Tokajská vinařská oblast 3/3

Jednání a dohody mezi Slovenskem a Maďarskem po vstupu do EU

Slovensko mělo zájem řešit problém s uznáním teritoriálního označení vín podpořeno doporučením Evropské komise, aby se o celé věci dohodlo s Maďarskem, které však dostatečnou vůli neprojevilo. Problém způsobila Evropská unie tím, že v roce 1993 uznala exkluzivní maďarskou ochrannou známku původu.

Při jednáních v roce 1993 mezi EU a Slovensku o přípravě dohody o reciproční ochraně a kontrole názvů vín mezi EU a SR vznikl problém uznání a vývozu Slovenských vín v rámci unie, neboť Maďarsko a Unie takovou dohodu již podepsaly. V roce 1993 zahájena jednání mezi EU a Slovenskem o přípravě dohody o reciproční ochraně a kontrole názvů vín mezi EU a Slovenskou republikou (SR). Vznikl problém uznání a vývozu Slovenských vín v rámci EU, protože Maďarsko a EU takovou dohodu již podepsaly.

V rámci snahy řešit problém ochrany označování tokajských vín, se z iniciativy MP SR uskutečnilo v září 1997 v Bratislavě jednání mezi SR a Maďarskou republikou za přítomnosti zástupce EU p. Stadlera. K předloženým materiálům se zástupci MR nechtěli vyjádřit, s tím, že nejsou připraveni detailně jednat o jednotlivých bodech dohody. Znovu navrhli setkání odborníků pro posouzení výkladu dohody a požádali o zaslání písemného stanoviska. Upřesnili, že nezpochybňují existenci tokajské oblasti na Slovensku, ale dohoda mezi EU a MR prý neumožňuje vývoz tokajského vína, pocházejícího ze Slovenska.

Další jednání smíšené komise podvýboru pro denominaci tokajského vína z SR se konalo v říjnu 2001 v Budapešti. Maďarská strana znovu použila staré tvrzení se závěrem, že maďarská vína jsou jiná, než slovenská vína. Slovenská delegace argumentovala, že Slovensko má nárok historický, legislativu přehlednější, technologii přinejmenším tak dobrou jako maďarskou, přičemž rozvoj a úpravu tokajské vinařské oblasti nedělalo živelně. Navrhly se alternativy k přejmenování tokajského vína, pocházejícího ze SR, omezení území tokajské vinařské oblasti v SR na 172 ha (jako v roce 1908), stejná legislativa v SR jako MR, zavedení společného kontrolního systému pro slovenskou i maďarskou tokajskou oblast. Za splnění těchto podmínek, za spolupráce a záruk EU je možnost vytvoření společné dohody mezi SR a MR.

Označování Tokaj (Tokai)

Z chronologického přehledu jednání o označování vín z tokajské vinařské oblasti je vidět, že ani po 35 letech jednání nedošlo k dohodě, přesto, že slovenská strana musela vypracovat množství připomínek, opatření, změn v legislativě. Vždy se našel důvod, aby k dohodě o označování slovenských vín z tokajské vinařské oblasti jako tokajské nedošlo.

Závěr, že dohody o označování vín označením Tokaj lze dosáhnout, nepřímo potvrdila samotná Maďarská republika, když v roce 1995 podepsala dohodu s EU o vzájemné ochraně a kontrole jmen tokajského vína s Itálií a Francií. Paradoxem bylo, že země, která měla historické právo a tradice (rozuměj Slovensko), neměla mít právo označovat tato vína jako tokajská.

Skladba odrůd

Maďarská strana v minulosti jako silný argument uváděla, že ve vinicích ve slovenské tokajské vinařské oblasti není konstantní skladba klasických odrůd. Jaká je však pravda?

Již v roce 1959 v zákoně č. 4/59 o rozvoji tokajské vinařské oblasti v § 4 je uvedeno:

Základní tokajské odrůdy jsou Furmint, Lipovina a Muškát žlutý. Vinice tokajské oblasti při zřízení a obnově musí se vysazovat révou v tomto procentuálním zastoupení:

  • Furmint 65 – 75%
  • Lipovina 15 – 20%
  • Muškát žlutý do 10%

Případně ostatní odrůdy ušlechtilého evropského révy, nejvýše 10% (byl to Ryzlink vlašský).

Produkce v Maďarsku

V zákoně z roku 1908 v XLVII. článku, v kapitole II. pojednávající o tokajských víně skladba odrůd pro výrobu tokajského vína se vůbec neuvádí (ani odrůdy). Nařízení ministra zemědělství a výživy MLR 25 z roku 1970 k provedení nařízení s mocí zákona č. 36/1970 o rozvoji vinařství, ovocnářství a vinařství v příloze č. 1 uvádí odrůdy povolené na vysazování v tokajské vinařské oblasti Tokaj hegyalja (tokajské Podvrší, ne tokajská oblast): Nemes Furmint, Kiraly Furmint, Furmint Lipovina a Muškát žlutý. V nařízení ministerstva zemědělství a potravinářství z roku 1977 k vládnímu nařízení č. 36/1970 jsou uvedeny odrůdy: Furmint, Lipovina, Muškát žlutý a Oremus, tedy ke klasické skladbě je přidána jedna odrůda.

