Opilecké víkendové party tripy a rozlučky se svobodou

Jsou národy, které jsou svojí schopností opít se vyhlášené široko daleko. Říká se pije jako Dán, ale opravdu Dánové tolik pijí? Severské národy jako Finové, Norové, Švédové, ad. mají s pitím alkoholu prostě problém. Alkohol se tam snad s výjimkou nejslabšího piva prodává ve specializovaných a většinou pouze ve státem vlastněných, či státem licencovaných prodejnách, které mají omezenou prodejní dobu, večer jsou většinou jiý zavřené a každý zákazník musí doložit svůj věk.

Není to úplně o tom, že by tam všichni byli neustále v lihu. To ani náhodou. Alkohol je tam také poměrně drahý a tak se tam rozhodně nechodí do hospod a barů každý den. To si tam může dovolit málokdo.

Problémem je jiná skutečnost – a tou je nárazové pití alkoholu. Protože, když se někdo dostane do hospody či baru pouze jednou za čas, chce si to tam užít o to více. A nepije pouze tzv. na náladu či na pohodu, ale pije co zvládne, dokud se úplně nezruší. A většinou ještě než úplně odpadne, stihne ještě před tím pár opileckých incidentů a rvaček.

Tohle je třeba obrovský rozdíl oproti jižním národům, kdy takoví Španělé, Portugalci či Italové jsou naopak zvyklí pít alkohol téměř každý den, kdy se večer v barech scházejí s přáteli. Ovšem pijí úplně jiným způsobem. Dají si koktejl, sklenku vína či dvě, k tomu lehkou večeři a poté se téměř střízliví rozloučí a jdou domů. Pijí tak společensky přijatelným způsobem, bez větších opileckých incidentů a večerní sklenka je tak pro ně nezbytná součást jejich společenského životního stylu.

Pokud se už v těchto jižních zemích vyskytují nějaké výtržnosti, či opilecké incidenty, bývají zejména doménou zahraničních turistů, kteří se během své dovolené snaží dohnat to, co zmeškali v průběhu roku a v krátkém vypít vše co mohou a mnohdy nezvládají nejen množství vypitého alkoholu, ale ani vlastní ego.

A ne, nemusíme zůstávat jen u severských národů. Třeba Česko má své zkušenosti třeba s Angličany a jejich opileckými večírky, zejména v pražských podnicích.

Pojďme se podívat, jak taková akce probíhá.

Party trip a proč ne?

Work hard, play hard. Angličané prostě vše dělají naplno.

Zejména mladí Angličané rádi cestují i pijí ve skupinách, ať už se to týká vyhlášenou a obávanou stag party, což je mužská pitka za účelem loučení se svobodou, či dámská verze téhož, která se jmenuje hen party. Ve skupinovém pití jsou Angličané nepřekonatelní. A to jak pánové, tak i dámy.

Angličtí návštěvníci evropských destinací nemají zrovna nejlepší reputaci. Příběhy o odkloněných letadlech, bitkách a následném zatýkání na palubách letadel a také veřejném pohoršování a urážení zaměstnanců aerolinek, a to vše samozřejmě pod vlivem alkoholu, tak těch je plný internet.

Samozřejmě existují i individuální cestovatelé, kteří si vše zajišťují sami, koupí si letenky, zajistí hotel a předem zjistí, co je na místě zajímavého k vidění a jaký podnik navštívit. Ovšem většina těchto cestovatelů, co chtějí letět na prodloužený víkend spojený s pitím alkoholu se obrací na specializované cestovní kanceláře a jejich balíčky služeb. Nemusí se tak o nic dopředu starat, stačí se pouze dostavit v ještě přijatelném stavu na letiště a party může začít.

Cestovní kanceláře specializující se na tyto akce mají dopředu nasmlouvané letenky, hotely i podniky kde pitky probíhají. Dostávají od podniků své provize a na oplátku dokáží těmto podnikům vyprodat kapacitu na celý víkend, týden co týden. Ceny těchto cestovních balíčků jsou velmi atraktivní a tak prodloužený víkend v Praze vychází Angličana cca kolem 150 liber. To na místní poměry není opravdu moc, zejména s ohledem, že jde o několikadenní akci. Ubytování je ve velmi dobrém hotelu a pivo v podniku se dá koupit za pouhé dvě libry, což je cca 40% běžné ceny v Anglii. Tomu se prostě nedá odolat.

