Fenomén lowcost a nízkonákladové cestování 1/2
Mnozí si ještě vzpomenou na dobu, kdy se na letenku šetřilo i několik měsíců. Letecká doprava byla téměř nedostupný luxus a kromě peněz na letenku jste potřebovali také devizový příslib a výjezdní doložku. Tyto doby jsou snad již definitivně pryč.
Později přišla doba, kdy se akční letenky nabízely za korunu a k té byl ještě účtován příplatek několik tisíc korun za letištní taxy. Tato praxe způsobila, že se v nabídkách letenek prakticky nešlo zorientovat, zejména když internet byl ještě v plenkách. Tato praktika byla již naštěstí zakázána.
Když se na trhu objevily lowcosty, způsobily doslova revoluci – nabízely letenky už za 1 euro, 5 eur a 10 eur. Byl to fenomén a mnoho lidí se tak na vlastní kůži seznámilo s problematikou nízkonákladového létání. A mnohdy bylo i nemile překvapeno dalšími náklady spojenými s pobytem například v severských zemích.
Pojďme se podívat jak obchodní model lowcostů vlastně funguje.
Aby aerolinka mohla nabízet nízké ceny, musí mít nízké náklady. A v lowcost obchodním modelu je nízkým nákladům podřízeno prakticky úplně vše.
Letadla
Aerolinky používají metodu unifikace flotily – mají pouze jeden druh letadel od jednoho výrobce. Všechna mají stejný počet a uspořádání sedadel a jsou tak snadno nahraditelná v případě nečekaných technických závad.
Lowcosty si dokonce nechaly od výrobců letadel navrhnout a vyrobit modely s maximálním možným počtem sedaček a místa pro každého pasažéra je tak jen nezbytné minimum. Důvod je zřejmý, čím více je míst v letadle, tím více se vejde platících pasažérů. O pohodlí až tak moc nejde, protože lety netrvají dlouho.
Letadla lowcosty nakupují v opravdu velkém množství a ještě využívají opce na další kusy. Mnohdy se jedná i o stovky strojů. Sleva z ceníkových cen výrobců letadel činí při tomto množství i přes 50% a k nákupu ještě využívají vln poklesu zájmu, jako byla například covidová epidemie, kdy jiní ruší objednávky a výrobci jsou ochotní ještě více slevit.
Lowcosty si nechávají letadla pouze několik let, většinou pouze do té doby, než je potřeba na nich provádět předepsané velké a tedy i drahé inspekční prohlídky, při kterých se mění velké komponenty. Použitá letadla se jim tak mnohdy povede prodat za cenu blízkou té kupní.
Letadlo vydělává pouze tehdy, pokud je ve vzduchu, letadlo na zemi znamená pro aerolinku náklady navíc. První lety tak lowcosty začínají již brzy ráno, a poslední lety končí i po půlnoci. Není tak výjimkou, že letadla létají i přes 20 hodin denně. Pro cestující jsou samozřejmě brzké ranní a pozdní večerní lety komplikací, kterou ale většině pasažérů nezbývá než akceptovat, oproti nízké ceně letenky.
Letiště
Lowcosty používají zejména sekundární a regionální letiště, pokud to je v daném regionu možné, u kterých si dokáží vyjednat nižší poplatky. Tohle je pro každou aerolinku zásadní náklad a vyjednávání bývají velmi tvrdá. Letiště zpravidla poskytují nově zavedeným linkám slevy z těchto poplatků a není výjimkou, že po tomto období se aerolinka z letiště stáhne, aby později opět mohla tyto slevy čerpat, i když třeba na jiné linky.
Naopak není pro aerolinku problém, pokud jí letiště nabídne dobrou cenu a má výhodnou polohu, na něj umístit i desítky letadel a vytvořit tak velkou bázi, což znamená pro letiště a celý region příval milionů cestujících.
Lowcosty také vyhledávají letiště, kde místní samosprávy nabízejí různé formy dotací, což pro ně bývá vítaný dodatečný zdroj příjmů.
Pro cestující toto opět znamená většinou komplikaci v podobě horšího spojení a delší cesty na letiště, zejména u brzkých ranních a pozdních večerních odletů a příletů.
Někdy je to až paradoxní. Třeba když si koupíte letenku do Paříže a skončíte na letišti Beauvais-Tille, které je od Paříže vzdálené cca 85 km. Letenka se dá občas koupit i za 13 euro, ovšem za dopravu z letiště do Paříže autobusem zaplatíte 18 euro. Podobné je to i s Bruselem, kde přistanete na letišti Charleroi, které je od Bruselu vzdáleno cca 60 km a za dopravu do města tak mnohdy opět zaplatíte více, než za samotnou letenku. Že to nedává smysl? No jak komu, lowcostům určitě ano.
Chytrá cenotvorba
Správný obchodník dokáže něco nabídnout každému zákazníkovi.
