Zpověď abstinujícího alkoholika

V mém životě nastal okamžik, kdy jsem si musel natvrdo přiznat, že jsem alkoholik. Měl jsem sice v hlavě spousty omluvných argumentů typu, mám to v genetické výbavě, vždyť otec taky chlastal, nebo, občas vysadit potřebuji s ohledem na moje pracovní vytížení, anebo, je lepší před domácí hádkou utéct do hospody, tam je větší pohoda. Dozrál však čas k tomu přestat se vymlouvat na vnější vlivy a chybu hledat v sobě samotném.

Celý život mi tak nějak vše vychází. Našlo by se spousty jedinců, kteří by se mnou měnili. Kdybych si však nepřiznal, že mám problém a jsem závislý na alkoholu, nastal by strmý pád. 

Pokusím se na svém příkladu ukázat, jak se z normálního úspěšného kluka může stát alkoholik, a jak lze najít cestu z bludného kruhu alkoholismu.

Problematické dětství

Po nepříliš radostném dětství po většinou stráveném v područí agresivního věčně opilého otce a životu v sociální nejistotě a dalo by se říci životu na hranici chudoby a obavy o svoji budoucnost se v pubertálním věku začalo blýskat na lepší časy. Rodinné klima se uklidnilo odchodem otce, nastoupil jsem na střední školu a věnoval jsem se sportu. Byl jsem úspěšný jak ve sportu, reprezentoval jsem ČR a zároveň jsem byl premiantem střední školy, kterou jsem absolvoval s vyznamenáním.

Můj život nabral jiný kurz, směřoval jsem na vysokou školu do Prahy, kde jsem měl dále pokračovat i ve sportovním odvětví, které jsem provozoval. Studium vysoké školy jsem zvládal podobným způsobem jako učivo na střední škole. Jenže nastal první zlomový moment v mém životě. Naše rodina neměla peníze na to, abych mohl pokračovat ve studiu. Musel jsem se vrátit zpět domů a začít pracovat.

S nástupem do práce, do kolektivu, kde byli již zkušení matadoři alkoholici, začali moje první doteky s alkoholem. Do té doby jsem si občas nějaké to pivko dal, ale teď to začala být jiná liga. Změnil jsem zaměstnání, protože jsem dostal lepší nabídku. Stoupl jsem na společenském žebříčku a všechno šlo tak jak jsem si to představoval. Oženil jsem se, mám dvě dcery.

Kariéra alkoholika

V této radostné fázi života, kdy mi bylo 25 let však začala moje kariéra alkoholika.

Nejspíš jsme si chtěl vynahradit všechno to co jsem neměl v dětství. Najednou jsem měl vše po čem jsem toužil, milující ženu, krásné děti, perfektní práci s odpovídajícím postavením. Sportoval jsem dál, ale postupně to pro mě byla spíš záminka k tomu jít do hospody – trénovat se chodilo tzv. na žízeň. Měl jsem kolem sebe kamarády, kteří měli stejného koníčka jako já – alkohol.

Moje společenské postavení v práci mi určovalo absolvovat několikrát do měsíce různé večírky, kde se samozřejmě také konzumovalo. Od občasného napití 1-2x do týdne jsem se katapultoval do pijáka konzumujícího alkohol pomalu každý den.

Když už jsem to přeháněl tak na mě zaútočila manželka, což byl důvod k tomu odejít do hospody a předejít domácí hádce. Nic se tím nevyřešilo, hádka byla stejně, jenom se to odložilo do následujícího dne. Dostal jsem se do stádia, kdy jsem věděl, že mám problém, ale nechtěl jsem ho řešit. Nepřipouštěl jsem si, že bych to sám nezvládl.

Takhle už to dál nejde

Toto svoje přesvědčení jsem umocňoval tím, že jsem všem chtěl dokázat, jak to mám pod kontrolou tím, že vysadím alkohol na 3 měsíce. Ano vydržel jsem to, ale poslední dny před vypršením termínu jsem si připadal jak voják, co končí základní vojenskou službu a stříhá metr. Po této abstinenční době jsem se samozřejmě po zásluze odměnil pěkně dlouhým tahem v řádech několika dnů.

Ani jsem si to neuvědomoval a stal se ze mě kvartální alkoholik. Toto trvalo dva roky. Můj poslední tah byl dlouhý 21 dnů. A tehdy jsem zjistil, že to sám nedám a potřebuji pomoc, ale hlavně jsem dospěl k tomu, že s tím chci něco dělat já sám, nikoliv z donucení a pod pohrůžkou svých blízkých. Moje kariéra alkoholika trvala 15 let. Dnes moje manželka říká, že to byl 15 let dlouhý mejdan. Ona moc nepije, ne proto, že by si občas nedala jednu dvě skleničky, ale proto, že jsem jí ten chlast zhnusil.

Mám ve svém životu ohromné štěstí, že jsem na střední škole potkal holku, se kterou jsem se oženil a která mě vždy podržela a stála vždy při mně. Takové štěstí většina alkoholiků nemá. Až dnes si uvědomuji, co všechno si se mnou vytrpěla, jakou bolest prožívala při mých tazích a jak silný člověk je, že měla se mnou takovou trpělivost. Jiná na jejím místě by to zabalila po pár letech.

Věděl jsem, že musím podstoupit léčbu a zkusit se zbavit závislosti na alkoholu, jinak bych přišel o všechno, čeho jsem dosáhnul. Byl bych bez rodiny, jistě bych ztratil zaměstnání, a nakonec by se ze měl stal stejný alkoholik jakým byl můj otec.

Obracím se na odborníky

Vyhledal jsem si odbornou ústavní léčbu v léčebně pro alkoholiky.

Cestou do léčebny jsem si přehrával známý český film Dobří holubi se vracejí a měl jsem strach z toho co mě čeká. Realita byla však jiná. Léčba je založená na intenzivních individuálních a skupinových terapiích s aktivním přístupem terapeutů k nemocnému.

Po absolvování léčby jsem se vrátil domů a do práce jako tehdy ten 25letý kluk plný energie a plánů. Dnes se mi zatím daří bez bez potíží abstinovat. Stal se ze mě opět milující manžel a nejlepší táta na světě. Ale stále vím, že nemám a nikdy v životě nebudu mít vyhráno. Musím se nadále celý život hlídat, abych opět nepodlehl démonu alkoholu a neprodělal relaps.

Mrzí mě, že jsem si vše uvědomil tak pozdě a léčbu nepodstoupil daleko dřív. Je mi líto těch let, kdy musela trpět moje manželka a moje děti a budu se snažit jim ty ztracené roky vynahradit. Čas bohužel zpátky nevrátím, ale jsme přesvědčen že, je to vše pro mě dostatečná motivace, abych se už k pití už nikdy nevrátil.

Ovšem dle statistik a varování terapeutů se drtivá většina alkoholiků k pití několikrát vrací a opakovaně zažívá relaps. Chodím na doléčovací denní terapie a stále doufám, že to nebude můj případ, že já vyhrji nad démonem alkoholu hned napoprvé. Zatím na to mám silnou vůli.

Abstinující alkoholik