Druhy a typy alkoholiků

Každý alkoholik je jiný a kromě důvodů, pro které pije, se liší i způsob, jakým pije, resp. jak se pomocí alkoholu vyrovnává se životem. Z tohoto důvodu se musí být léčba přizpůsobovat konkrétním okolnostem.

Ne vždy však byli alkoholici roztřídění podle určitých kritérií a alkoholismus byl tak brán jako jeden celek. Tím pádem byla i léčba u všech aplikovaná stejně, což mělo samozřejmě minimální, či dokonce nulové dopady na samotné pacienty.

Typy alkoholiků

Existuje několik různých typů alkoholiků, kteří se řadí k určité skupině. Rozlišují se od sebe podle svých zvyků. způsobů konzumace alkoholu a stereotypů. Rozhodující je také jejich věk a také věk, kdy s konzumací alkoholu začali. Významným faktorem je také počet let nepřetržité konzumace alkoholu.

1 – Mladí dospělí

První skupina bude pro všechny určitě velmi známá.

Teenageři, tedy náctiletí, kteří celý týden čekají na víkend, aby se opět opili do němoty nebo se úplně zrušili a odpočinuli si od problémů ve škole, zapili všechny své úspěchy a neúspěchy dosažené přes pracovní týden. Jejich primárním cílem je jednoduše na chvíli vypnout.

Tak bychom tuto skupinu mohli vyobrazit v našich končinách.

Mladí dospělí tvoří největší skupinu alkoholiků, přičemž např. v USA představují až 32 % pijáků. Jejich průměrný věk je 20–24 let a alkoholismus jako takový u sebe jako problém vůbec nevnímají, protože si ho ani nejsou vědomi.

Pro ně nejde o dennodenní pití, ale nárazové požívání většinou tvrdého alkoholu, přítomnost problému si oni nebo jejich příbuzní nepřipouštějí. Proto i alkoholici z této skupiny zřídka hledají odbornou pomoc.

2 – Mladí a antisociální

Druhá kategorie alkoholiků je také poměrně bohatě zastoupena (21 %). Průměrný věk členů je 26 let, avšak na rozdíl od tzv. mladých dospělých, tito pijáci začali s pitím mnohem dříve, počínaje 15. rokem, a rozvíjeli alkoholismus do 18. roku života. Pití je také charakteristické svou nárazovostí.

Velmi častým jevem u této skupiny je, že až 50 % z nich má rodinného příslušníka závislého na alkoholu. Oproti první kategorii mladých dospělých, více inklinují i k užívání jiných drog, zejména marihuany, kokainu a opiátů.

Každý třetí člen této skupiny bude nakonec hledat i odbornou pomoc při boji s alkoholismem. Tato skupinba pijáků alkoholu je pro společnost nebezpečnější, už kvůli alkoholismu spojenému s užíváním drog.

3 – Funkční alkoholici

Je název třetí, už mnohem nebezpečnější skupiny pijáků.

Funkční alkoholik je ten, který pije denně, přičemž obvykle požívá nejméně 5 standardních alkoholických nápojů během jednoho dne. Průměrný věk je mnohem vyšší než u předešlých dvou skupin, většina funkčních alkoholiků se nachází ve středních letech.

Za funkční jsou považováni, protože se jim i přes nadměrné pití stále daří udržovat dobré vztahy s blízkými a v práci. I když je jejich fungování ve společnosti relativně bez problémů, první problémy se objevují s jejich zdravotním stavem. Trávicí a nervová soustava, to jsou první oblasti, u kterých dochází ke komplikacím kvůli nadměrnému pití.

V USA tvoří zhruba 19 % všech alkoholiků. A je předpoklad, že v budoucnu výrazně zatíží zdravotní systém svými chorobami způsobenými alkoholismem.

4 – Středně pokročilí rodinní

Stejnou část (19 %) vykazuje v USA i tato čtvrtá kategorie.

S alkoholem začínají již v adolescentním věku, avšak alkoholismus se naplno projeví až kolem 30. roku života. Polovina závislých na alkoholu v této skupině trpí nebo má zkušenosti s těžkou formou deprese a u čtvrtiny je diagnostikována bipolární porucha, která je charakterizována výraznými výkyvy nálady, myšlení, tělesné a psychické aktivity a chování.

U nemocného se střídají období deprese s fázemi mánie. V rámci této skupiny je také bohatě zastoupeno užívání drog, přičemž nejčastěji je zneužívána marihuana a kokain. Přibližně 25 % jednotlivců zařazených do této třídy vyhledá pomoc odborníka.

5 – Chroničtí těžcí alkoholici

Finální stadium alkoholismu.

Jedinec patřící do poslední a nejtěžší kategorie alkoholismu je pouze jedním z 9 % takových alkoholiků v USA. Neustále opilý zoufalec, na kterém je to okamžitě vidět. Toto je nejčastější stereotypní představa o alkoholikovi.

Platí to však pouze pro tuto skupinu. Většinou se sem zařazují muži s vyšší než průměrnou rozvodovou mírou. Téměř u poloviny jsou diagnostikovány poruchy osobnosti a celková míra jiných duševních onemocnění je vyšší než v kterékoliv jiné skupině.

S chronickým alkoholismem jsou také spojena srdečně-cévní onemocnění, nevratné poškození jater, nedostatek vitamínů a minerálů atd.

Ruku v ruce s alkoholem jdou samozřejmě i jiné drogy. Navzdory těmto vážným skutečnostem mají právě tito pijáci největší pravděpodobnost získání podpory, jelikož více než 65 % se nakonec odváží vyhledat odbornou pomoc, což může být způsobeno uvědomováním si své bezvýchodné situace.

Škodlivost alkoholu

Smrtelná dávka je zhruba jeden litr čistého etylalkoholu. Takové dávce se naštěstí při běžné konzumaci alkoholických nápojů nepřibližujeme. Nicméně škodlivé účinky etylalkoholu na náš organismus můžeme pozorovat už při relativně nízkých dávkách.

Etylalkohol působí na náš organismus škodlivě hned několika způsoby. Je toxický pro srdce a může vyvolat kardiomyopatii, vedoucí až k selhání srdce. Zároveň je tzv. hepatotoxický – nadměrná konzumace etylalkoholu vede k poškození jater.

Výrazně toxicky působí nadměrná dávka etylalkoholu také na mozkové buňky. Dále má naše tělo tendenci k hypoglykemii, tedy poklesu koncentrace krevního cukru (glukózy) v krvi, konzumujeme-li alkoholické nápoje nalačno nebo po sportovním výkonu.

V obou případech má totiž lidské tělo vyčerpanou zásobu glykogenu, tedy zásobního polysacharidu, který se zásadním způsobem podílí na udržování konstantní hladiny cukru v krvi. Jedinou možností, jak stále udržet konstantní hladinu glukózy v krvi i v tomto případě, je syntetizovat ji v játrech znova. Pokud jsou však játra zaměstnána odbouráváním alkoholu, už nemají kapacitu produkovat glukózu a vede to k hypoglykemii.

Dokonce se předpokládá, že stavy malátnosti a povznesené nálady po konzumaci alkoholu souvisejí do značné míry právě s lehkou hypoglykemií. Podobné stavy totiž popisují diabetici, kteří nemají správě určeny dávky inzulinu – a tímse také krátkodobě dostanou do obdobného hypoglykemického stavu.