Jitka 27

Co se v mládí naučíš

Jitka poprvé zkusila alkohol ve čtrnácti. Dnes je jí dvacet sedm a léčí se ze závislosti v denním stacionáři, kde jí diagnostikovali excesivní alkoholismus. Jejími spouštěči jsou do velké míry životní události, u kterých si nedovolila naplno prožít emoce. Prostě je v sobě potlačila, a alkohol je v nejméně vhodných chvílích vyplavoval na povrch.

Ve společnosti je silně zakořeněná představa alkoholika jako pomočeného opilce válejícího se po zemi či pod stolem. To je velké stigma. Právě stejnou představu o alkoholismu měla dlouhou dobu i ona sama. U Jitky to začalo již ve čtrnácti, a aniž by tušila jak rychle, spadla do toho a alkohol se u ní rozvinul na závislost.

Pití alkoholu je u spousty lidí v Česku rizikové. Češi prostě alkohol pijí příliš mnoho a příliš často. Také hodně záleží na predispozicích. Jitky matka byla také alkoholička a zemřela opilá pod koly vlaku, nepodařilo se vyšetřit, zda šlo o nešťastnou náhodu, či sebevraždu.

Okolí poukazovalo na alkoholové excesy

Že má problém, který musí začít řešit, Jitce došlo až když na její alkoholové excesy začalo poukazovat její okolí a zlost směřovala k současnému příteli. Věděla, že je to její životní partner, ale přitom ve chvílích, kdy byla opilá si na něm vylévala vztek a vyčítala mu vlastní selhání.

Když šla pít, tak nikdy neskončila u jednoho či dvou drinků nebo ve chvíli, když už věděla, že má dost. Často se jí stávalo, že pod vlivem alkoholu začala být na své okolí agresivní. Prostě jí v hlavě něco přeskočilo a ubližovala pod vlivem alkoholu svým blízkým. Druhý den si pak nepamatovala vůbec nic, nebo jen nejasné střípky.

Jitka se rozhodla pod vlivem partnera svůj problém s alkoholem řešit. Diagnóza zněla vcelku jasně – excesivní alkoholismus. Začala proto docházet do denního stacionáře, kde denně absolvuje skupinovou terapii. Podmínkou účasti je absolvování dechové zkoušky na alkohol, protože protialkoholní léčba nejde s konzumací alkoholu dohromady.

Jitka se snažila svojí konzumaci alkoholu kontrolovat už dřív, ale nikdy to sama nezvládla, proto se rozhodla vyhledat odbornou pomoc. Při terapiích pak přišla jsem na to, že jejími spouštěči jsou do velké míry životní události, u kterých si nedovolila naplno prožít emoce. Prostě je v sobě potlačila a alkohol je v nejméně vhodných chvílích vyplavoval na povrch.

Pomohla skupinová terapie

Jitka na psychoterapiích otevřela i svoje bývalé partnerské vztahy a vztah s rodiči. Na terapii poprvé mluvila o tom, jak probíhal rozvod jejích rodičů, jaký měla vztah se sestrou a jak probíhala v domácnosti její výchova. Na terapiích prostě naučila projevovat emoce a více mluvit o tom, co cítí a dává volný průchod tomu, co prožívá.

Velkou pomocí jí také bylo udělat si v životě pevný řád. V tom jí pomohl i stacionář, klíčovou roli sehrála podpora okolí. Excesů si během společných akcí přátelé všímali a nyní jsou rádi, že se s tím Jitka rozhodla vypořádat. Její největší motivací ale byl vztah s partnerem.

Pokud by se Jitka nešla léčit, tak by její vztah s ním skončil, protože by to nevydržel a odešel od ní, Jeho podpora byla pro Jitku hodně motivující. Jitka už abstinuje více jak rok. Zdá se to jako dlouhá doba, ale ona sama dobře ví, že stále nemá vyhráno. Od svých čtrnácti let před léčbou vydržela bez alkoholu maximálně tak dva týdny.

