Je potřeba razantně omezit prodej alkoholu, už je na čase

Alkohol je problém české společnosti a je na čase si to otevřeně přiznat.

Že Češi statisticky vzato hodně pijí, to není nic nového, trvá to již dlouho a víme to již hodně dlouho.

Nadměrné užívání alkoholu je v Česku velký problém. Alkohol je vnímán jako nepostradatelná součást každého setkání a každý, kdo nepije a zároveň neřídí, je všemi podvědomě zařazen do kategorie divných. Pití alkoholu je v našich končinách něco naprosto přirozeného, a ty, co nepijí, staví na okraj. 15-19 % dospělých

Čechů pije tak, že spadá do rizikové skupiny. Je to přibližně 1,3 milionu lidí, což je alarmující. Většina lidí si zrádnost nadměrného pití vůbec neuvědomuje, dokud není pozdě. Alkohol má na svědomí spoustu zničených rodin. Ve spotřebě alkoholu na člověka patří Češi dlouhodobě ke světové špičce. Například v roce 2019 Česko obsadilo celosvětově třetí příčku. Více alkoholu na hlavu lidé vypili už jen v Moldavsku a Rumunsku. V tomto směru opravdu excelujeme.

Jak omezit prodej alkoholu

Návrh jak to udělat obsahuje několik bodů, které by měly být postupně zaváděny:

• Nejprve by byla omezena reklama na veškerý alkohol v době 6 – 22 hodin.
• Na etiketách bychom měli vídat varování a upozornění na jeho škodlivost. 
• Dalším opatřením do budoucna by mohlo být vyšší zdanění alkoholu, zejména zavedení zdanění tichého vína vyšší spotřební daň na alkohol obsažený v pivu.
• Celkové omezení prodeje alkoholu, kdy by alkohol směli prodávat pouze licencovaní prodejci.
• Součástí omezeného prodeje alkoholu by byla i omezená doba jeho prodeje.

Dnes je na lahvích s alkoholem jen drobným písmem psané upozornění, že je zakázán prodej mladším 18 let, a také miniaturní piktogram upozorňující na rizika pití alkoholu v těhotenství.

Funkčním nástrojem, který dokáže snížit spotřebu alkoholu, je nárůst jeho ceny. Zejména pokud je daňová politika chytře a systémově nastavena. To v Česku neplatí – alkohol se spotřební daní zatěžuje v různých nápojích různě. Český systém si hýčká i bizarní úkazy, jako je danění piva lihovou spotřební daní nikoli podle objemu alkoholu, ale podle stupňovitosti, chcete-li podle podílu extraktu původní mladiny.

Výchovný účel pro celou společnost

Je naprosto správně, že dětem nebude televizní reklama propagovat alkohol. Teenageři potom zdaleka nebudou vystaveni takovému pokušení a časem možná přestanou brát alkohol jako naprosto běžnou součást každodenního života.

Je to nápad, který určitě, kromě dětí, zasáhne i dospělé, na alkoholu potenciálně závislé, jedince. Když alkohol bude citelně dražší, lidé jej prostě vypijí méně. Ztratí nálepku běžného zboží a získá jakýsi punc výjimečnosti. Bude to zboží pro výjimečné situace, ne na popíjení každý večer. A to je přesně to místo, kam bychom alkohol potřebovali dostat.

Je potřeba zavést takové opatření by vcelku spolehlivě nezletilým komplikovalo přístup k alkoholu. Pokud je dnes lahev vodky nebo rumu dostupná v každém vesnickém krámku, pravděpodobnost, že se dostane do rukou teenagerů, je obrovská.

Součástí omezeného prodeje alkoholu by byla i omezená doba jeho prodeje tak, jak to funguje například v Norsku a mnoha dalších zemích. Šlo by jej koupit pouze do určité hodiny. Znamenalo by to, že lidé v podroušeném stavu, potácející se v nočních hodinách z barů, už by neměli možnost dokoupit si další pití na takzvaný dojezd. Takové dojezdy už ale zpravidla nic dobrého nepřinesou. Po celém večeru popíjení se nákup další lahve jeví jako skvělý nápad, ale opak je pravdou. Takové prodloužené alkoholové dýchánky nezřídka končí různými formami agrese či těžké opilosti.

Omezení propagace a prodeje alkoholu by společnosti jednoznačně prospělo. Alkohol je v Česku velký problém, ale nikdo to moc nechce slyšet.

Jedním z palčivých problémů, které s sebou alkohol nese, je pití teenagerů. Na jejich organismus má alkohol přímo devastující účinky a nezřídka vyvolává závislost, která přetrvává až do dospělosti. Bohužel pro české náctileté není obstarání jakékoliv lahve zpravidla žádný problém. Děti tedy nevnímají alkohol jako potenciální hrozbu, nýbrž jako zdroj zábavy, a bez jakýchkoliv obav si ničí zdraví již od útlého věku.

Dopady konzumace alkoholu na zdraví

Nejsou to ale jen děti a teenageři, problém s pitím má i velké množství dospělých. Alkohol zpočátku vypadá nevině, ale jeho opakované nadužívání přináší velké problémy. Lidé si dokáží jen výjimečně přiznat, že mají problém, a nechají jej dojít až do fáze, kdy už řešení není vůbec snadné.

Mezi nejčastější potíže alkoholiků patří jaterní cirhózy, srdeční arytmie, infarkty, nebo poruchy učení, špatná paměť, chronická únava a nespavost. Na následky alkoholu v Česku umírá přibližně 6500 lidí ročně. Ztráta lidského života kvůli něčemu tak zbytečnému, jako je alkohol, je něco, proti čemu prostě je potřeba systémově bojovat.

Léčba nemocí přímo způsobených konzumací alkoholu, a je jich více než třicet, stojí český systém veřejného zdravotního pojištění mnoho miliard korun každý rok. Podle dat zdravotních pojišťoven stojí jen léčba závislostí kolem dvou miliard ročně, přičemž dvě třetiny pacientů léčených se závislostí tvoří alkoholici.

Další miliardové náklady zdravotnictví tvoří léčba chorob, u nichž nemusí být alkohol zásadní či jedinou příčinou, ale hodně jim napomáhá. Za všechny uveďme kardiovaskulární nemoci, které jsou nejčastější příčinou úmrtí Čechů.

Dobře už známe i odhady takzvaných celospolečenských nákladů konzumace alkoholu. Ty počítají nejen s penězi na léčbu zdravotních komplikací, ale také s důsledky výpadků pracovní síly, s náklady nižší produktivity, s kriminalitou a dalšími nežádoucími společenskými jevy působenými alkoholem. Tyto odhady se pohybují podle zdrojů v rozmezí 35 až 57 miliard korun ročně.

Přes všechny tyto znalosti si Češi své mezinárodní pijácké premiantství spíše hýčkají, než aby s ním bojovali. Každý politik zabývající se zdravotnictvím a veřejným zdravím bude ochotně přísahat na důležitost prevence, osvěty a propagace zdravého životního stylu. Ale když dojde na konkrétní kroky, převládne vždy opatrnost.

Závěr

Sáhnout Čechům na alkohol a pokusit se o řešení společenského a zdravotnického problému spojeného s pitím bude vyžadovat v první řadě opravdu velkou politickou odvahu.

Tu zatím nikdo na dostatečně vysokém a relevantním politickém postu neprokázal.

Politici obecně uznávají existenci problému, ale s odkazem na kulturní, historické a další těžko uchopitelné aspekty se vždy doberou k tomu, že se s tím vlastně nedá nic dělat.