Příznaky, diagnóza a léčba závislosti na alkoholu

Publikováno: Autor:

Základní příznaky závislosti na alkoholu

  • Bažení (craving) – opakující se chuť na alkohol.
  • Zhoršené sebeovládání – jiné způsoby chování pod vlivem alkoholu se zhoršující tendencí.
  • Odvykací stav – tzv. kocovina.
  • Zvyšování tolerance – jedinec toho musí vypít více, aby se dostal do opojení.
  • Zanedbávání ostatních věcí a zájmů – koníčky, rodina, práce.
  • Jedinec holduje alkoholu navzdory nepříznivým následkům, i když o nich ví.

Pokud jsou ze šesti výše uvedených znaků v průběhu dvanácti měsíců alespoň tři přítomné, je vysoce pravděpodobné, že je jedinec na alkoholu závislý.

Jak definovat závislost na alkoholu

Jedinec je závislý na alkoholu, pokud mu jeho pití způsobuje problémy v osobním nebo pracovním životě, on si toho je vědom, a přesto ve svém jednání, tedy pití alkoholu pokračuje.

Diagnóza závislosti na alkoholu

Diagnóza závislosti na alkoholu se stanovuje podle toho, zda pacient vykazuje alespoň tři ze sedmi následujících příznaků ve stejném období dvanácti měsíců:

  • Růst tolerance (zvyšování dávek, aby se dosáhlo stejného účinku, nebo pokles účinku alkoholu při stejném dávkování).
  • Odvykací příznaky po vysazení alkoholu, zotavování se z účinků pití alkoholu (absťáky).
  • Přijímání alkoholu ve větším množství nebo delší dobu, než měl člověk v úmyslu.
  • Dlouhodobá snaha nebo více pokusů omezit a ovládat přijímání alkoholu.
  • Trávení velkého množství času užíváním a obstaráváním alkoholu.
  • Zanechání sociálních, pracovních či rekreačních aktivit v důsledku užívání alkoholu, nebo jejich omezení.
  • Pokračování v pití navzdory dlouhodobým nebo opakujícím se sociálním, psychologickým nebo tělesným problémům, o nichž člověk ví a které jsou způsobeny nebo zhoršovány užíváním alkoholu.

Syndrom závislosti na alkoholu je definovaný jako změna na úrovni fyzické, změny chování, duševního života, myšlení a poznávání na podkladě příjmu alkoholu. 

Alkohol se stává ústředním bodem v životě jedince. Hnacím motorem je touha po alkoholu, která je nekontrolovatelná. Pijan si uvědomuje dopady alkoholismu na svůj život, je si vědom následků, ale nemůže skončit.

Typy a proces protialkoholní léčby

Některé odhady říkají, že téměř 20 % dospělých Čechů, tj. více než 1,35 miliónu, pije alkohol rizikovým, problémovým nebo škodlivým způsobem. Asi 2 % dospělých, tj. více než 145 tisíc lidí je u nás na alkoholu závislých.  

Projevy  závislosti na alkoholu

Škodlivé užívání alkoholu se projevuje mj. tím, že člověk v důsledku užívání alkoholu selhává v některé životní roli (např. rodiče) a narůstají v jeho životě mezilidské konflikty.

Závislost na alkoholu se projevuje silnou touhou (bažením) užít alkohol; zhoršenou schopností kontrolovat pití alkoholu; přítomností abstinenčních příznaků po vysazení alkoholu; zvyšováním množství alkoholu pro dosažení žádoucího účinku; postupným zanedbáváním vztahů, práce a koníčků na úkor pití alkoholu; a pokračováním v pití navzdory vědomí si jasných důkazů škodlivosti alkoholu. 

Délka léčby v různých zařízeních

Protialkoholní léčbu můžeme dělit podle několika kritérií. Podle intenzity a stráveného času na ambulantní (docházka jeden nebo vícekrát týdně na terapii), stacionární (docházka na celodenní terapeutický program s přespáváním v domácím prostředí) a ústavní čili rezidenční, pobytovou léčbu (celodenní program s přespáváním v zařízení).

