Češi jsou stále na světové špičce ve spotřebě alkoholu. A i když mladší generace alkoholu holduje již méně, starší konzumenti se v pití alkoholu příliš omezovat nechtějí. Tolerují jen zákaz konzumace alkoholu na veřejnosti. Redukci prodeje či zdražování odmítají.

Alkohol je prostě česká národní neřest.

Od zástupců některých politických stran zatím potichu zaznívají nápady, jak konzumaci alkoholu omezit. Jedná se zejména o návrhy na varovné etikety na lahvích alkoholu, redukci reklam na alkohol, až po poměrně radikální zákaz prodeje alkoholu v obchodech po 22. hodině.

Češi pití alkoholu redukovat nemíní

Zhruba jen třetina populace je ochotná přistoupit na nějaké změny. Češi v tomto nechtějí žádné zákazy nebo omezení prodeje, jak je to standardem v jiných zemích. Vyhovuje jim, že si mohou koupit alkohol, kdy a kde chtějí. alkohol je považován za náš kulturní fenomén.

Zejména pití piva lze považovat doslova za náš národní sport. Někteří jeho konzumenti jej ani nepovažují za alkohol, který by měl způsobovat nějaké problémy. Časové omezení konzumace v hospodách, zdražení piva či prodej alkoholu ve specializovaných hospodách jeho konzumenti odmítají.

V těchto oblastech jsou Češi poměrně dost striktní. Ve svém pití se nechtějí omezovat s jedinou výjimkou. A tou je zákaz pití alkoholu na veřejných prostranstvích, který však již mnohde platí. Ovšem zde ani tak nejde primárně o omezení konzumace, ale spíše o regulaci nepřizpůsobivých a bezdomoveckých skupin, u kterých je konzumace alkoholu spojená s opileckými incidenty, výtržnictvím a obtěžováním kolemjdoucích. Slibují si od toho vymizení tohoto neestetického prvku, na který se nikdo nechce dívat. Nicméně vlastní pití si moc lidí jako rizikové nepřipouští

Konzumaci alkoholu v parcích nebo na hřištích omezují jednotlivé obce vyhláškami. Už dva roky platí třeba v Praze, v Plzni, vyhlášku také schválili zastupitelé v Ústí nad Labem a mnoha dalších městech. Zkušenosti však ukazují na časté porušování.

Tolerance ve společnosti vůči alkoholu a drogám roste. Po Covidových omezeních a neutěšené ekonomické situaci si řada lidí nechce nechat do ničeho mluvit. Alkohol je pro mnoho lidí jediný druh odreagování a svobody i pojítko s ostatními. U piva se také hodně filozofuje.

Proti redukci pití v jiných oblastech se Češi poměrně striktně vymezují. Třeba v Norsku a Švédsku má na prodej alkoholu monopol stát a alkohol je k mání jen v přesně určených obchodech. Češi však se zavedením podobných omezení, tedy specializovaných prodejen alkoholu zásadně nesouhlasí.

Ještě razantněji se vymezují proti časovému omezení pití v hospodách a restauracích. Odmítají je více než dvě třetiny Čechů, naše populace je v tom konzervativní. Příliš nechce měnit své návyky.

Národ pivařů

Češi se také brání zdražování alkoholu. S případným navýšením cen souhlasí drtivá většina absolutně nesouhlasí. Pouze menšina Čechů je ochotná utratit za lahvovou desítku z obchodu více než dvacet korun. Se zdražováním deklaratorně nesouhlasíme, přestože z minulosti víme, že když šly ceny nahoru, stejně jsme si jako správní Češi alkohol dál kupovali. Téměř polovina mužů je ochotná za desetistupňové pivo zaplatit maximálně 15 korun.

Ke zdražování alkoholu se o něco ochotněji staví mladší generace než starší lidé. Částečně to souvisí s ekonomickou situací a zčásti s množstvím konzumace. Mladší generace dneska tolik nepije pivo, a tak je ochotna si připlatit, ostatně mladší generace poměrně dost cestuje a tak dobře zná ceny piva v zahraničí.

Ženy jsou o něco otevřenější změnám. Může to souviset s tím, že méně konzumují alkohol. Třeba u ochoty připlatit si byl rozdíl mezi pohlavími docela velký.

