Charles Bukowski – Spisovatel alkoholik
Málokterý alkoholik, snad jen s výjimkou Ernesta Hemingwaye, dokázal prorazit ve světové literatuře tak, jako se to povedlo Charlesi Bukowskému.
A spisovatel to byl velmi plodný.
Inspiraci pro svá díla čerpal z pouličních příběhů i z traumat v dětství a tematika knih tohoto německo-amerického spisovatele je zřejmá už při ohlédnutí za jeho životem plným násilí, alkoholu a sexu.
Charles Bukowski kromě typického stylu psaní proslul také až neuvěřitelným množstvím citátů.
Charles Bukowski
(16. srpna 1920 v Andernachu – 9. března 1994 v San Pedru)
V Německu, kde se narodil, žil jen dva roky, zbytek života strávil s přestávkami v kalifornském Los Angeles a blízkém okolí. V mládí cestoval a živil se podřadnými pracemi, v pětatřiceti se po vážných zdravotních problémech usadil, ale za psací stroj. Napsal toho kvanta, takže i více než dvacet let po jeho smrti se čtenáři mohou stále těšit z nových děl. Přestože byl alkoholik, dožil se třiasedmdesáti. Pomáhaly mu k tomu ženy a psací stroj.
Kniha o alkoholu a alkoholismus
Ženské, kočky, psaní, hudba. A pití. Tohle všechno se vybaví každému čtenáři Charlese Bukowského; každému asi v jiném pořadí. Po tematických antologiích O kočkách a O psaní vychází nyní další soubor básní a prozaických úryvků, známých i méně známých, z velké části nově přeložených; a jednotícím prvkem je alkohol, opilost, chlast. Pití jako životní náplň, berlička, záchranný pás, pramen inspirace i dobré nálady. Knihu konzumujte s rozumem, není vhodná pro řidiče a těhotné ženy.
Odreagovat se a čerpat inspiraci chodil do hospod a barů.
Whisky, pivo, víno, cigarety, doutníky a psací stroj, to byl jeho život. I on ale měl svoje hranice. „Pití hodně pomáhá tuhle hru zvládnout, ale nemůžu ho doporučit každýmu. Většina ochlastů, co znám, není vůbec zajímavá. To samozřejmě není ani většina střízlivých. Pokud jde o drogy, brával jsem je, jak jinak, ale nechal jsem toho. Tráva ničí motivaci a člověk po ní chodí všude pozdě a nemá kam se podít. Dokážu pochopit i tvrdší drogy, s výjimkou koksu, kterej vede do nikam a člověku ani nedá šanci, aby si uvědomil, že tam je. Pochopením pro tvrdý drogy myslím to, že rozumím lidem, kteří se pro tuhle cestu rozhodli. Rychlá zářivá jízda a pak pryč. Něco jako zábavná sebevražda, chápete. Ale já jsem alkáč, člověk dýl vydrží, víc toho napíše. Potká víc ženskejch, dostane se víckrát do basy.“

Život Charlese Bukovského
Charles Bukowski se narodil jako Heinrich Karl v Německu 16. srpna 1920. Když mu byly čtyři roky, jeho rodina se přestěhovala do Kalifornie v USA. Otec byl americký voják z povolání a matka švadlena.
Už od dětství byl outsider. Jako dítě uměl špatně anglicky, měl akné a pocházel z nižších vrstev než jeho spolužáci. Vyrostl z něj alkoholik a rváč s odporem k autoritám.
Vždy se snažil šokovat okolí. Aby se odlišil od vrstevníků na vysoké škole, začal dokonce obdivovat Hitlera a fašismus – ve skutečnosti ho však politika vůbec nezajímala, vše dělal jen kvůli tomu, že to budilo pohoršení.
Už od dětství měl raději knihy než kontakt se svými vrstevníky. Ovlivnili ho autoři jako Ernest Hemingway, John Fante i Franz Kafka.
Na něco dobrého z dětství si ale Bukowski vzpomenout nedokázal. Nejenže se s ním nebavili spolužáci, doma ho terorizoval otec a za každou maličkost Charlese bil. Matka se ho nedokázala zastat. On je za to nenáviděl.