A stejnou filozofií se řídí také lowcost aerolinky. Létání je dnes masovou záležitostí a lowcost aerolinky postupují podle jednoduchého byznys modelu – čím více přepravených pasažérů, tím větší zisk. Je to podobné jako s kasiny – ta zpravidla mohou zkrachovat pouze tehdy, když nemají dostatek hráčů.
Dříve bylo zvykem, že jste si koupili letenku, zpravidla osobně na přepážce, vybrali jste si zadarmo sedačku, kterou jste chtěli a v ceně letenky jste již měli zahrnuto občerstvení podle délky letu, příruční a odbavené zavazadlo. Ne každý vše využil, ale mohl a měl to vše v ceně. Lowcosty ovšem tohle úplně převrátily a běžné linkové aerolinky se jim musely přizpůsobit, jinak by v tvrdém konkurenčním boji neobstály.
Levná letenka je základ, co probudí u pasažérů prvotní zájem. Ovšem jedná se o letenku ohlodanou prakticky na kost, letí se uprostřed týdne, brzo ráno, nebo pozdě večer, většinou mimo sezonu a ještě do destinace, kde mají aerolinky aktuálně volnou kapacitu. Dnes v Evropě začínají ceny nejlevnějších letenek na cca 13 eurech, tedy cca 320 Kč. Což je hluboko pod náklady aerolinky na přepravu pasažéra. Ovšem základní letenka bez dalších služeb dnes stačí málokomu a lowcosty to dobře vědí. Levná letenka je tak jen lákadlo – pobídka k nákupu dalších služeb, na kterých aerolinka již vydělává. Je to stejné jako když vás pustí do klubu zadarmo, protože dobře vědí, že si tam pak koupíte pár předražených drinků. Kdyby po vás hned u vstupu chtěli vysoké vstupné, jen by vás od návštěvy klubu odradili a nic by na vás nevydělali.
Odvrácenou stranou levných letenek pak jsou letenky na exponované termíny u téměř vyprodaných letů, kde se poslední místa v letadle na krátké lety doprodávají i za desítky tisíc korun. Jedná se lety na víkendové pobyty, svátky, přelom roku, prázdniny, apod., kdy je velká po létání velká poptávka a dopravce má jen omezenou kapacitu. Třeba takový Ryanair provozuje po Evropě cca 600 letadel (Wizzair cca 200) a pro ta si musí zajistit pasažéry jak v hlavní sezoně, tak i mimo ní. Není možné nechat třeba mimo sezonu polovinu letadel odstavených. Logicky tak mimo sezonu nabídka převyšuje nad poptávkou a letenky se prodávají za dumpingové ceny a v sezoně je tomu právě naopak. To je zase příležitost třeba pro studenty, důchodce, či nízkopříjmové pasažéry, jak se dostat do světa.
Kdo potřebuje zavazadlo, ten si připlatí. A platí se nejen za zavazadla odbavená do podpalubí, ale i za ta příruční, která přesahují svými rozměry či hmotností ta zahrnutá v ceně letenky. Ta jsou mnohdy tak malá, že vám stačí sotva na víkendový pobyt. Aktuálním rekordmanem je turecký lowcost Pegasus, který má v ceně letenky zavazadlo jen o hmotnosti tři kilogramy. Cena za přepravu zavazadla u lowcostů je mnohdy vyšší než dáte za letenku a rozměry zavazadel se u odletů běžně kontrolují. Kdo neprojde, doplácí a většinou se jedná o vyšší desítky eur.
Občerstvení je opět pouze placené. Nutno dodat, že tento model převzaly v rámci konkurenčního boje i ostatní běžné linkové aerolinky a tak je dnes občerstvení v letadle zahrnuté v ceně letenky v Evropě velkou výjimkou a poskytují ho jen prémioví. tedy drazí, dopravci, jako například Emirates. Ale kdo si rád v letadle dopřeje kávu, sendvič, nebo něco ostřejšího, stále má tu možnost.
Duty free nákupy na palubě. Palubní prodej je opět to, co pomáhá lowcostům vylepšit hospodaření. Většinou se na palubách nabízí parfémy, drobná elektronika a pak také třeba vlastní stírací losy.
Platba za sedačku – tohle je způsob, jak vylákat z cestujících další peníze. Pokud kupujete najednou letenky pro více pasažérů, nedostanete místa u sebe, ale záměrně budete rozsazeni. Páry co chtějí sedět vedle sebe si za to prostě musí připlatit. Aerolinky nabízejí, také za příplatek, místa u nouzových východů, kde je mnohem více místa na nohy než u ostatních sedaček.
Ostatní doplňkové služby – lowcost aerolinky vydělávají prakticky na všem, nabízejí různá pojištění, dopravu na letiště i z letiště, zprostředkování parkování na letišti, půjčení auta i zprostředkování hotelu. A nutno dodat, že tyto takzvaně doplňkové služby jim tvoří i polovinu veškerých příjmů. Nezapomínejte, že se dnes jedná o masovou záležitost.
Všechny díly
