádí, že ve starém Římě se říkalo, že víno se vychutnává všemi smysly kromě sluchu. S přiťuknutím se tak pro radost z pití využil i tento smysl.

Je to společenský zvyk, který se pravděpodobně odvozuje od starých úliteb, při kterých se obětuje nějaká tekutina zasvěcená bohům, jako například krev či víno. Mělo se tak vyplnit přání vyvoláním prosby, která je shrnuta slovy „kéž by tak bylo po mnoho let!“ nebo „na vaše zdraví!“.

Encyclopedia Britannica ve vydání z roku 1910, svazek 13, strana 121, říká:“Zvyk pít „na zdraví“ živých je pravděpodobně odvozen od starodávného náboženského obřadu připíjení bohům a mrtvým. Při jídle Řekové a Římané prováděli úlitbu [lili víno nebo likéry] na počest svých bohů, a při hostinách na ně a na zemřelé. „(…) S těmito takřka obětními zvyky pití úzce souvisí to, že vždy musí jít o přípitek na zdraví živých.

Smyslem přípitku je nabídnout jednu věc, ať jde o výrobek nebo to, co prodáváte, výměnou za přání.

Popis přípitku

Přípitek se rozděluje do tří částí. Jedná se o přípitek verbální, dále souhlas a konečně symbolický doušek. V úvodní části osoba pronese důvod k přípitku. To může být velmi prosté, jako „Na zdraví!“ nebo „Na zde přítomné!“, nebo složitější příběh, kdy následuje prohlášení dobré vůle (například: „Doufám, že váš svazek bude trvat věčně“). Všichni přítomní pronesené schválí povznesením číší, které je často doprovázeno souhlasnými výkřiky nebo slovy, a to buď tím, že opakují slova přípitku („Na zdraví!“) nebo potvrzením již sděleného, jako „Na nevěstu a ženicha!“ a podobně, načež následuje přiťuknutí sklenkami nebo šálky s ostatními hosty na dosah ruky. Připití je způsob, jak potvrdit přání, a nezáleží na tom, o jak velký doušek jde.

Přípitek se většinou provádí nějakým druhem alkoholického nápoje, obvykle šampaňským pro zvláštní příležitosti. Často se nápoje mezi účastníky míchají, například, když tam jsou lidé, kteří pijí cider namísto šampaňského.

Příležitosti k přípitku

  • Při svatební hostině pronáší obvykle otec nevěsty přípitek pozvednutím číše s přáním všeho dobrého a gratulace novomanželům, po kterém pozvednou číše i hosté (většinou šampaňské) a připijí si s někým vedle sebe. Budoucí manželé se ale mohou rozhodnout požádat o pronesení přípitku prvního družbu či první družičku, někdy se přidají i ženich s nevěstou a poděkují rodičům.
  • O Vánocích a na na Silvestra
  • Při oslavě narozenin
  • Při oslavě významného výročí
  • Na oslavu narození dítěte

Etiketa

I o přípitku existují pravidla společenského chování.

  • Přípitek se pronáší vestoje.
  • Přiťukává se pouze sektem nebo vínem, při komornějších příležitostech je akceptovatelné i přiťuknutí likérem.
  • Ťukání není nezbytné – sklenice lze jen pozvednout a podívat se navzájem do očí.
  • Abstinenti si mohou přiťuknout nealkoholickým (perlivým) nápojem, někdy si přiťuknou prázdnou sklenkou, avšak bylo by nesmyslné až nezdvořilé naznačovat pití z ní.
  • Proslov u přípitku by neměl být delší než 3 minuty.

Závěr

Přestože jde pouze o pověru, lidé se při připíjení vyhýbají křížení rukou, protože to prý přináší smůlu.

Jedním druhem přípitku, ve kterém chybí prvek souhlasu, je „Nesmrtelná paměť“, což se děje na Trafalgar Day (Den Trafalgaru) při večeři Britského královského námořnictva na palubě HMS Victory na památku Admirála Nelsona, kdy se nápoj pije v naprostém tichu. To ke ovšem čistě britská tradice.

Přípitek