Alkoholové paradoxy, zajímavosti a kuriozity

Alkohol je tady s námi odjakživa, respektive od chvíle, kdy náš prapředek ochutnal zkvašené ovoce a naznal, že to s člověkem může dělat prapodivné věci. Tak prapodivné, že snahy konzumaci alkoholu redukovat byly zjevné už dávno v minulosti.

Neví se to zcela přesně, ale jsou určité důkazy vedoucí k domněnce, že v předkolumbovské Americe bylo užívání místního „vína“ volně dostupné až pro lidi nad 70 let.

Francie původně zemí pivařů

Francie byla původně zemí pivařů. Církev prohlašovala, že nejen chléb, ale i alkohol je boží dar.

Nejstarší doložený pivovar byl nalezen v prehistorické pohřební jeskyni blízko Haify, kde vědci objevili zbytky 13 000 let starého piva. Pravděpodobně bylo používáno při posmrtných rituálech. S rituály byl alkohol spojený odjakživa a dnes tomu není jinak. Vždyť co jiného než rituál je přiťuknutí sklenkou perlivého moku a přání na zdraví.

Podle vědeckých výzkumů právě potřeba alkoholu vedla v neolitu k rozvoji zemědělství, protože bylo třeba zajistit pěstování vinné révy a obilí. Jestli tomu bylo skutečně tak, o to se chytré hlavy budou ještě chvíli přít. Na čem se ale všichni shodnou, je fakt, že pití vína se do severní „pivní“ Evropy rozšířilo s křesťanstvím.

Mniši si potrpěli na dobré víno, jenže dovézt ho z jihu bylo drahé. Tak jim nezbylo nic jiného než zakládat vinice u klášterů. Paradoxně tak Francii, původně galské, a tedy pivní, území, považujeme dnes za zemi s nejvíc rozvinutou kulturou vína na světě.

Sršně se týden živily 80 % alkoholem

A nejenže přežily, ale dokonce se prý ani neopily.

Obětí tohoto pseudovědeckého experimentů izraelských vědců z univerzity v Tel Avivu se staly sršně východní. Badatelé nabídli sršním stravu sestávající se pouze z cukerného roztoku s různými koncentracemi etanolu.

Na začátku pokusu se jejich rozpětí pohybovalo od jednoho do dvaceti procent. Vědci se domnívali, že víc nebude potřeba. I živočichové zvyklí na konzumaci zkvašeného ovoce, jako třeba mušky octomilky, nezvládnou víc než čtyřprocentní alkohol. Odpovídá slabšímu pivu. Dvacet procent má například peprmintový likér, lidově zvaný „zelená.“

Sršně neměly s dvacetiprocentním alkoholem problém. Výzkumníci proto zkoušeli koncentrace dál navyšovat. Ukázalo se, že hmyz se zvládá živit i osmdesátiprocentním alkoholovým roztokem.

Navzdory vysoké koncentraci etanolu se choval úplně normálně. Látka, která je pro většinu živočichů včetně člověka psychoaktivní, neovlivnila jeho nervový systém. Nezpůsobila ani jeho zvýšenou úmrtnost.

Genetický průzkum ukázal, že všechny sršně, tedy nejen sršeň východní, mají ve své dědičné informaci dvě až čtyři kopie genu pro enzym alkoholdehydrogenázu. Slouží k rozkladu etanolu. Další druhy sršní by proto mohly být stejně nebo podobně odolné.

Schopnost pozřít vysoce koncentrovaný alkohol a přežít nejspíš znamená evoluční výhodu. Sršně se mohou pustit do ovoce, které je pro ostatní hmyz nejedlé. Ve střevech sršní a jejich blízkého příbuzenstva navíc žijí kvasinky rodu Saccharomyces, které alkoholové kvašení způsobují. Dokonce se v útrobách hmyzu i rozmnožují. Nejspíš jde o oboustranně výhodný vztah.

Zbývá snad jen dodat: „To se jim to chlastá, když nemají játra.“

Při degustaci koktejlu muži vybuchl žaludek

Barman zapomněl na důležité varování.

