Velká sázka o malé pivo, příběh Harryho Jelínka

Sázky o alkohol nejsou nic výjimečného, alkohol dokonce patří k těm častějším věcem, o něž se lidé sázejí. Většinou se jedná o láhev, případně bednu či karton vína či destilátu, často to také bývá bečka piva. Ale výjimkou nejsou ani sázky o jiné druhy alkoholu. Bizarní jsou pak sázky o to, kdo kolik alkoholu dokáže vypít. A asi nikoho nepřekvapí, že občas vítěz sázky nepřežije.

O malé pivo se se snad asi nesází vůbec nikdo. Je to název české televizní komedie, kterou v našich končinách zná asi každý, už jen proto, že její reprízu uvádí některá z našich televizí každý rok.

I když je to příběh idealizovaný, hodně pozměněný a v mnoha scénách zcela jiný. V televizní komedii Velká sázka o malé pivo však nejde o rekonstrukci případu na základě historických skutečností. Pouze fakt, že se tak stalo, posloužil za námět, ano tento příběh má opravdu reálný historický základ.

O tento základ se zasloužil nechvalně proslulý Josef Jelínek, přezdívaný Harry. Do povědomí veřejnosti zapsal oslnivou dráhou podvodníka mezinárodního formátu. Jeho sebevědomí, drzost, odvaha a dobrý nápad mu v případě podvodu, označovaného jako největší realitní podvod všech dob, vynesli tehdy třicet tisíc dolarů, jež získal ze zálohy za prodej hradu.

Josef Jelínek řečený Harry

Asi jste se už s někým takovým v životě setkali. O podobných lidech se říká, že dokáží vymámit z jalové krávy tele. A také to nebyl žádný škrob. Věděl, že když jde o velký podvod, je potřeba občas pustit nějaký ten chlup, aby vše klaplo tak jak má.

Harry Jelínek patřil k lidem s darem výmluvnosti doslova od boha. Byl neobyčejně inteligentní, přesvědčivý, s výbornou znalostí němčiny a francouzštiny a důvěryhodným vystupováním. Navíc měl obchodnický talent a ženy na něj doslova letěly. Jistě uznáte sami, že člověk vybavený těmito schopnostmi je pro podvody jako dělaný. Harry Jelínek bohatým bral a chudým nedával nic.

Josef Harry Jelínek se narodil 14. října 1905 ve Vlašimi a vyrůstal hýčkaný nejen finančně, ale i společensky, což později zdatně využil v kariéře pražského bonvivána. Po neúspěšném pokusu vystudovat medicínu se, vždy elegantní a znalý několika jazyků, živil jako gigolo. Nakonec se vydal na dráhu obchodníka s obrazy a starožitnostmi.

Kousky, které tam prodával, by mu nemusely závidět ani nejslavnější galerie světa. nabízel tu totiž třeba díla Paula Cézanna, Lucase Cranacha i Henri Matisse, a nemusíme říkat, že šlo pochopitelně o padělky, nebo dokonce díla kradená. Na to jeho klienti přišli většinou až po uzavření obchodu, takže v jednu chvíli na něj bylo podáno dokonce více než 500 žalob.

Naučil se, že nejlepší je často měnit nejen adresu, ale i identitu. Na motocyklových závodech, jimž se Jelínek také věnoval a byl jejich velký fanoušek se seznámil s Jiřím Kristiánem Lobkovicem, jemuž pomáhal prodat část galerie americké delegaci. I když z tohoto obchodu sešlo, Američané se později sami ozvali.

Prodej Karlštejna

Píše se rok 1931 a tento americký manželský pár toužící koupit nějaké staré šlechtické sídlo s historií se obrátil na Jiřího Kristiána Lobkowicze s tímto požadavkem. Šlechtic manželům naznačil, že by v té věci pro ně jeho přítel mohl něco udělat. a tak se Harry Jelínek dostal tomuto realitnímu byznysu.

