Odrůdy révy vinné 9/9

Frankovka (Fr)
(Lemberger, Blaufränkisch, Kékfrankos)

Původ je nejednoznačný, snad pochází z Dolního Rakouska nebo Chorvatska. Jedním z jejich předků byla odrůda Heunisch. V předminulém století to byla nejčastější modrá odrůda na Moravě, ale již před rokem 1900 jí začal nahrazovat Modrý Portugal a později Svatovavřinecké. Frankovka se ve větší míře pěstuje v Rakousku a v Německu. V českém vinařském regionu se pro své pozdní zrání nepěstuje. Na Moravě jsou Frankovky známé hlavně z Velkopavlovické oblasti.

Patří k nejcennějším u nás pěstovaným modrým odrůdám. Její bujný růst, dobrá mrazuodolnost a dobrá plodnost nově vyšlechtěných klonů jsou hlavními předpoklady pro větší rozšíření. K tomu přistupuje i výborná jakost červených vín. Je-li Frankovka vysazena v teplé oblasti v nejlepších viničných polohách, v půdě štěrkovité či v záhřevné spraši, hrozny jsou velké, křídlaté, list velký. Zrání hroznů bývá pozdní. Vína jsou velmi plná při úměrné sklizni a z dobře vyzrálých hroznů. Její podíl na celkové ploše vinic ČR již pětašedesát let činí 4 až 5 %, v současnosti se projevuje trend k mírnému zvýšení plochy (nyní tvoří 5,9 %). Je druhou nejrozšířenější modrou odrůdou na Moravě.

Víno je tvrdší, s čerstvou kyselinou, nižší barevnou intenzitou a vyššími tříslovinami. Nejlepší frankovky mají temně rubínovou barvu, plnou, pikantní chuť s výraznou tříslovinou a vyšší kyselinou. Mladší vína někdy bývají hrubá, obvykle hned nechutnají ženám. Velmi dobře se hodí pro zrání na láhvi, V poslední době se často z Frankovky vyrábějí zajímavá rosé nebo bariková vína. Někdy jsou k dispozice také lehčí, jemnější partie s ovocným vyzněním a nižší tříslovinou.

Frankovka se pije k tmavým masům, preferovaně ke zvěřině, příp. plísňovým sýrům.

Rulandské modré (RM)
(Pinot noir, Pinot nero, Blauer Burgunder, Spätburgunder, Kisburgundi)

Pochází z Burgundska, kde pravděpodobně v době římské vzniklo samovolným křížením odrůd Mlynářka a Tramín, ale pěstuje se i v jiných oblastech Francie. Záznamy o existenci této odrůdy jsou doloženy již v 7. století v Porýní a v 9. století v okolí Bodamského jezera. Do Čech je dal ve 14. století přivézt Karel IV., tvořilo zde později 90 % plochy vinic. Z Rulandského modrého vzniklo mutací Rulandské šedé a z něho Rulandské bílé. O názvu platí vše co je uvedeno u Rulandského bílého. Dobře se mu daří na záhřevných štěrkovitých půdách, kde dává vysoce kvalitní vína. Keře jsou středního růstu, dobré odolnosti proti mrazům a jejich malé hrozny zrají pozdě. Při úměrné sklizni dosahují velmi dobré cukernatosti. Je hlavní odrůdou dvou francouzských vinařských oblastí – Burgundska a Champagne. V Burgundsku se z jejích hroznů vyrábějí věhlasná vína červená a v Champagne bílé klarety pro výrobu neméně slavného šampaňského. V ČR se nyní pěstuje na 2,5 % vinic s tendencí k mírném zvyšování plochy.

V současné době se řadí vína Rulandského modrého k nejcennějším vínům světa a platí se velmi dobře. Jakost vín pocházejících z Burgundska nelze imitovat, neboť je silně závislá na půdních podmínkách, což se ve Francii vyjadřuje slovem „terroir“. Vína jsou vysoce kvalitní vína s vůní po švestkách a ořechu, v chuti s vyšší kyselinkou, po vyzrání v láhvi velmi harmonickou. Má obvykle nižší obsah taninu a je tedy jemnější. Je plné, v mládí ostružinové chuti, v plné zralosti sametové, kořenité s hořkomandlovou příchutí. Má větší množství kyselin.

V dobrých ročnících dává přívlastková vína s výbornými předpoklady pro delší archivaci. Dobře se hodí na výrobu barikových vín. Pro víno této odrůdy je typická granátová barva. Když se víno v neplném poháru pohne k jedné straně tak, aby se vytvořila tenká vrstva, pak okraj vína má zlatavě cihlovou barvu. Po delším ležení na láhvi je barva světlejší, u nejstarších vín až cihlově červená.

Podává se obvykle k jemným úpravám různých druhů mas, k plísňovým sýrům nebo méně sladkým zákuskům.