A jak celá akce probíhá?

Angličané neradi ztrácí čas, a tak ani minuta tripu nepřijde nazmar.

Anglické tripy většinou začínají již před cestou na letiště, kdy se výletníci scházejí v anglických pubech, kde si dají pár drinků před cestou. Poté se celá skupinka již lehce v náladě přesune na letiště, kde party pokračuje v letištních restauracích a barech. Možná jste si na britských letištích povšimli nápisů, které na jiných letištích nenajdete. Provozovatelé podniků v nich vyzývají k respektování zákonů a ke slušnému chování vůči zaměstnancům podniku.

Následuje nákup alkoholu v duty free shopu na letišti, aby bylo co pít cestou, protože alkohol na palubě lowcost aerolinky nepatří k nejlevnějším a zejména ho není nikdy dost. Často si tak partičky již alkoholem značně zmožených výletníků posílají láhev alkoholu mezi sebou po celém letadle. Personál aerolinky často dělá, že to nevidí, aby se se skupinkou opilců nepouštěl zbytečně do konfliktu. No zkuste jim tu otevřenou láhev sebrat?

Alkohol z duty free dlouho nevydrží a tak není výjimkou, že skupina cestovatelů stihne během pár desítek minut vypít všechny zásoby alkoholu z palubního prodeje. Kdo zažil let ve společnosti alkoholem značně posilněných spolucestujících, ten ví, jak strastiplná cesta pro ostatní to může být. A to úplně stačí i jeden jediný opilec na palubě. Tady je celá rozjařená skupinka…

Angličan to je prostě party piják

Možná to zní jako stereotyp anglického party cestovatele a výletníka, ale faktem je že vzhledem k počtu zatčení to jsou právě Angličané, co se nejvíce dostávají v zahraničí do problémů se zákonem. A samozřejmě se to netýká pouze Prahy, ale zejména lokalit jako je například Mallorca, Ibiza, Madeira, Kanárské ostrovy a mnoho dalších party destinací.

Takoví Španělé či Portugalci by mohli o Angličanech vyprávět mnoho historek a také je vyprávějí, zejména ti na ostrovech a v dalších oblíbených španělských a portugalských letoviscích, které patří mezi Angličany k těm nejoblíbenějším a svými party vyhlášeným.

Prototyp Angličana jako notorického pijáka alkoholu a opilce je vnímán v mnoha destinacích a není se čemu divit. Skutečnost jejich přístupu k alkoholu je ovšem trochu jiná. Angličani totiž velmi rádi pijí alkohol nárazově a nejlépe mimo svoji domovinu. Tedy ne, že by si doma Angličané nedopřáli oblíbených víkendových hospodských radovánek, ve spotřebě alkoholu ale ani zdaleka nefigurují na čelních světových příčkách.

Angličané si prostě v opilosti libují a považují ji za součást zábavy. Opilost je pro Angličana prostě cílem. U Angličana nejde totiž o to napít se, ale opít se.

Není žádnou výjimkou, že pondělní ranní konverzace před pracovní dobou začíná propíráním víkendových opileckých zážitků, za které nikomu není hanba. Nestydí se, nelitují, a hlavně se neomlouvají. Své víkendové útrapy vypráví bez uzardění a s radostí. Za co se taky stydět, vždyť to přece byla pořádná legrace.

Možná se ptáte, proč tak rádi jezdí Angličané pít skupinově do zahraničí?

Doma je doma, ale v cizině je to vždy nové a zajímavější a také proto, že skoro všude jinde je to prostě levnější. Svoboda je svoboda a v počtu je síla. V zahraničí je nikdo nezná a nekontroluje, snadno se přece všude domluví anglicky, a také proto, že pití alkoholu je neodmyslitelnou součástí sociálního kontaktu a jejich životního stylu a v neposlední řadě také proto, že party Angličané přímo milují.