Marný boj s alkoholismem v Rusku

Rusko má necelých 145 milionů obyvatel, odborníci odhadují, že třetina z nich jsou alkoholici, tedy 48 milionů, z těchto 48 milionů tvoří 20%, tedy téměř 10 milionů ženy. Podle těchto odhadů tedy žije v Rusku nejvíce alkoholiků na světě.

Ovšem oficiální statistiky nic takového neuvádějí, protože nevycházejí z reality. Ať už se jedná o nesprávně stanovené metody výpočtu, nebo falšování statistiky. Podle oficiálních údajů žije v zemi cca 2 miliony alkoholiků, což je velmi optimistické číslo, vzhledem k tomu, že odborníci udávají, že v průměru je v každém státě alkoholiků cca 2% populace. A z těchto dvou milionů alkoholiků jich podle oficiálních statistik ročně 50.000 zemře. Ale jak už je uvedeno výše, oficiální statistiky nemají v Rusku s realitou nic společného. Podle neoficiálních údajů je správné číslo těch, kteří každoročně zemřou na následky alkoholu 500.000, tedy desetkrát větší, než uvádějí oficiální statistiky.

Spotřeba alkoholu není po celém území konstantní. Pokud bychom se podívali na mapu, mohli bychom konstatovat, že čím více na sever, tím více se tam pije alkoholu a naopak na na muslimském jihu se zase pije mnohem méně. Sami Rusové pak, podle sociologických průzkumů uznávají, že největším problémem jejich země je epidemie alkoholismu.

Zrušené záchytky bylo nutné znovu otevřít

Do roku 2011 fungoval v Rusku systém sítě záchytek, kam byli internováni opilci. Systém byl prakticky stejný, jaký známe z Česka. Opilci a opilí výtržníci, kteří byli odchyceni na ulicích se převáželi na záchytku, k vystřízlivění.

Celý systém byl ale poměrně drahý, komplikovaný a zejména neefektivní a tak byl zrušen. Ovšem zrušením záchytek se celý problém jen obnažil. Opilci se dál povalovali po ulicích a budili pohoršení. Každý rok během zimy umrzne v Rusku až 10.000 osob pod vlivem alkoholu. A to je obrovské číslo i na tak velkou zemi.

Vzhledem k tomu, že zrušením záchytek problém alkoholismu nezanikl, jak se dalo očekávat, musely být záchytky v Rusku opět obnoveny a to zejména v nemocnicích a sociálních zařízeních.

Anonymní alkoholici se v Rusku nechytli

Anonymní alkoholici jako svépomocné hnutí fungují v Rusku již od konce osmdesátých let minulého století.

Anonymní alkoholici je společenství mužů a žen, kteří se navzájem dělí o své zkušenosti, síly a naděje, aby mohli řešit svůj společný problém a pomáhat ostatním uzdravovat se z alkoholismu. Jedinou podmínkou pro členství je přání přestat pít.

Sdružení Anonymní alkoholici vzniklo koncem 30. let 20. století na severu USA a předběhlo svoji dobu. Do té doby se při léčení závislostí nepoužívala skupinová terapie, rodinná terapie ani terapeutická komunita.

Ale to co funguje v USA (a vlastně téměř po celém světě) se v Rusku neuchytilo, tedy ne že by nefungovali vůbec, ale cca 10.000 členů tohoto sdružení je vzhledem k počtu alkoholiků v Rusku v podstatě nic. Mentalita Rusů odporuje tomuto americkému programu, který je založen na naprosté otevřenosti a upřímnosti uvnitř skupiny. Rusové jsou na základě historických zkušeností uzavření a nejsou zvyklí veřejně upřímně říkat, co si vlastně myslí a jak se cítí. Také nevěří na anonymitu, protože v zemi mají silnou historickou tradici tajné služby, které věděly o každém vše a v případě potřeby to proti němu použily.

Skupiny Anonymních alkoholiků jsou v Rusku také trnem v oku pravoslavné církvi, protože jí berou byznys, nespoléhají se při řešení svého alkoholismu na Boha a tvrdí, že alkoholismus přemohou sami, a ještě je to prý naplňuje pýchou. V Rusku se alkoholismus tradičně jinak léčí pouze půstem a modlitbou.

