V Česku se chlastá strašně

Jak už jsme se zmínili v minulých příspěvcích a článcích na tomto webu, adiktologové mají v naší zemi nezáviděníhodnou práci. Patříme k zemím, kde se chlastá nejvíce na světě. Naše konzumace je prostě mimo celosvětové tabulky a normy.

Důvodů je hned několik

  • tradice – pití piva v hospodách je u nás velmi rozšířené už od nepaměti. A i minulý režim ho zdárně podporoval, protože upřednostňoval opilce v hospodách před revolucionáři v ulicích.
  • historie – pivo se vaří u nás už od středověku a kde se vaří tam se i konzumuje.
  • cena – cena piva u nás patří k nejnižším na světě. V mnoha hospodách je dokonce levnější než nejlevnější nealkoholický nápoj. To jinde na světě nenajdete. Rovněž tak cena piva v supermarketech, kde ho mnohdy seženete i pod 10 Kč a bývá levnější než limonáda. 10 Kč to je cca 40 euro centů – zkuste najít jinou zemi, kde vám na pivo stačí tak málo.
  • stírání sociálních rozdílů – pivo si u nás může dovolit prakticky kdokoliv, poslanec i bezdomovec a v hospodě jsou si všichni rovni.
  • zvyky a stereotypy – zajít si po práci na jedno je dodnes v mnoha pracovních kolektivech běžnou praxí. Že nikdy nezůstane u toho jednoho piva, společnost se mnohdy zdrží až do zavíračky a není výjimkou ani pokračování večírku v jiném podniku, není ani třeba dodávat.
  • konzumace v v práci – jsou povolání a zaměstnání, kde se konzumuje prakticky po celou pracovní dobu buď na zahřátí, na žízeň, nebo na posilnění.

Pokud tedy pracujete jako adiktolog, máte nesmírně těžkou práci, protože vaši pacienti jsou na veřejnosti vystaveni všem uvedeným svodům, které jsou navíc považovány běžnou společností za normu.

Abyste tuto normu narušili a své pacienty a lidi ochotné naslouchat zaujali, musíte být tak trochu showman, nebo řízek a nejlépe obojí dohromady. Musíte také volit dostatečně důrazný slovník, abyste si zajistili pozornost.

Čtyři piva denně, to není v pořádku. V Česku se chlastá strašně.

Jakub Minařík

Psychiatr Jakub Minařík se závislostmi zabývá už přes 25 let, a začínal tak v době, kdy se adiktologické služby teprve rozbíhaly. Věnuje se léčbě závislých a upozorňuje, že největší problémy, zdravotní i společenské, způsobuje alkohol.

Pojďme si představit pár jeho myšlenek a názorů.

Genetická dispozice k pití alkoholu a rodinná anamnéza

„Když se podíváme zpátky za sebe a většina našeho staršího příbuzenstva se buď uchlastala, nebo k tomu směřuje, a je to, až kam oko dohlédne, tak bych se asi alkoholu velmi pečlivě vyhýbal. Protože to bude průšvih jako kráva, když začnu pít“.

„Pak tam jsou zevní okolnosti. Spousta lidí s budováním kariéry a dosažením úspěchu často musí přes fyzické, mentální a morální hranice. Co si budeme povídat, když se dělá velký byznys, tak z toho létají velké třísky. To je další věc, která se k tomu připočítává“.

„Není problém přestat brát drogy nebo si odvyknout, ale jde o to vydržet. Mark Twain to říkal dobře:“ „Přestat kouřit je snadný. Udělal jsem to 450krát. Žádný problém.“

adiktolog Jakub Minařík

Alkohol napáchá největší paseku

„Když se podíváte na schémata profesora Nutta (britský profesor a neuro-farmakolog David Nutt se ve své práci zabývá dopadem drog na člověka i jeho okolí – pozn.), tak co se týče rizik, nejhorší je chlast. Všichni se bojí, co se stane, když lidi budou brát heroin, pervitin, kouřit trávu. A ono se to děje, není to bezpečné. Ale tu paseku, kterou nadělá alkohol, to si málokdo uvědomuje“.