V příloze č. 3 nařízení ministerstva zemědělství č. 7/1990 se uvádějí jako doporučené odrůdy pro oblast Tokaj hegyalja Furmint, Lipovina, Muškát žlutý a Vlašský ryzlink. Tedy poměrně podstatná změna, když Oremus byl nahrazen Vlašským ryzlinkem. Konečně v zákoně MR č. 106/1997 jsou uvedenya jako charakteristická vína pro Tokaj hegyalja Furmint, Lipovina, Muškát žlutý a Oremus.

Jak vidět, zatímco ve slovenské legislativě se prakticky od roku 1959 objevují pouze povolené odrůdy (Furmint, Lipovina a Muškát žlutý), a to dokonce v předepsaném procentuálním zastoupení, na maďarské straně se s každým nařízením se měnila odrůdová skladba. Přitom platí nepsaný zákon, že pro dobrou jakost speciálních vín, charakteristických pro danou oblast, je nejdůležitější konstantní skladba, co se týče odrůdovosti a to pro každé značkové víno.

Rozloha vinařské oblasti Tokaj

Tokajská oblast nebyla přesně vymezena a zahrnovala 21 míst pěstování révy, z nichž část obce Slovenské Nové Město a celý katastr Malé Tŕni se nachází na území Slovenska.

Zákon, ve kterém byly jmenovitě uvedena města a vesnice patřící do tokajské oblasti, byl vydán 17. prosince 1908 a v jeho XLVII. článku je uvedených již 31 měst a vesnic, tedy o 10 více než v roce 1893, z nichž se na Slovensku nacházejí dnes Viničky, Malá Tŕňa a Slovenské Nové Mesto.

První možnost pojmenování mohla být od vrchu Tokaji-hegy 515 m a pod ním ležícího města Tokaj na soutoku řek Tisa a Bodrog. Maďarské pojmenování této oblasti je Tokaj-Hegyalja (Tokaj-Podvrší).

Druhá možnost pojmenování této oblasti je od území severně od vesnice Cejkov, kde se nacházejí Tokajský vrch, Tokajské vrchy a areál Za tokajom (katastrální mapy Čejková z roku 1904). Posledně uvedené by potvrzoval i údaj v knize Z. Halásze Das Buch von Ungarwein z roku 1958, kde je udána výška vrchu Tokaj 346 m a i logické vysvětlení, že tokajské víno vzniklo dlouhým ležením v sudech daleko v horách, ve sklepích vybudovaných hluboko v zemi, sloužících někdy i jako úkryt pro obyvatele před Turky.

Zákon z roku 1908 byl plně uznáván maďarskými úřady až do roku 1958. Mnoho vinic na slovenském území totiž patřilo církevním úřadům a maďarským státním občanům, kteří sklizeň hroznů z tohoto území zpeněžovali po převezení do Maďarska ve formě tokajských vín. V letech 1939 až 1945 byla celá část tokajské oblasti na území Slovenska pod správou Maďarska.

Na základě výzkumů Státní výzkumné stanice v Malé Tŕni, která vznikla v roce 1924 a sledovala vhodnost odrůd pro tokajskou oblast, určovala nové vhodné viniční tratě a sledovala klimatické a půdní podmínky ve slovenské části tokajské oblasti, v roce 1959 nabyl platnost zákon o rozvoji tokajské vinařské oblasti na Slovensku (zákon NR SR č. 4/59). K tomuto zákonu byla vydána vyhláška ministerstva informací a lesního hospodářství č. 79, kterou se určovala místa a hony, na nichž se mohou pěstovat hrozny k výrobě tokajských vín. Celková plocha vinic v tokajské oblasti na Slovensku byla 703,10 ha.

Podobně v Maďarsku bylo vydáno společné nařízení ministra zemědělství a potravinářského průmyslu č. 2 o provedení nařízení s mocí zákona č. 23 z roku 1959 o hospodaření s ovocem a zeleninou.

Tokajská oblast v UNESCO

Část tokajské vinařské oblasti figuruje od roku 2002 na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Jedná se o území o rozloze 132 km² severozápadně od města Tokaj. Zdejší jedinečná kombinace topografických, ekologických a klimatickým podmínek pro pěstování vinné révy společně se socio-kulturní, etnickou a náboženskou rozmanitostí obyvatelstva vytváří výjimečné kulturní dědictví celého regionu. Pod ochranu UNESCO patří i několik vinných sklepů v obcích Sátoraljaújhely, Sárospatak, Hercegkút a Tolcsva.

Všechny díly