V Rusku se umírá na alkoholismus brzy

Souvislost mezi vysokou úmrtností v Rusku a alkoholem je již dlouho vědecky prokázána. Více než polovina smrtelných případů u Rusů ve věku mezi 15 a 50 lety připadá na nadměrné pití. Úmrtnost je tak v Rusku nejméně pětkrát vyšší než v západní Evropě.

Nejvíce se v Rusku pije na severu: na Sachalinu či v Karélii, nejméně v Čečensku, Ingušsku a Dagestánu.

Průměrná střední délka života u ruských mužů je v současnosti pouze necelých 64 let. Jejich naděje na dožití vysokého věku tak patří celosvětově k nejnižším.

Ruští pijáci vodky umírají především na otravu alkoholem, při nehodách a v důsledku násilí nebo sebevražd, ale také na nemoci, jako jsou rakovina jater nebo plicní potíže.

Vodka, samohonka a ostatní alkohol

Podle oficiálních statistik vypije průměrný Rus ročně 91 piv, 10 lahví vodky, pět lahví vína, dvě lahve šampaňského a koňaku a jednu lahev cideru. Ale jak už bylo řečeno, v Rusku statistika neodpovídá realitě. V reálu je spotřeba výrazně vyšší, už jen proto, že prezentované údaje vycházejí pouze z oficiálních statistik prodeje alkoholických nápojů a nezahrnují pašovaný či podomácku vyrobený alkohol.

Kultura pití alkoholu v Rusku utvářená dřívějším spíše venkovským stylem života přešla i do moderní doby. Alkohol je ale teď mnohem levnější než tehdy, a tak páchá více škod.

Kontroly alkoholu zavedené v zemi v roce 2006 měly pozitivní účinek podobně jako restriktivní přístup k alkoholu za někdejšího sovětského vůdce Michaila Gorbačova v 80. letech minulého století, kdy spotřeba alkoholu klesla o 25 procent, a v důsledku toho šly dolů i počty mrtvých.

Po pádu komunismu začali Rusové pít ve velkém, což zejména v době úřadování prezidenta Borise Jelcina vedlo k opětovnému nárůstu úmrtnosti.

Úřady během pár let zdvojnásobily daň z lihu, a tak půllitrovka vodky podražila ze stovky na 230-250 rublů. Statistiky následně vykázaly, že klesla spotřeba a také výroba vodky.

Ovšem spotřebitelé to vyřešili tak, že kvůli zdražování přešli od legální k nelegální produkci alkoholu. V Rusku tak začala pít ve velkém buď samohonka, anebo nelegální vodka.

Spotřeba vodky v Rusku zůstává nadále na rekordně vysoké úrovni. Prodej alkoholu se pravidelně meziročně zvyšuje cca o 4 procenta. a dá se očekávat, že se tento nárůst jen tak nezastaví.

Historické poučení je tak zcela jasné. Vodku neporazíš ani cenou, ani suchým zákonem. Zapotřebí je nějaká lepší a pro Rusy atraktivnější alternativa, ale co by to mělo být, to zatím nikdo netuší.

Závěr

Kreml vnímá alkoholismus ruských občanů jako značný problém a snaží se vládní strategií snížit spotřebu etanolu na hlavu alespoň o litr, tedy z devíti na osm litrů čistého alkoholu na osobu a rok.

Kvůli vážným demografickým problémům ruské vedení zvýšilo cenu vodky, zakázalo noční prodej alkoholu, a také zakázalo reklamu na alkohol.

Dokonce se uvažuje o opětovném zavedení povinné léčbě alkoholiků jako tomu bylo za sovětských dob.

Praxe povinné léčby alkoholiků v pracovních táborech sahá do roku 1967, kdy se sovětské vedení rozhodlo, že s masovým opilectvím je potřeba bojovat izolací v pracovních táborech. Tato de facto vězeňská zařízení poskytovala neplacenou pracovní sílu kolchozům a fabrikám. Jen v moskevské automobilce ZIL pracovalo na konci 70. let 700 takových vězňů.