Svatovavřinecké (Sv)
(Saint Laurent)

Svatovavřinecké je u nás nejrozšířenější modrou odrůdou révy vinné a čtvrtou odrůdou celkem. Největší plochy této odrůdy v rámci států světa se nacházejí právě v ČR. K nám dostalo z Francie, kde nese tato odrůda označení Saint Laurent. Podle genetické analýzy tato odrůda vznikla jako semenáč „burgundských“ odrůd. Dříve bývala rozšířena ve Francii, Rakousku, Švýcarsku a u nás. Dnes se pěstuje již jen v Rakousku a u nás, protože jsou její vína tvrdá a hrubá. U nás se začala pěstovat po roce 1900. V našich podmínkách se mu dobře daří díky menší náročnosti na polohu zejména na záhřevných, lehčích štěrkovitých půdách.

 Je bujného vzrůstu, suchovzdorná, středně mrazuodolná. Sklizeň probíhá na přelomu září a října. V dobrých ročnících hrozny pěkně vyzrávají a také se hodí k získávání barikových vín. Nyní se v ČR pěstuje na přibližně 9 % celkové plochy vinic.

Víno mívá větší množství kyselin. Je u nás oblíbené, ale nejvíce se používá do kupáží k výrobě známkových vín, kde jsou kyseliny vítané při spojování se zahraničními víny z jižních oblastí. Buket je krásný, ovocný, švestkový až povidlový či rybízový. Chuť je plná, obvykle lehounce natrpklá, s lehounce vyšší kyselinkou, čímž jsou vína vhodná k delšímu ležení v archivu. Pro vyšší obsah kyselin a tříslovin je u nás oblíbeno, i když jako mladé je hrubší a méně harmonické, nepodrobí-li se jablečno – mléčné fermentaci. Je vhodné do směsí s Modrým Portugalem.

Vavřinec se kombinuje mj. s kořeněnými tmavými masy nebo rybami a těstovinami.

Cabernet Sauvignon (CS)

Pochází z francouzské vinařské oblasti Bordeaux, kde se pěstuje spolu s dalšími odrůdami Cabernet franc a Merlot k výrobě červených vín. Dříve se používaly do směsí vín i Malbec a Verdot.

Je středního až bujného růstu, letorosty jsou vzpřímené, řídce olistěné, dřevo vyzrává dobře. Hrozny jsou středně velké s malými kulatými bobulemi modré barvy. Vína mají bohatý obsah taninu a antokyanů, ale i kyselin. Proto je důležité vysazovat odrůdu jen do nejlepších poloh a podporovat všemi způsoby vyzrávání hroznů. Již v bobulích se objevuje typické aróma připomínající černý rybíz, někdy i s travnatou příchutí.

Cabernet Sauvignon se rozšířil po celém světě a v mnohých oblastech dává vynikající vína. Je to odrůda, která si vydobyla pro vynikající jakost a dlouhou uchovatelnost červených vín nejvyšší uznání. Víno zraje velice pomalu a vyžaduje školení v sudech. Teprve při zrání vína v sudech barrique a po dlouhém uložení v láhvích se objevují nejvzácnější tóny zralosti a plnosti červeného vína.

Zweigeltrebe (Zw)

Pochází z Rakouska, vyšlechtil ji ředitel vinařské školy v Klosterneuburgu Dr. Fritz Zweigelt v roce 1922 křížením odrůd Svatovavřinecké a Frankovka. Ve druhé polovině šedesátých let se tato odrůda dovezla na Moravu. Dnes se podílí 3,7 % na výměře vinic ČR.

U nás rodí vína nádherně temně rudé barvy s výraznou chutí. Vína jsou v prvním roce někdy silně tříslovitá až hrubá, ovšem po vyzrání v láhvi jsou pevná, odrůdově typická, krásně harmonická, sladěná. Lahodná švestková vůně je u barikových vín doplněna o tóny vanilky, kouře, čokolády či kávy nebo skořice. Hrozny této odrůdy mívají většinou výtečnou jakost s vysokou cukernatostí. Má obvykle velký potenciál pro ležení v láhvi.

Toto víno se výtečně hodí k všem tmavým masům, obvykle v jemnějších úpravách a také k sýrům.

Modrý Portugal (MP)

Tato odrůda pravděpodobně pocházející z Rakous, odtud se k nám rozšířila.

Je bujného růstu, poměrně suchovzdorný, ale málo mrazuvzdorný. Trpí více houbovitými chorobami a jeho velké hrozny snadno hnijí. Úrodnost je výborná a pravidelná, což většinou svádí vinaře k tomu, aby ho využívali nadmíru. Portugalské modré je však schopno dávat velmi jemná a extraktivní vína, a to dokonce i v predikátní jakosti.

Dává svěží především mladá vína. Je určena předně pro rychlejší vypití. V dobrém ročníku lze ovšem i vína této odrůdy uložit do archívu. Hrozny Modrého Portugalu dozrávají středně pozdně, na přelomu září a října. Vína jsou lehčí, příjemně sametová s nižším obsahem kyselin, vůně jemná, květinová. Pro obvykle nižší tříslovinky bývají často preferována ženami.

Mladé víno se obvykle kombinuje s drůbeží, sýry, ale třeba i salámy, šunkou nebo těstovinami či biftekem.

Všechny díly