Harry Jelínek nebyl žádný troškař a neponechal nic náhodě. Na Karlštejně obelhal kastelána, že se na hradě bude natáčet, a najal sboristky z divadla, které v kostýmech vytvořily patřičnou atmosféru. Uspořádal pro americké kupce opravdovou královskou hostinu, Američané byli tak nadšení pohádkovou nabídkou hradu, že ihned zaplatili zálohu, aby jim tak výhodný obchod nikdo jiný nevyfoukl. Jednalo se o 30.000 amerických dolarů, což byl na tehdejší poměry slušný balík. Jelínek si zálohu vzal a odjel jí roztočit do Chorvatska.

Krátce po složení zálohy na hrad se Harry Jelínek a jeho naivní američtí kupci potkali v chorvatském Splitu, kde si podvodník užíval na vypůjčené jachtě. Tu manželům předvedl a ti z ní byli tak nadšeni, že jí koupili za dalších deset tisíc dolarů. Teprve poté Harry Jelínek zmizel.

Právě až po tomto nemilém zážitku, kdy se majitel jachty přihlásil o svá práva, si manželé začali zjišťovat, jak to s tím jejich novým sídlem je a zjistili, že Karlštejn patří státu. Potencionální kupci zjistili, že naletěli. Pravdu se přes amerického konzula v Praze dověděli velmi rychle a aby unikli ostudě, nepodali na Harryho ani trestní oznámení.

Prodej pražské tramvajové linky

V létě 1938 se údajně seznámil s Čechoameričanem, Nowakem, jemuž dokázal namluvit, že zastupuje firmu provozující pražské tramvajové linky.

Následující divadlo mělo velmi podobný scénář jako to karlštejnské.

Pod po domluvě s podplaceným průvodčím Nowaka povozil po Praze tramvají. Průvodčí ho oslovoval „pane řediteli“, a když na konci trasy linky předvedl obrovskou tržbu, oslněný Čechoameričan si s Jelínkem plácl a tramvaj číslo 1 hned na místě koupil za 4 tisíce dolarů. Ani Nowak už Harryho Jelínka nikdy poté neviděl. A ani on nepodal trestní oznámení, aby snad neutrpěla jeho obchodnická pověst.

Harry Jelínek a nacisté

Harry Jelínek začal jevit zájem o ideje přicházející z nacistického Německa. Hodlal něco vytěžit i z okupace a tak sympatizoval s nacismem a spolupracoval i s gestapem. Už v roce 1935 byl vyšetřován pro podezření, že pracuje pro německou špionáž. A od prvního dne okupace se netajil nacistickými názory.

Tehdy byl ženatý s dcerou nakladatele Františka Bačkovského, jehož podnik přeměnil pod hlavičkou Evropské vydavatelstvo na nakladatelství vydávající od začátku protektorátu propagandistickou a silně antisemitskou literaturu.

Od začátku Protektorátu otevřeně podporoval okupaci a spolupracoval i s SS. V roce 1939 se účastnil cesty českých a německých novinářů do okupovaného Polska. Lidé jej ale už znali, takže se mu roku 1941 stalo, že byl v Praze přepaden a pobodán členem odboje.

Nezastavil se před ničím, dokonce i pod hlavičkou našich okupantů se na konci Protektorátu prokazoval českým obchodníkům jako příslušník gestapa a pod různými záminkami je okrádal o zboží. Byl v Čechách označen jako špion a kolaborant. Byl však natolik chytrý, že v roce 1945 zmizel za hranice.

Závěr

Dne 17. dubna 1945 utekl Harry jelínek z Čech do Bavorska. Zemské velitelství zažádalo o Jelínkovo zatčení až 20. listopadu 1945. Z Německa se Harry Jelínek přesunul do Itálie, kde prožil velmi úspěšnou malířskou kariéru, že si dokonce vysloužil i pozvání u papeže. Jeho smrt je ale doložena v roce 1986 v Itálii.

Podle všeho žil velmi rozmanitý, a zajímavý život, kdy nouzí nikdy netrpěl. A ani přes 500 žalob na jeho osobu a podvody světového formátu jej nikdy nedostalo za mříže. Harry Jelínek byl prostě zvyklý na luxusní, společensky oslňující život a aby si ho mohl užít, neváhal se zastavit vůbec před ničím. K jeho následovníkům lze zařadit třeba Viktora Koženého.