Odborníci a adiktologové by omezení reklamy i prodej alkoholu ve specializovaných obchodech uvítali. Dnes alkohol číhá na své konzumenty téměř všude. Nelze od něj odvrátit v podstatě zrak, a to je problém zejména pro osoby, které jsou na začátku abstinence.

Za loňský rok každý osmý dospělý v České republice minimálně jednou týdně nadměrně pil alkohol. Rizikově a škodlivě popíjí alkohol až 1,3 milionu lidí nad 15 let. Opakovaně opila čtvrtina patnáctiletých.

Přibližně milion tři sta tisíc Čechů je na hranici rizikového nebo problémového pití, což je v porovnání s nealkoholovými drogami nesrovnatelné a alarmující.

Česko patří k zemím s největší spotřebou alkoholu na světě.

A také proto je cesta pro alkoholová omezení ze strany politiků málo průchozí. Téma je to politicky velmi citlivé, protože se občasné pití týká velké části populace. Redukce alkoholu není nic, na čem se dají uhrát politické body. Toto opatření by bylo v Česku krajně nepopulární.

V léčebnách nejsou výjimkou ani děti kolem 18 let, ale lidé častěji kombinují alkohol s jinými drogami. Terapie kombinované závislosti je vždy komplikovaná a náročná. A specializovaná zařízení jsou kapacitně naplněná. Stát by se měl zaměřit také na podporu zařízení, která pomáhají závislým. Spousta alkoholiků, kteří se chtějí léčit, je odkázaná na samoplátcovství služeb a terapií.

Omezení alkoholu je navíc v akčním plánu, který schválila vláda loni v dubnu.

Tolerance k pijáctví alkoholu je dána celou společností a ty největší vzory lidé nacházejí ve svých rodinách. Jinak řečeno v naší zemi se již od narození malým dětem vštěpuje, že pití alkoholu není žádný problém.

alkohol se pije vždy, když je k tomu důvod, a ten se vždy najde. Alkohol patří ke každé oslavě. Alkohol nás prakticky obklopuje a vyrůstáme s ním od kolébky až do hrobu.

V našich končinách je hlavně pivo národní symbol a nápoj číslo jedna. A to se jen tak nezmění.

Regulace prodeje alkoholu je nutná

Otázku, zda více regulovat prodej alkoholu, pomohli vyřešit samotní obchodníci. Nové obchodní praktiky ukázaly, co se stane, pokud stát rezignuje na regulaci prodeje tolerovaných drog, což alkohol beze sporu je.

Impulzivní nákupy alkoholu

Možná to mnoho z nás překvapí, ale rozmístění zboží na ploše každé prodejny je doslova věda. Vše má svůj důvod a vše je podřízeno jedinému cíli: prodat více zboží návštěvníkovi obchodu. Obchodník dobře ví, jaké zboží dát na počátek prodejny (to se zákazník ještě moc nesoustředí), kam dát pečivo (frekventované zboží do nejvzdálenějšího rohu, aby za ním nakupující prošel celou prodejnu), drahé těstoviny do úrovně očí, naopak levné špagety až k podlaze atd.

Vše má své místo a řád a to platí i pro tzv. pokladní zónu. To je to místo u pokladen, kde se čeká v obklíčení zboží pro tzv. impulzivní nákupy. V pokladní zóně totiž již vypínáme racionální mozek (vše z nákupního seznamu už je v košíku) a nastupuje čas pro naše slabosti. Když už máme v košíku týdenní nákup za tisíce korun, tak nějaká ta čokoláda, bonbón, oříšky… už jsou zanedbatelná položka. A to ani nezmiňujeme problémy rodičů s malými dětmi v této zóně.

Každý psycholog a obchodník prostě dobře ví, jak obtížné je pro velkou část lidí nepodlehnout svým slabostem. Jsme prostě lidé a i když do názvu svého druhu jsme si dali homo sapiens (člověk rozumný), většinu našich rozhodnutí děláme podvědomě a řídí nás více emoce než racio. A pokud jde o závislosti, je to ještě horší.

Alkohol v pokladních zónách

Tento rok obchodníci zařadili do pokladní zóny pro impulzivní nákupy i alkohol a vše nastavili tak, aby ho prodali co nejvíc.