Podle délky dělíme léčbu na krátkodobou (do 3 měsíců), střednědobou (do 6 měsíců) a dlouhodobou (více než 6 měsíců). Podle poskytovatele se může pobytová protialkoholní léčba provádět ve státním nebo nestátním zdravotnickém zařízení (obvykle psychiatrická oddělení nemocnic nebo specializované psychiatrické léčebny) nebo v soukromém nezdravotnickém programu, který si klient sám hradí.

Výhody a nevýhody různých typů léčby

Určitý druh léčby je vhodný pro určitý typ klientů (nebo pacientů pokud se jedná o zdravotnický systém) a má své výhody a nevýhody.

Např. ambulantní léčba je vhodná pro klienty, jejichž sociální situace je stabilní a neobjevují se u nich projevy závažnějších psychických poruch. Nevýhodou je nižší intenzita terapie.

Výhodou pobytových soukromých nezdravotnických programů je zaručená anonymita klientů, vysoká míra profesionality, vyšší intenzita terapeutických aktivit, kvalitnější ubytování a dočasné odloučení od rizikového prostředí. Nevýhodou je vyšší cena za nadstandardní poskytované služby.

Abstinenční příznaky závislosti na alkoholu

Z hlediska procesu můžeme léčbu rozdělit na detoxifikaci, terapii a doléčování. Detoxifikace se týká zvládnutí abstinenčních příznaků po vysazení alkoholu, které trvají maximálně týden. Jedná se např. o pocení, zvracení, zrychlený tep, bolesti hlavy, nespavost, celkovou slabosti, v krajním případě i epileptické záchvaty. Lehké odvykací stavy je možné zvládnout bez lékařské pomoci.

Důležitý je dostatečný příjem tekutin, vitamínů a minerálů (draslík a hořčík).  

Druhy léčby závislosti

Terapii lze rozdělit na farmakoterapii a psychoterapii:

  • Farmakoterapie spočívá v pravidelném užívání léků, které předepisuje výhradně lékař, obvykle psychiatr. Jedná se např. o antidepresiva, léky proti bažení (např. Campral), nebo Antabus, který vyvolává nepříjemné fyziologické reakce, když se člověk napije alkoholu.
  • Psychoterapie je individuální, ale většinou se využívá forma skupinová. Účinným přístupem je kognitivně behaviorální terapie (KBT), která se mj. zaměřuje na identifikaci a zvládání situací (lidé, časy, místa, události), které vedou k negativním myšlenkám a silnému bažení, které pití spouští; na nácvik asertivních dovedností (např. odmítání, sdělování a přijímání kritiky); na zpracování negativních emočních zážitků z dětství atd.

Součástí terapeutického procesu bývá i terapie tzv. duálních diagnóz (např. úzkostné a depresivní poruchy) a rodinná terapie, kdy jsou do terapie přizváni důležité blízké osoby klienta.   

Následná péče

Některé výzkumy uvádějí, že až 90 % lidí závislých na alkoholu do 4 let po léčbě zažije relaps čili se znovu napijí alkoholu. Z tohoto důvodu je důležitou složkou léčby následná péče neboli doléčování (individuální nebo skupinové) zaměřené na prevenci relapsu čili na to, aby k relapsu nedošlo, nebo aby se rychle zastavil a konstruktivně zpracoval.

Doléčování je důležité hlavně po krátkodobých léčbách. Prospěšná může být i pravidelná docházka na mítinky svépomocného společenství Anonymních alkoholiků (AA). 

Úspěšnost a účinnost protialkoholní léčby ovlivňuje mnoho faktorů, především přijetí problému („ztratil jsem nad alkoholem kontrolu“); motivace ke změně („chci se léčit a vím proč“) projevovaná nejen ve slovech, ale i v činech; podpora sociálního okolí klienta, pozitivní přístup k abstinenci („příležitost nikoliv ztráta“) a mnoho dalšího.