Jak se pilo za socíku – Socialismus a alkohol

Pokud bychom tedy vycházeli z výše uvedeného Leninova citátu (pokud jej skutečně řekl), tak bychom museli konstatovat, že již máme splněno. Ukazuje se tak, že Vladimír Iljič nebyl pouze velký revolucionář, ale také velký vizionář.

Teď je spíše otázka, kam se posuneme dalším pitím, zda to bude i nadále zpět, tedy někam k feudalismu, nebo úplně někam jinam, například bokem – nejspíše k alkoholismu…

Pojďme zavzpomínat, jak se za socialismu pilo.

Alkohol se konzumoval prakticky všude a naprosto běžně.

V práci, na oslavě MDŽ, na schůzi. V době normalizace se alkohol stal všudypřítomným.

Léčba alkoholismu se ale často stávala doménou lékařů s kádrovými škraloupy, protože nikdo jiný to nechtěl dělat. Počet alkoholiků se u nás od 60. do 80. let minulého století ztrojnásobil.

V době deziluze po roce 1968 se prokazatelně zvýšila spotřeba alkoholu. V zaměstnáních se doslova chlastalo strašným způsobem.

Pracovní kolektivy se běžně skládaly na flašku. Každý hodil nějakou kačku a nejmladší letěl pro flašku. Pilo se běžně, na stavbách úplně děsně. Občas se stávalo, že když chlapi v pondělí přijeli na stavbu a nebylo úplně ideální počasí, sedli si a začali pít. A někdy se pití protáhlo i na celý pracovní týden. Vedoucí si je pak musel v hospodě vyzvedávat a ještě jim pak vykazovat fiktivní výkony, jinak by do práce znova ani nepřišli.

Všeobecná skepse a nemožnost realizovat různé ambice často vedly k tomu, že opilost se stávala vítaným a společensky poměrně akceptovaným únikem z šedivé reality. Snadno to šlo pozorovat ve zvyšující se spotřebě: zatímco v roce 1948 průměrný Čech vypil 2,4 čistého alkoholu ročně, v roce 1981 to už bylo 9,4 litru. A v tomto objemu ještě není započítána doma načerno pálená kořalka. 

Počet registrovaných alkoholiků se od šedesátých do osmdesátých let ztrojnásobil. To sice můžeme částečně přičíst na vrub narůstajícímu počtu protialkoholních poraden, na druhou stranu alkoholismus jako neřešený problém často prosákl i jinde, třeba v manželských poradnách. Byl to jeden ze způsobů, jak lidé řešili vnitřní tenzi.

Chlast byl společenská norma i únik z reality

Komunistický režim považoval alkoholismus za velký problém, který byl zpočátku samozřejmě vydáván za dědictví kapitalismu. V padesátých letech se kampaně proti alkoholismu vedly zejména na Slovensku. Na východním Slovensku bylo popíjení kořalky zažitou společenskou nutností. Na Zemplíně se strašně chlastalo, z kostela se šlo vždy rovnou do hospody a kdo nepil jako ostatní, neměl šanci.

Jenže spotřeba alkoholu stoupala i v Čechách a zavádění nepopulárních razantních opatření bylo ošemetné. Komunisté se jim snažili čelit zvyšováním ceny lihovin, zejména těch luxusních. Například láhev francouzského koňaku Martell stála začátkem šedesátých let 250 korun, gruzínský koňak 76 korun (průměrný plat v té době byl cca 1.300 Kčs).

Zdražování piva ovšem nepřipadalo v úvahu. Jedním ze způsobů, jak se režim snažil snížit spotřebu lihovin, byla propagace vína. Na Ostravsku chtěli brojit proti tomu, aby horníci chlastali destiláty – vodku, rum. Tak tam postavili vinařský závod a dělal se tam Ostravský kahan. Víno má třeba 12-13 % alkoholu a rum 40 %, takže se jim trošku snažili zachraňovat zdraví.“ Kvalita tehdejšího tuzemského vína byla ovšem značně pochybná. Lidé příliš netoužili po suchých vínech. Dělaly se takové sladké limonády. Dnes by to vůbec nikdo nedokázal vypít.

Nepít, to nebylo normální

V září 1948 bylo založeno první specializované pracoviště pro léčbu alkoholismu v Praze u Apolináře. A do roku 1961 byl alkohol při nehodě dokonce polehčující okolností. Alkoholismus jako nemoc spousta lidí nebyla ochotna přijmout. Pití bylo normální a nepití bylo nenormální.

Nutno podotknout, že práce s alkoholiky v té době rozhodně nebyla prestižní lékařskou specializací. Často se jí ujímali lidé, kteří kvůli kádrovým škraloupům neměli šanci uplatnit se v jiných oborech.

Alkohol po Sametové revoluci

Spotřeba čistého alkoholu na hlavu se po roce 1989 ještě zvýšila. Zde svojí roli sehrály porevoluční události a společenské změny spojené s kapitalismem. Pilo se na oslavu rozvoje podnikání i zapíjely bankroty.

V letech 2007–2009 dosáhla dokonce 10,4 litru čistého alkoholu na osobu. Je ale možné, že v těchto číslech se už projevila i takzvaná alkoholová turistika ze Západu.

V době Covidu, kdy nebylo možné cestovat, se prodej alkoholických nápojů snížil skoro o čtvrtinu.