Zábavná kuchařská show v Moskvě se změnila v boj o holý život poté, co 38letému Sergejovi po vypití koktejlu explodoval žaludek a muž musel být v kritickém stavu převezen do nemocnice. K incidentu mělo dojít během vánočního večírku. V koktejlu, který muži vážná zranění způsobil, byl tekutý dusík, jehož konzumace je smrtelně nebezpečná.

Kuchařská show na vánočním večírku v Moskvě se proměnila v boj o život. Koktejl obsahující tekutý dusík způsobil explozi žaludku 38letého Sergeje, který silně kouřící nápoj vypil. Tekutý dusík, který se vaří při pokojové teplotě, se přidává do nápojů právě pro kouřový efekt.

Aby byla jeho konzumace bezpečná, je však třeba nechat látku nejprve vyprchat. Této zásady se účastníci večírku zjevně nedrželi. Barman připravil během kuchařské show nápoj, který podal Sergejovi, a za hlasitého povzbuzování muže společně s jeho kolegy ho přiměl, aby jej rychle vypil.

Bezprostředně poté se muž popadl za břicho a zdálo se, že je ve velkých bolestech. Následně se bezvládně zhroutil na podlahu. Podle lékařů mu plyn způsobil explozi žaludku a muž musel podstoupit akutní operaci. Jeho stav je stále vážný.

Podle všeho došlo k tomu, že se větší množství dusíku dostalo do žaludku, zmrzlé výpary se prudce zahřály a velké množství uvolněného vzduchu způsobilo protržení žaludku. Tekutý dusík se po konzumaci promění na plyn a tím dochází k explozi. Proto by se nápoje připravované za jeho pomoci měly pít až po jeho úplném odpaření.

Další z účastníků večírku sdělili, že je před riziky konzumace tekutého dusíku nikdo nevaroval. V některých zemích je používání této látky v gastronomii přísně regulováno nebo dokonce zakázáno.

Tady snad jen zbývá dodat, stejně jako například při konzumaci hub, konzumujte jen to, co znáte.

Absint – pravda a legendy kolem kontroverzního elixíru

• Zelená víla
• Básníkovo třetí oko
• Tajemný nápoj umělců

Zakázaná tekutina, která údajně přiváděla k šílenství, nebo minimálně způsobovala halucinace. Ano, řeč je o absintu. Tento destilát byl opředen legendami a mýty, které, pro neznalé, přetrvávají dodnes.

Mýty a pravdy o absintu

• Obsahuje absint halucinogeny? Ne, neobsahuje. Mýtus o halucinogenních účincích absintu pochází z dob, kdy se věřilo, že látka thujon obsažená v pelyňku způsobuje vidiny. Dnes víme, že množství thujonu v absintu je minimální a nemá žádný vliv na vědomí. Na otravu by člověk musel vypít neuvěřitelných 160 litrů absintu.
• Byl absint zakázán? Ano, ale nikoliv kvůli halucinacím. Na počátku 20. století se absint stal obětí morální paniky, kdy byl obviňován ze společenské dekadence a násilí. Mnohé země ho proto zakázaly, přestože skutečným viníkem bylo především nadměrné požívání alkoholu obecně. Dnes je absint opět legální a vrací se v plné síle.
• Pije se absint s ohněm? Ne, zapalování cukru nad sklenicí absintu je moderní výmysl, který nemá s tradičním způsobem podávání nic společného. Tento způsob vznikl až ve 20. století a odborníci ho považují za zbytečný, a dokonce prý ničí chuť nápoje.
• Zajímavost: Recept na „pravý“ absint je uzákoněn pouze ve Švýcarsku. U nás se tedy může vyrábět i smícháním lihu, barviv a aromat. Charakteristická zelená barva pochází z chlorofylu, který se v průběhu času mění na zlatohnědý odstín, což je známkou přirozeného zrání. Při správném ředění vodou vzniká mléčné zakalení zvané louche efekt, což je důkaz obsahu přírodních silic anýzu a fenyklu. Zelená barva absintu pochází z chlorofylu z pelyňku a yzopu.