Počátky vinařství 2/2 – Antika

Víno a antický svět

Zásluhu o rozšíření vína do Evropy mají staří Řekové, kteří šířili umění pěstování hroznů, vinařství a vinohradnictví. Ve starém Řecku, na Krétě a v Thrákii již v této době můžeme mluvit o vyspělém vinařství a vinohradnictví. Víno se stává součástí kultury antické doby.

Za zakladatele vinařství byl považován bůh vína Dionýsos (v římské mythologii Bacchus). Dionýsos byl synem nejvyššího boha Dia a jeho smrtelné milenky Semelé, dcery thébského krále. Dionýsos byl vychováván nymfami v jeskyni porostlé vinnou révou. Dionýsos měl v tehdejším světě vždy zvláštní místo. Byl bohem vína a nespoutaného veselí, původně i bohem úrody a plodnosti.

V Řecku i Římě uctívali boha vína pro jeho opojné a afrodiziakální síly. Homér popsal některé z druhů vín pěstovaných v severním Řecku výrazem „sladký jako med „. Na počest bohů byly pořádány slavnosti, na nichž se ve spojení se sexuálními orgiemi pilo vína více než dost. Víno bylo spojováno s láskou a živočišnými radostmi.

Staří Řekové pozdvihli výrobu i konzumaci vína na úroveň umění. Víno pili zředěné s vodou, někdy do něj také přidávali koření. Víno bylo pramenem inspirace pro básníky, výtvarné umělce i filosofy. Vedle vlastních kvalitních vín Řekové dobře znali i dovážená vína z Egypta či Fénicie. Pití vína se stalo společenskou záležitostí.

Bůh Dionýsos zobrazen s vinnými hrozny

Římská říše měla ohromný dopad na rozvoj vinohradnictví a vinařství v celé středomořské Evropě. Víno bylo nedílnou součástí římské stravy. Římané také projevili velký zájem o kvalitu vína a výběr nejlepších vinic. Milovali vyzrálá vína – podle některých římských spisů zrála některá vína až 25 let. Římané byli první, kdo začal pro skladování vína používat keramické džbány.

Římané také vyváželi víno ​​do Španělska a Řecka, Galie (Francie), Porýní, Podunají a dokonce i do Velké Británie. Mnohé dnešní vinařské oblasti nesou stopy římských vinic. Římané se zasloužili o rozšíření révy a vinařství prakticky do všech oblastí, do kterých pronikli. Římská vína měla velmi dlouhou trvanlivost. Byla chráněna korkovými zátkami, utěsněnými voskem a pryskyřicí.

V průběhu dobývání jednotlivých území Římany se réva rozšířila do oblasti dnešní Francie, Španělska, Německa. V letech 276 až 282 n. l. se víno začíná pěstovat i na jihovýchodní Moravě. Z historie je známo, že kníže Svatopluk (zemřel roku 894 n. l.) daroval víno z Velké Moravy knížeti Bořivojovi do Čech. Kněžna Ludmila zakládá vinohrady v okolí Mělníka. Za Karla IV. byly do Čech dovezeny kvalitní odrůdy z Francie. Porýní a Praha byly tehdy se 700 hektary vinic centrem vinohradnictví.

Staří Keltové ze severní Evropy začali jako první používat pro skladování vína dřevěné dubové sudy podobné těm, které se používají dnes. Dubové dřevo umožňuje vínu ​​“dýchat“ a přitom zůstává vzduchotěsně uzavřené. Přítomnost dubového dřeva a vína je důležitým aspektem pro historii vína.

Po pádu římské říše převzali vývoj pěstování vína křesťanští mniši. Není náhodou, že většina tradičních vinařských oblastí v Evropě jsou také oblastmi s nejvyšší koncentrací klášterů a náboženských míst. Ve středověké Evropě byla konzumace vína pouze výsadou církve, šlechty a bohaté obchodní třídy, nápojem obyčejných lidí bylo pivo. Víno se používalo při katolických mších. Církevní řád benediktinů se stal jedním z největších výrobců vína ve Francii a Německu. Ostatní řády, například templáři, jsou průkopníky pěstování moderních odrůd vína.

Všechny díly