„Alkohol je taky základní iniciační látka většiny lidí. Drogový problém začíná někde na večírku, kde všichni pijí pivo, víno, občas frťana a někdo přinese něco dalšího. Když se opijete, tak si dovolíte leccos. Normálně by vás dát si lajnu koksu nenapadlo. Ale když máte 15 piv a osm velkých rumů, tak ta rozlišovací schopnost je výrazně snížená.“

„Téměř vždycky se dá udělat u pacientů nějaký posun. Jen je potřeba si říct, kde je limit toho posunu. Jsou lidi, kteří přijdou a po jednoduché intervenci začnou abstinovat. Na první pohled přitom vypadají jako velmi těžcí pacienti. Pak jsou pacienti, se kterými to vypadá, že bude doutník, šampaňské a kaviár. Ale po několika měsících zjistíte, že jste v háji.“

„Úspěch je, když lidi začnou fungovat a normálně žít. To, jestli abstinují, jsou na substituci, někdy relapsují, ale vždy to zastaví, tak všechny tyto alternativy mi přijdou dobrý.

„Já s tím pracuji na úrovni jedince. Jsou lidi, kteří když neumřou, nepáchají trestnou činnost, přestanou se chovat jako úplní idioti a obtěžovat své okolí, tak to je bezvadný úspěch. Měl jsem leckoho v substituční léčbě. Od lidí, kteří byli opravdu totálně havarovaní, až po lidi, kteří dělali vědu a řídili banku“.

U bankéře byl úspěch, že postoupil na šéfa divize pro střední Evropu. U klienta, který byl havarijní, tak mi přišlo úplně bezvadný, že místo toho, aby do sebe celý rok lil odvar z máku a kombinoval to se vším možným, tak je převážně na substituci. Občas do toho něčím relapsuje, ale není to tak strašné. Bylo jasné, že tam už ten prostor na posun moc není.

Jsou lidi, které můžete vyléčit, jsou lidi, které můžete doprovodit na jiný svět a ulehčit jim. To tak v té medicíně je. Pro mě úspěch je, když jsou lidi spokojenější, šťastnější a radostnější. A líp jim to funguje jak uvnitř, tak pro ty okolo.

Vrozená závislost

„Když jsem si přečetl Modrou knihu anonymních alkoholiků, tak mi začalo docházet, že lidi jsou v závislosti rozdělení. Jsou lidi, u kterých byste si řekl: „No jo, je mu bůhví kolik, bere tolik a tolik let, tak tam je ta závislost jasná.“ Ale někdy stačí úplně minimální intervence a najednou to je celé pryč.“

„A pak jsou lidé, se kterými je ta dřina strašná. Je to takové jednoduché, ale najednou mě napadlo, že existují lidi, kteří v tom jsou opravdu ztracení. Došlo mi to na základě příkladů, které popisují. A to jsou lidi, kteří patří do tvrdého abstinenčního proudu, protože se s tím nedá dělat nic jiného. To je stejné, jako když hodíte sirku do jezera s benzinem. Taky to tam pravděpodobně bylo někde od začátku.“

„Přivezou vás zřízeného do léčebny a na základě kombinace, jak vypadáte, co vám řeknou ostatní, tak to sečtou, podtrhnou a řeknou: „No jasně. Závislost. Vyřízeno.“

Ale části těch lidí stačí prosté vysvětlení. A řeknou si: „Aha, tak ono se to nemá.“ A přestanou, přestože za sebou mají docela dlouhou kariéru. Já si říkám, že to pak není závislost. Vlastně tam je jen somatický návyk, ale psychická závislost, ten celý průšvih, proč jsou léčby, tam není.

Hodně typické to je u lidí, kteří mají problémy se stresem. Koronavirová krize, povodně, vypije láhev vína a jde si lehnout. Takové stresové pití, které vede k poškození organismu, návyku a závislosti. Stačí na začátku, když to není porucha, udělat něco se stresem, třeba najít si novou práci a celé pití a všechny ostatní věci z toho najednou zmizí.

zdroj: irozhlas