Německé vinařské regiony 1/2

Německo je pro své specifické klimatické a geologické podmínky zemí převážně bílých vín. Německo je nejsevernější významnou vinařskou oblastí v Evropě a vyznačuje se poměrně chladným podnebím, což dává předpoklady pro velmi jemná, lehká, ovocná a charakteristická bílá vína, která mají rovnováhu cukru a kyseliny, s menším obsahem alkoholu. Naopak modré odrůdy dozrávají velmi pozdě a pěstují se poměrně vzácně. Základní pěstovanou odrůdou v Německu je Ryzlink rýnský (v Německu až 60 % světové výsadby) a Müller-Thurgau. Německo je čtvrtým největším producentem vína v Evropě a devátým v celosvětovém žebříčku. Německo má více než 100 tisíc ha vinic a ročně vyprodukuje až 10 miliónů hektolitrů vína.

Německo má 13 základních vinařských oblastí, 11 na západě a 2 na východě. Nejlepší německé vinice se nacházejí na strmých a slunných stráních podél řek Rýn a Mosel. Produkce německých vín podléhá přísnému německému vinařskému zákonu. Tento zákon dělí vinařské oblasti pro stolní vína, oblasti pro selská vína a oblasti pro značková vína, s ohledem na minimální stupně cukernatosti moštů pro výrobu jednotlivých druhů vín. Vinařské oblasti Německa pro výrobu stolních vín jsou Rhein-Mosel, Bayern, Neckar a Oberrhein, oblasti pro výrobu selských vín pak Ahrtaler, Starkenburger, Rheinburger, Nahegauer, Altrheingauer, Rhenischer, Pfalzer, Landwein, Landwein der Mosel, Landwein de Saar, Frankischer, Regensburger, Bayerischer, Schwabischer, Saudbadischer a Unterbadischer Landwein. Oblasti pro výrobu jakostních vín jsou Ahr, Mettelrehein, Rheingau, Nahe, Mosel-Saar-Ruwer, Rheinhessen, Hessische-Bergstrasse, Franken, Saale-Unstrut, Sachsen, Wurttemberg, Phalz a Baden.

Historie vinařství v Německu

První zmínky o pěstování vína v Německu sahají až do starověku ke starým Keltům, Etruskům a Řekům. Opravdový základ moderního vinohradnictví však Německu dali před dvěma tisíciletími Římané, kteří zakládali první vinice na levém břehu Rýna, a později, ve třetím století, se výsadba vinic rozšířila do Mosely. Římský císař Probus rozšiřuje vinice na levém břehu Rýna v Palatinate a Baden-Württembergu a povoluje Keltům, Španělům a Britům pěstovat vinnou révu a vyrábět víno. V 5. století byla severní část Galile osídlena germánskými kmeny, kteří zde zakládají Franskou říši. Frankové zpočátku římské vinice nechávají ladem.

V 7. století, za vlády Karla Velikého, se vinná réva začíná rozšiřovat do dalších regionů, především Bavorska. Zásluhou klášterů se zakládají nové vinice na úrodných půdách, zvyšuje se kvalita vyráběného vína. Vznikají první vinařské oblasti v okolí Mainz, Worms a Speyer. Vlivem šířícího se křesťanství v 8. a 9. století dochází k dalšímu rozšíření vinic na území Německa, a to až do konce Franské říše, do příchodu Turků. Další výrazný rozvoj se datuje až do středověku. Církve mají v té době velké množství vinic. Jen klášter v Eberbachu v této době spravuje 200 vinařství v Porýní. Vlivem cisterciáckého řádu se výroba jakostních vín rozšiřuje i do oblastí Rheingau a do Württemberska. Termíny jako Kabinetní víno nebo Výběr pocházejí z této doby, což svědčí o zájmu o vysokou kvalitu vína.

V době třicetileté války (1618–1648), po dobytí levé části Rýna Napoleonem, končí tisíciletá tradice klášterního vinařství v Německu. Vinice začínají ležet ladem. Německé vinařství se dostává pod vliv francouzské vinařské kultury. Celé vinařské oblasti, především v Bavorsku, severním, východním a středním Německu, jsou zcela v troskách. Vlivem vysokých cel a daní, konkurencí jiných populárních nápojů a neúrody vlivem chladného podnebí dochází k dalšímu snižování počtu vinic. Obnova vinic a rozšíření výroby vína začíná až v 18. století, ve vinařských oblastech Porýní a na Mosele je ve velkém vysazována odrůda Ryzlink a Sylván. Další katastrofou bylo napadení německých vinic révokazem.

V roce 1872 byl v Německu založen Výzkumný ústav sadařský a vinařský. Vlivem vědy a pomocí odolných štěpů začíná pěstování vybraných odrůd vinné révy charakteristické pro místní podmínky. Daří se vyšlechtěným odrůdám Müller-Thurgau, Bacchus, Domina, Faberrebe. Začíná vzrůstat popularita šumivých vín. Zakládají se první vinařská družstva. Období neklidu začíná vlivem hospodářské krize. Konec první světové války znamená i rozdělení části německého území. Levý břeh Rýna připadá Francii. Rozvoj německého vinařství začíná opět až po druhé světové válce.

Klasifikace německých vín

  • VDP – zkratka asociace nejlepších producentů z celého Německa.
  • Tafelwein – označení pro stolní víno.
  • Landwein – označení pro zemské víno.
  • QbA (Qualitätswein bestimer Anbaugebiete) – označení pro vína jakostní,
  • QmP (Qualitätswein mit Predikat) – označení pro vína s přívlastkem.
  • Kabinett – kabinetní víno (s minimálním obsahem 19 stupňů cukernatosti moštu).
  • Spätlese – víno pozdní sběr (s minimálním obsahem 21 stupňů cukernatosti moštu).
  • Auslese – označení pro vína výběr z hroznů.
  • Beerenauslese – výběr z bobulí.
  • Eiswein – ledové víno (sklízeň hroznů při minimální teplotě – 7 °C).
  • TBA Trockenbeerenauslese – výběr z cibéb (bobule jsou již na vinici dehydrovány botritidou).

Oficiální značení německých vín

  • Classic – označení kvalitních suchých vín z odrůd typických pro jednotlivé regiony.
  • Selection – označení pro suchá vína z nejlepších vinic.
  • Erstes Gewächt – nejlepší vína VDP v regionu Rheingau.
  • Riesling-Hochgewächs – nejlepší vína této odrůdy – dle přísných pravidel.
  • Liebfraumilch – populární oficiální historické označení pro vína ze čtyř regionu okolo Rýnu, splňující daná pravidla.

Všechny díly