První velké zkrácení sukní přišlo po první světové válce. Ženy začaly odhalovat kotníky i větší část lýtek. Spodní lem se zastavil pod koleny. Dlouhé sukně se ale nosit nepřestaly.

Mary Quant

Až v roce 1955 si řekla anglická švadlena Mary Quant už dost.

V 60. letech patřila Mary Quant k módě jako Beatles k muzice. Usadila Londýn na módní mapě světa a nabídla dívkám styl, kterým nekopírovaly svoje matky a měly na něj peníze.

Nebyla vyučená švadlena, vystudovala výtvarnou školu a krejčovině se učila po večerech, ale hlavně nenašla návrháře, který by s její představou mladého stylu souzněl. Tak se do toho dala sama.

V 60. letech, kdy sukně svých modelů ušmikla na šokující délku vysoko nad kolena, jezdil po britských silnicích maličký, mezi mládeží kultovní automobil Morris Mini, z jehož názvu si Mary vypůjčila druhé slovo. 

Tehdy už se svým manželem vedla v Chelsea na King´s Road butik rozverně nazvaný Bazaar a nabírající klientelu hlavně mezi bohémy a studenty. Ve srovnání s ostatními obchody jeho výloha zářila ztřeštěnými dekoracemi ve stylu pop-artu a psychedelické barvitosti, uvnitř zněla muzika.

Bazaar v Chelsea brzy přestal stačit, otevřela druhý, pak další a další, nakonec jich v Anglii bylo na sto padesát  a více než dvakrát tolik po celém světě. Pracovaly pro ni desítky dílen. Vyvážela do zemí od USA po Japonsko. Zavedla kosmetickou řadu Quant´s.

Dlouhé rovné sukně ji nudily, už když byla malá holka. Špatně se v nich utíkalo, a tak vzala do ruky nůžky a krátila a krátila. 

Na adresu kratičkých sukní později řekla: „Byly to právě holky na King´s Road, které vynalezly mini. Dělala jsem jednoduché, mladistvé šaty, ve kterých se můžete pohybovat, běhat, skákat, a chtěla jsem je dělat v délce, jakou si zákaznice přály. Sama jsem nosila krátké, ale ony říkaly ‚kratší, kratší’…“ 

V 60. letech pomohla stvořit nový typ ženy, kterým už ovšem nebyla dospělá, movitá paní, ale veselé děvče s občas poloprázdnou peněženkou. Ano, kult bezstarostného mládí. Ostatně platí dodnes.

Za deset let už bylo město plné dívek v sukních sotva pod zadek. Nová móda byla na světě.

Svým radikálním módním stylem vyvolala poprask. Její minisukně a pouzdrové šaty se zas a znovu vrací do módy v nových vlnách a modifikacích.

„Jsem snad jediná žena, která kdy zatoužila jít s mužem do postele již odpoledne? Minišaty jsou symbolem dívek, kterým se čekat nechce,“ komentovala své dílo Quant v roce 1964.

Šedesátá léta

Šedesátá léta byla vůbec Spojeném království zajímavou dobou

V Anglii se na přelomu padesátých a šedesátých let zdvihla vlna revoltujícího mládí.

Oslava mládí, svůdnosti, smělosti a novosti nastavila nová pravidla; tím hlavním už nebylo ukazovat oděvem své postavení či třídní příslušnost, důležitější bylo být in a mít styl. Což šlo vyjádřit nejlépe dvěma aspekty – oblečením a hudbou. Z britské vlajky se stal pop-artový artefakt.

Do Anglie dorazila z USA vlna rokenrolu, vznikalo mnoho hudebních skupin z nichž mnohé zažily celosvětový úspěch – The Beatles, The Who, The Rolling stones. Tehdy v letech 1963-64 začalo totiž na britských ostrovech šílenství, jež během několika měsíců ovládlo prakticky celý svět a které dostalo pojmenování „beatlemania“

Velká Británie z jazykových i jiných důvodů sloužila už víckrát coby kulturní prostředník mezi oběma břehy Atlantiku. Tentokrát však sehrála svou roli tak dobře, že načas ovládla i hudební průmysl celých Spojených států.

Všude se začali objevovat mladí lidé v nových a občas dosti podivných oděvech. Najednou jako by neexistovaly překážky, najednou jako by šlo úplně vše. „Vlasy se prodlužovaly, šaty zkracovaly.

Celospolečenská revolta proti zavedeným pravidlům vyústila oblibu minisukní a nejznámější modelkou, která minisukně proslavila byla Twiggy.

Twiggy zahájila éru krátkých sukní, dlouhých nohou, chlapeckých sestřihů, tenkých postav, plochých hrudníků, obrovských očí a velmi dívčího, až školáckého vzhledu. Další slavnou modelkou této éry byla Jean Shrimpton.

Minisukně

Minisukně bývá kratší, než vzdálenost od kolen k pasu. Vzdálenost od kolen bývá obvykle 15 – 18 cm, ale iniciativě ve zkracování se žádné meze nekladou.

Existují různé střihy, barvy a látky ze kterých může být vyrobena. K minisukni se mohou nosit jakákoliv trička i halenky, jako boty se mohou nosit např. baleríny, dámské lodičky apod.

Minisukni lze kombinovat s teniskami a jinými sportovně laděnými oděvními doplňky – v chladných obdobích se může jednat například o dlouhé punčochy nebo o punčocháče doplněné vysokými botami.

Minisukně má tu vlastnost, že dokáže ještě více zvýraznit atraktivní postavu.

Bohužel to platí i naopak a tak minisukně určitě není druh oděvu, který by si mohl dovolit nosit úplně každý.

K minisukni v žádném případě a za žádných okolností nepatří lesklé punčochy a to ani pokud jste topmodelka. Nevypadá to vůbec hezky. U kalhotek naopak žádné omezení neexistuje a ani jejich přítomnost není bezpodmínečně nutná.

Lakonicky svůj názor na minisukně komentoval Miroslav Horníček, když se ho ptali zda se mu minisukně líbí.

„Minisukně se mi líbí, pokud v nich ovšem není maxiprdel.“

Do Čech vtrhla móda minisukní záhy po svém objevení a místní slečny propadly minisukním mezi prvními na světě – též díky tehdejší uvolněné společenské atmosféře.

V ČR měla na konci 60. let mini každá druhá holka. A minisukně u nás patřily ve své době k těm úplně nejkratším na světě.

A nutno dodat, že ani s odstupem času móda minisukní neztratila nic ze své zajímavosti a atraktivity. Jedno omezení zde ale je – už je není moc kam zkracovat, pokud tedy stále ještě hovoříme o sukních.