Povídání o víně 1/4

O víně

Víno a chléb jsou mystické symboly lidského žití. Doprovázejí člověka od doby, kdy se ze sběratele a lovce pozvolna stal usedlým a počal rozvíjet zemědělství. Obilí, po zpracování na mouku mu poskytovalo základní potravinu, chléb. Ale nejen chlebem živ je člověk, i jeho duše potřebuje občasné pohlazení, vzpruhu, aby se duše mohla rozlétnout k jinak těžko dosažitelným výšinám. Neexistuje jiný nápoj ani prostředek, kterým by se lidská duše mohla nechat unášet tak bezelstně, sladce a příjemně, aniž by to mělo pro tělo škodlivé následky. Mluvím zde samozřejmě o mírném požití kvalitního vína.

Vinná réva a víno

Vinná réva je podivuhodná rostlina s dávnou minulostí. Archeologové našli její semena pocházející již z konce třetihor. Je to jedna z nejstarších kulturních rostlin, kterou člověk intenzivně šlechtil až do dnešních chutných, voňavých, bílých i modrých odrůd. Již člověk mladší doby kamenné sbíral plody plané révy a jistě poznal i opojné účinky zkvašené šťávy z jejích bobulí.

Více o historii a původu vína, o charakteristice révy, o složení a vlastnostech plodů, a také trochu o filosofickému uchopení vína jako nápoje, pojednávají následující kapitoly Historie a původ vína, Réva vinná a Co hledat ve víně. 

Historie a původ vína

Termín víno pochází z gruzínského „gvino“. Tento nápoj je přímo spojen se vznikem civilizace. Dá se říci, že vinná réva doprovází člověka od počátku jeho existence.

Základy vinařství

Byly položeny již před 10 000 lety v okolí Kaspického moře, kde se lidé zabývali pěstováním vína intenzivněji. Pro jedinečnou chuť jeho plodů nejčastěji kultivovali planou odrůdu „Vitis vinifera“, hojně pěstovanou zejména ve vyšších kulturách blízkého východu, dnes v oblastech Iránu a Izraele. Právě archeologická expedice v Iránu objevila džbán s úzkým hrdlem, na jehož dně byla jakási nažloutlá usazenina. Po důkladné analýze bylo zjištěno, že obsahuje kyselinu vinnou v množství, které se vyskytuje výhradně ve vinných hroznech, a terebintovou pryskyřici, jíž se ve starověku, až po éru Římanů, užívalo ke konzervaci vína. Džbán byl prokazatelně zhotoven mezi lety 5 400 a 5 000 př.n.l. Nejstarší nalezené víno je tedy sedm tisíc let staré a Sumerové jsou zatím nejstaršími zjištěnými vinaři. Réva se dále šířila do Egypta, Sýrie, Babylónie, pak do Číny, Palestiny a Řecka.

Egypt

Staří Egypťané znali víno již před více než 5 000 lety. Révu pěstovali na březích Nilu. Egypťané věřili, že víno je darem Osirise, boha kvetoucí vinice. Na kresbách z hrobek faraónů je znázorněn sběr a lisování hroznů révy vinné. Rozkvět vinařství byl zaznamenán 2 700 let př.n.l., když faraón Tutanchamon významně pozvedl úroveň výroby a podávání vína. O tehdejší vyspělosti vinařství a vinohradnictví v Egyptě se zachovalo mnoho dokladů. Byly nalezeny amfory, džbány z pálené hlíny, na kterých je uvedený ročník vína, jeho kvalita, původ a dokonce i vedoucí vinice. Víno znali rovněž Sumerové, Babyloňané i Etruskové.

Řecko

Ve starém Řecku, na Krétě a v Thrákii již můžeme hovořit o vyspělém vinařství. Víno se stalo součástí kultury a považovalo se i za jednu ze základních životních potřeb. Zakladatelem vinařství byl určen bůh vína Dionýsos (později v římské mytologii Bakchus). Dionýsos (v řecké mytologii) byl synem nejvyššího boha Dia a jeho milenky Semele, smrtelné dcery Thébského krále. Byl bohem vína a nespoutaného veselí, původně i bohem úrody a plodnosti. Vychovaly ho nymfy v jeskyni porostlé révou. Odtud později přinesl lidem první sazenici vína. Dal ji Ikariovi, athénskému pastýři, a naučil ho, jak vyrábět z hroznů víno. Dionýsova tažení světem byla provázena hlučným veselím, při kterém hrála bouřlivá divoká hudba. Provázeli ho Satyrové, Bakchantky, také Kentauři, Nymfy a Múzy. Dionýsos (Bakchus) nebyl jenom bohem vína, ale také bohem veškerého růstu v přírodě, rozdával básnické a věštecké nadšení, nemocným zjevoval ve snu léčebné prostředky. K jeho poctě se konaly mnohé velkolepé bouřlivé slavnosti „Dionýsie (Bakchanálie)“, postupem času stále a stále bouřlivější. Účastníci slavností upadali mnohdy do extáze, oslavy byly divoké, nespoutané. Oficiální slavnosti se v Athénách konaly několikrát do roka, nejvýznamnější byly „Velké dionýsie“ koncem března. Končily obvykle velkým závěrečným představením se sborem pěvců v kozlích kůžích, se zpěvy s doprovodem tance.

Řím

Dědicové řecké kultury, Římané, převzali řeckou révu i vína. Víno pili zředěné s vodou, někdy do něj také přidávali koření. Římané začali víno scelovat, mísit, ale také falšovat. Používali do vína sádru, křídu, drcený jíl (dnes Bentonit); ke konzervaci pryskyřice a drcený mramor. Z tohoto období je zachována literatura o vinařství, ve které jsou uvedeny způsoby pěstování a postupy při výrobě vín.

Čechy a Morava

V průběhu dobývání jednotlivých území Římany se réva rozšířila i do těchto oblastí. Tímto způsobem dorazila réva do Francie, Španělska, Německa. V letech 276 až 282 n.l., za vlády císaře Marca Aurelia Proba se tato božská plodina začala pěstovat i na jihovýchodní Moravě. Hájkova kronika připomíná víno zaslané z Velké Moravy knížetem Svatoplukem do Čech knížeti Bořivojovi a hovoří o založení vinohradů kněžnou Ludmilou v okolí Mělníka. Za Karla IV. byly do Čech dovezeny kvalitní odrůdy z Francie a Porýní a Praha tehdy byla centrem vinohradnictví se 700 ha vinic. 

Všechny díly