Naše vinařské oblasti 5/5

Znojemské vinobraní

První historické vinobraní se ve Znojmě uskutečnilo v roce 1966. S nápadem tehdy přišel dnes již nežijící pan František Koukal. Cílem akce mělo být kromě zábavy také posílení národního vědomí a připomenutí slavné minulosti Znojma i vymanění znojemského vína z nadvlády Mikulova. V tehdejším Československu měla některá vinařská města již svou každoroční vinobranickou tradici. Tyto akce byly programově dost podobné a stereotypní. František Koukal chtěl vytvořit něco jedinečného. Jeho láska ke Znojmu, touha po originalitě, smysl pro atraktivnost, slavná minulost královského města na Dyji a jedinečné městské středověké prostředí daly vzniknout scénáři velkolepého Znojemského vinobraní v historickém duchu. Ještě předtím musel několik roků hledat poučení v archivech a historické literatuře.

Historie praví, že v roce 1327 přišel do Znojma zapít zdařilé státnické jednání ve Vratislavi udatný český panovník Jan Lucemburský. A právě tato epizoda se stala stěžejním tématem Znojemského vinobraní. Král Jan byl znám jako velký milovník turnajů a ničím jiným se nemohli Znojemští svému králi víc zavděčit. Proto uspořádali velkolepou podívanou s rytířskými kláními. Zda se sám král zúčastnil turnaje coby bijec, o tom kroniky mlčí. Z jeho panování je známo pouze to, že se v Čechách nikdy dlouho nezdržel. Většinou pobýval za hranicemi a pomáhal svým sousedům ve válkách. Do českých zemí se vracel, jen aby naverboval nové vojáky a nabral peníze na jejich žold. Panování nechával na jiných. Aby měl peníze na válečné výpravy, zastavoval královská města. Jak žil, tak i zemřel. Naposledy bojoval v bitvě u Kresčaku na straně Francouzů proti Angličanům. Byl už úplně slepý, a když mu v jeho počínání chtěli zabránit, zvolal prý: „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!“ Dal přivázat svého koně ke koňům rytířů své družiny a s mečem v ruce v boji padl.

Scénář vinobraní pro Znojmo byl tedy na světě, ale nebylo jednoduché jej realizovat, neboť tehdejší „mocipáni“ usoudili, že ideově nevyhovuje. Pochopení našel pan Koukal až u obchodních organizací Restaurace a jídelny, Jednoty a Pramenu. Zapojily se i státní statky. Akce se rozjela naplno. Musely se sdružit velké finanční prostředky, sehnat kostýmy, postavit kulisy, secvičit program, zapůjčit koně.

Hlavním výtvarníkem byl tehdy Miroslav Smutný z keramických závodů. Díky obětavosti hlavně jednotlivců se mohlo v prvním slavnostním průvodu Znojemského vinobraní v roce 1966 představit divákům 306 historických postav. V přízemí domů v historickém jádru města vzniklo na 50 „mázhauzů“, kde se podávalo k pití víno a burčák. Šlo tehdy o akci neziskovou, spíše propagační. Vstupenka do areálu stála tehdy 8,- Kčs a 1dcl sudového vína bylo za 2 –2,50 Kčs.

Byly postaveny čtyři městské brány a na jejich cimbuří stáli zbrojnoši. Halapartníci hlídali u všech vchodů a vjezdů do centra. Každou hodinu se na věži ozývali trubači. V mohutném historickém průvodu jeli na koních rytíři, dvorní dámy, konšelé s pány radními, lučištníci, trubači, sokolníci, zbrojnoši, řemeslné cechy. Po tři dny žilo Znojmo veselím. Ulicemi proudily davy lidí, na náměstích hrály kapely, tancovalo se, na rožních se opékala kuřata a další pečínky. Na stadionu TJ Znojmo probíhaly rytířské turnaje. Ve Znojmě se tehdy zrodilo něco, co nemělo obdoby široko daleko. Přišla léta normalizace a ve Znojmě museli přeorientovat účinkující na ideologicky nezávadné husity. Předvádělo se založení Tábora, což pravda se Znojmem nemělo příliš společného. A také na dlouhých 17 let Znojemské vinobraní „usnulo“.

K obnovení tradice se město vrátilo až v roce 1990. Ale muselo se začít úplně od začátku. Nebylo nic, kulisy, kostýmy, vybavení. Náklady šly do miliónů korun, ale dobrá věc se podařila a zajímavá tradice je obnovena.

Na tradiční Znojemské historické vinobraní jste všichni samozřejmě zváni. Na atraktivní podívanou, dobré jídlo a především pití. Večerní průvod Jana Lucemburského s doprovodem zakončený slavnostním ohňostrojem je připraven na pátek od 20 hodin. V sobotu se velkolepá podívaná bude opakovat od 14 hodin. Po oba dny ve Znojmě burčák a víno potečou proudem, všude se bude hrát a zpívat, veselit se. Přijeďte se pobavit, zapomeňte chvíli na každodenní starosti a zvolejte s námi: „Sláva králi! Ať žije král!“

Vinné sklepy Valtice

Největším pěstitelem révy u nás jsou Vinné sklepy Valtice, a.s., ty vlastní rozhodující podíl akcií Vinofrukt Dolní Dunajovice, a.s. (420 ha vinic). V současné době Vinné sklepy Valtice zpracovávají ročně na 5000 tun vinných hroznů. Pěstují 15 nejkvalitnějších odrůd, jako například Ryzlink rýnský, Rulandské bílé, šedé a modré, Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené, Sauvignon, Tramín a další.

Vinařské město Valtice leží v jednom z nejmalebnějších koutů jižní Moravy na samé hranici s Rakouskem. Poprvé se Valtice připomínají v roce 1192, kdy tehdejší pasovský biskup Wolker vyměnil Valtice i s vinicemi Widdardovi ze Seefeldu za jiné panství. Opevněné město pak vlastnilo více šlechtitelských rodů, až se ve 14. století stalo vlastnictvím knížecího rodu Lichtenštejnů. O rozsahu vinic se dovídáme z Lichtenštejnského urbáře z roku 1414, kde jsou též sepsány zvyklosti v horenském – viničním řádu.

Velký rozsah vinic si vyžádal výstavbu dvou unikátních sklepů, a to Zámeckého v roce 1430 s kapacitou 650 tisíc litrů a v roce 1640 Křížového sklepa, který je 120 metrů dlouhý a 100 metrů široký s kapacitou přes jeden milion litrů.

Víno z Valtic se v minulosti dodávalo hlavně do Vídně, Slezska – Vratislavi a do Prahy. Po roce 1945 vznikl z Lichtenštejnského majetku Státní statek Valtice, intenzivně rozšiřující výsadbu vinic a orientující se na výrobu kvalitních odrůdových vín. V roce 1992 byl valtický státní statek privatizován do současné podoby akciové společnosti s tradičním znakem na etiketě – bohyní plodnosti, hojnosti a krásy, plující na obláčku.

Dnes akciová společnost Vinné sklepy Valtice produkuje ročně cca 4 miliony lahví vína. Export je orientován především do Kanady, Velké Británie, Německa, ale i do dalších států.

Vinice Znojmo

Všechny díly