Pro alkoholičku však budoucnost vždy představuje riziko relapsu, pokud ztratí motivaci, či prožije nějaký emocionální šok, se kterým se nedokáže bez alkoholu vyrovnat.

Co je to excesivní alkoholismus

Lidé, kteří mají excesivní alkoholismus diagnostikován, jsou po nějakou dobu schopní pít kontrolovaně, poté ale přijde takzvaný exces. Trvá zhruba osm až dvanáct hodin a vyznačuje se silně omezenou schopnosti sebekontroly spojené s nepříjemnými důsledky jako ztráta věcí, agrese, nechtěný sex atd. Následuje těžká morální i fyzická kocovina a opakované předsevzetí, že se něco podobného již nebude opakovat. V pozadí excesivního alkoholismu je často neléčená stresová porucha.

Jana 32

Matka na mateřské je vždy potencionální alkoholička

Velmi tenká je hranice mezi občasným popíjením a alkoholismem. Své o tom ví Jana (32 let), jež si prošla peklem poté, co porodila první dceru. Během roku se z ní stala troska, pro kterou neexistovalo nic jiného než plná sklenička.

Mateřství je náročné pro každou ženu, a ať se na vytoužené miminko těšíte sebevíc, nikdo jí nepřipraví na to, že se vám život obrátí vzhůru nohama. Po celodenním drilu je pro mnohé ženy matky jedna sklenka vína vysvobozením a možná i jakousi odměnou, za další zvládnutý den.

Z jedné skleničky se ale rychle může stát lahev, dvě a už v tom lítáte…

Jednou první sklenkou to vždy začíná

U Jany bylo možným spouštěčem závislosti během mateřství stěhování, kdy se cítila izolovaná. Večer si nejprve dala skleničku, později už dvě. Během roku už to byl alkohol, kdo za ní rozhodoval. Nepřipouštěla si ale, že má problém.

Později se rozhodla, že s pitím končí, a víno už kupovat nebude. Ale své rozhodnutí nikdy nedodržela a každý večer víno už opět popíjela. Pití vína po večerech a někdy i přes den je obvyklé. Pokud mají ženy matky zajištěné hlídání potomků, tak pijí. Starost o dítě v počáteční fázi stále zvládají. I když rána jsou pro ně, po množství vypitého alkoholu v pozdějších fázích velmi nepříjemná. 

Alkoholička si následky neuvědomuje

Závislost samozřejmě začne otřásat i manželstvím. Pro partnera je těžké sledovat, jak se jeho manželka řítí do propasti a nedokáže si problém přiznat. Dokonce se v jednu chvíli i odstěhoval, protože už nevěděl, jak jí přesvědčit k léčbě alkoholismu.

Teprve po absolvování léčby si ženy matky začínají uvědomovat, čím vším si manžel musel projít, když pila. Na léčbu se ale nepřihlásila kvůli tomu, že by mohla přijít o dítě, či by se jí rozpadla rodina či zkrachovalo manželství. To zkrátka alkoholik neřeší a vůbec mu nedochází mu, co vše by mohl ztratit.

Léčba

Léčení podstoupila z jiného důvodu. Motivací bývá strach z abstinenčních příznaků, ženy se bojí, že když budou střízlivět, tak se na nich plně projeví abstinenční příznaky, jako jsou záchvaty úzkosti a panické ataky. Některé ženy, které čekají na l na přijetí na detox, ale léčebny jsou stále plné, tuto životní situaci už nedokáží zvládnout a pokusí se se o sebevraždu a některé z nich jí spáchají úspěšně.

Léčba alkoholismu u žen bývá obzvláště obtížná a nejsou výjimkou různé lapsy a relapsy, které jí provázejí. Ženy v léčbě opakovaně selhávají a teprve opakovaná léčba přináší výsledky.

Po náročné léčbě pak pro ženy začíná ještě náročnější období a to doživotní abstinence. Prom úplnost je potřeba uvést, že něco jako vyléčená alkoholička není, to je protimluv. Je jen abstinující alkoholička.