Milošův epitaf

V naší branži je důležité býti připraven, protože jen ten kdo je připraven není zaskočen. BBC měla režii vysílání přímého přenosu pro případ úmrtí Alžběty II. připravenou několik let dopředu, protože dobře věděla, že je to jen otázka času, nešlo tedy o to zda, ale kdy.

U Miloše je to ještě složitější, protože jako notorický alkoholik má organismus již dost zhuntovaný a on sám pak s oblibou mate veřejnost zprávami o svém zdravotním stavu, když tvrdí, že mu nemoci odcházejí samy od sebe a některé orgány má v lepším stavu, než kdejaký jinoch.

Tento nedostatek jsme si u nás v redakci plně uvědomili, když odjel na rekondiční pobyt sanitou a v bezvědomí. Když pak mluvčí Ovčáček vydával místo tiskových zpráv biblické žalmy a vyzýval k modlitbám, domnívali jsme se, že je hotovo a epitaf včas nestíháme a vydáme ho až tzv. s křížkem po funuse.

Abyste tomu správně rozuměli, mnohým by Miloš jistě nestál ani za slovo, ale naše redakce se zaměřuje na vše o alkoholu, a tak nemůžeme přejít úmrtí nejznámějšího českého alkoholika mlčením, to by si nezasloužil ani on, ani naši čtenáři.

Ovšem Miloš nás opět převezl, překonal všechna svá alkoholová deliria a v rámci možností se zotavil. To byl pro nás nový impulz. Podruhé to může dopadnout jinak a tak je nutné napsat neprodleně Milošovi epitaf.

Epitaf jsme tedy sestavili, a i když se Miloš rozhodl tady ještě nějaký čas strašit, nechtěli jsme už nic ponechat náhodě a při hlasování v redakci se rozhodli epitaf neprodleně zveřejnit, protože Miloš už mrtvola je, minimálně ta politická. A naše redakce si tak zajistí nezpochybnitelné prvenství.

Éra Miloše Zemana

Miloš už to má ve funkci takzvaně za pár, brzy může začít stříhat metr. to ovšem ještě neznamená, že se konce odpočtu dožije.

V naší moderní historii zemřeli ve funkci dva prezidenti:

• Klement Gottwald
• Antonín Zápotocký

A jelikož nevíme, zda se k nim Miloš připojí, ani nemáme v plánu se pouštět do žádných větších akcí, protože už i tak je tady přesčas, musíme zvažovat obě možnosti.

Ale ono je to vlastně úplně jedno, Miloš už svou poslední partii i tak dohrál. Pečlivě se připravoval na cestu do Číny, na návštěvu svého kamaráda – soudruha Si, měl to být jeho mistrovský kousek, chystal se opět učit jak stabilizovat společnost podle čínského vzoru, ale alkoholik míní a příroda mění.

Dne (tady si doplňte datum) Miloš dosáhl svého cíle, vyčerpal poslední sklenkou veškerý svůj biologický potenciál a další sklenku už si na tomto světě nenaleje. Ukazuje se tak, že jeho výrok o tom, že mu cukrovka odešla byl mylný a správně výrok měl znít, že mu odešla játra. A bez jater se pak už moc pít nedá…

Miloš patří za všechny své skutky a zejména za svou fascinaci východními autoritářskými diktátory do pekla, to je bez diskuse, a jak ho známe, tak i tam všechny přepije.

A skutečnost, že nás opustil je potřeba zapít. Dejte si panáka jeho oblíbené Becherovky a šťastnou volbu při výběru nástupce, aby to nedopadlo „jako vždycky“.

Epitaf

Nabízí se tak epitaf.

Miloš si už jeden sám pro sebe vymyslel:

• Zde leží člověk, který každého blbce rozzuřil do nepříčetnosti.

V redakci jsme ale přesto dali hlavy dohromady a snažili se vymyslet, jak by takový epitaf vypadal, pokud by si ho psal Miloš sám sobě a napadly nás ještě následující varianty:

• Vždy jsem chtěl být abstinentem, ale jen blbec nemění své názory.
• Pil jsem, protože tělo patří do hrobu zhuntovaný.
• Kdo pil umřel. Kdo nepil umřel taky, vy kundy.
• A stejně jsem vás všechny přepil, i toho ožralu Kalouska.
• Co můžeš vypít hned, neodkládej na zítra.

Ale o mrtvých jen dobře, Pojďme se s ním naposledy zasmát, i když to jeho prezidentování byla spíše tragédie. Už jen symbol a prezidentská zástava – rudé trenýrky je více než výmluvný. Stejně jako neslavný konec muže, který se nikdy a za nic nestyděl.