Jaké všechny psychologické triky prodejci využívají:

1. Alkohol v pokladní zóně, ve výši očí. To je to nejdůležitější, pokud by toto zboží bylo umístěno jinde na ploše obchodu, bude jeho prodej výrazně nižší.
2. Malé balení s cenou do 99 Kč. Naše hlava nám říká, že když cena má jen 2 cifry, není to tak drahé. Výrobci alkoholu vyšli obchodníkům vstříc a dodávají menší balení, která jsou doslova „za pár kaček“.
3. Možnost volby. Není zde jediný alkohol, ale alespoň dva, nejlépe tři druhy. Hlava říká, že mám na výběr a máme tak falešný pocit, že rozhodujeme my a vše je pod kontrolou.
4. Nyní je to výhodnější. Jeden z nejúčinnějších fíglů – sleva. Stará a nová cena v nás vzbuzují pocit, že právě nyní musíme nakoupit, protože je to výhodné a my ušetříme.

Výše uvedené praktiky vedou k vyššímu prodeji se všemi negativními důsledky pro kupujícího. Stejně špatný (a spíše horší) je důsledek umístění alkoholu na stejnou úroveň jako žvýkačky, holící strojky a tužkové baterie i pro ty, co si dnes alkohol nekoupí. Každé dítě nakupující se svým rodičem přece jasně vidí, že alkohol je něco zcela normálního a pít tvrdé lihoviny je úplně stejné jako žvýkat nebo se holit.

Alkohol a svoboda jedince

Výsledkem pragmatického chování obchodníků je růst prodeje alkoholu. Již nyní patří Česko v jeho spotřebě mezi světovou špičku. To s sebou nese vysoký počet předávkovaných a mrtvých, nárůst výdajů ve zdravotnictví, tlak na sociální systém a vyplácené podpory. A v tomto okamžiku přichází „bojovníci za svobodu“ a hlásají: „Co je komu do toho, kolik, kde a kdy si kupuji alkoholu. Já se nestarám o váš soukromý život, tak vy se nestarejte o můj.“

Neexistuje větší hloupost. Každý student ekonomky dobře zná pojem externalita. Některé činnosti jedinců či společností způsobují nedobrovolné náklady ostatním jedincům nebo celé společnosti. Alkoholik platí stejné (spíše však nižší nebo dokonce žádné) odvody na zdravotní pojištění jako osoba bez závislosti. Přitom ze zdravotnictví čerpá mnohem více. Stejně tak sociální systém je financován z našich daní a tak lidé žijící zdravě platí náklady těm, kteří se díky alkoholu či jiné závislosti dostali do obtížné finanční situace.

Problém není jen v redistribuci, ale také se zdroji. Ty jsou omezené, třeba počet doktorů nemůže být nekonečný. Když se zdravotníci musí věnovat lidem nemocným následkem jejich závislosti, budou logicky chybět jinde. Výsledkem je růst objednacích dob na různá vyšetření, zákroky a složitější formy léčby.

Pokud někdo mluví o osobní svobodě a malé roli státu (idea štíhlého státu), měl by si být vědom, že cesta k němu vede přes společnost bez závislostí. Nemůže existovat nákladově efektivní stát plný jedinců se závislostí. A také s dluhy a exekucemi, ale to je jiný (stejně smutný) příběh.

Alkohol je doslova všudypřítomný

Máme se zlobit na společnosti, které využívají psychologie prodeje a posilují závislost svých klientů na alkoholu? Cílem každé komerční společnosti je maximalizovat zisk. Může použít cokoliv, co není v rozporu se zákonem: pravidlo, že co není zákonem zakázáno, to je povoleno.

V posledních letech využívají společnosti v marketingu i tzv. společenskou odpovědnost (zkratka CSR znamená Corporate Social Responsibility). Když o sobě společnost nabízející alkohol v pokladní zóně tvrdí, že myslí na blaho společnosti, pak lže.

Pesimisté říkají, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Například u benzinové pumpy hned u platebního terminálu je běžně nabídka plastových panáků. Drtivá většina platících na benzinové pumpě jsou řidiči. Opravdu lze předpokládat, každý kupující si předraženého panáka koupí jen proto, aby si ho vypil až doma u televize?

Na omezení prodeje z pohledu času a z pohledu místa není nic špatného. Nejedná se o omezení svobody jednotlivce, ale o standardní regulaci prodeje drogy a o snahu omezit vznik nákladů, které nese celá společnost. A Česko má v tomto již značné zpoždění.