Psací stroj dostal od otce a zprvu na něm psal kontroverzní povídky. Když se to jeho otec dozvěděl, vyhodil mladého Charlese i s oblečením před dům.
V roce 1944 skončil Bukowski na dva týdny ve vězení, protože se vyhýbal povinné vojenské službě.
Ve svých 21 letech odjel do New Orleans, pak do Atlanty a následně do San Franciska, kde dělal řidiče Červeného kříže. Bylo to jedno z jeho přijatelnějších zaměstnání.
Po druhé světové válce mu v jednom časopise otiskli několik povídek, ale první úspěch vystřídala řada odmítnutí. Začalo období toulání, rvaček a střídání podřadných povolání.
Dlouhé období svého nezřízeného života nazýval Charles Bukowski „desetiletým flámem“.
V jeden moment se Bukowski vrátil zpět k rodičům, které tak nenáviděl. Jen co se ale dozvěděl, že otce v zaměstnání povýšili díky tomu, že jednu z jeho povídek vydával za vlastní dílo, odstěhoval se do centra Los Angeles.
Navzdory tomu, že Bukowski neměl dobrou výchozí pozici, procházel ohněm života statečně.
Charles Bukowski léta psával po nocích básně a povídky a snažil se je protlačit do undergroundových časopisů, často bez honoráře. Později tvrdil, že ho básně baví více než psaní prózy.
Spisovatelská dráha Charlese Bukowského začala naplno až roku 1970, poté, co přestal pracovat na losangelské poště.
Mimochodem, pošta v jeho životě i tvorbě hrála důležitou roli. Jeho první vydaný román se jmenoval Poštovní úřad.
Tvrdil, že na konci roku 1969 z pošty odešel sám, záznamy však ukazovaly něco jiného – zaměstnavateli vadily časté absence v práci.
Ihned po vydání Poštovního úřadu se o Bukowském začalo mluvit coby o literárním objevu.
Spisovatelovým alter egem se stala postava Henryho Chinaskiho, který byl častým hrdinou jeho próz.
I Henry Chinaski prožívá své příběhy mezi vandráky a tuláky, v mnoha podnájmech a zaplivaných barech. V jeho příbězích nechybějí ani ženy, deprese, hladovění či pouliční bitky, při kterých jde často o život. A samozřejmě nechybí ani alkohol.
„Copak může být někdo odvázanej z toho, že se každej den v půl sedmý probudí drnčením budíku, vyskočí z postele, obleče se, násilím se nakrmí, vy*ere, vych*ije, vyčistí si zuby a pak bojuje se silničním provozem, aby se dostal na místo, kde v podstatě vydělává hromadu prachů pro někoho jinýho a ještě se po něm chce, aby byl vděčnej za to, že dostal šanci to dělat?“
I když byl slavný, neustále pokračoval ve svých opileckých eskapádách.
Celý život měl problémy se ženami, především v mládí kvůli svému vzhledu – byl poznamenaný silným akné na celé tváři. O ženách se často vyjadřoval nevybíravě a sprostě. Svou „lásku“ našel až v pozdějších letech. Stala se jí majitelka restaurace se zdravou výživou Linda Lee Beighleová.
S Lindou si Charles rozuměl a začali spolu žít. Dokonce byl kvůli ní připraven změnit své špatné návyky. Jak tomu ale bývá, později se v něm probudil mizogyn a hrubián po vzoru otce. Jednou Lindu i fyzicky napadl. Přesto jejich svazek vydržel až do spisovatelovy smrti 9. března 1994.
Na náhrobku Charlese Bukowského je napsáno „Nesnaž se“.
Význam tohoto nápisu objasnil v jednom ze svých dopisů: „Nemůžeš se o něco pokoušet. Je to důležité, nesnažit se, ale čekat. A když se nic neděje, čekej dál. Je to jako štěnice vysoko na stěně. Čekáš, až přijde k tobě. A když se přiblíží dost blízko, plácneš rukou a máš ji.“
Dílo Charlese Bukowského
Mezi spisovatelovy romány patří:
- Ženy
- Šunkový nářez
- Hollywood
- Škvár
- A mnoho dalších.
Napsal však také řadu povídek:
- Paměti starého chlapáka
- Všechny řitě světa i ta má
- Těžký časy
- Nejkrásnější ženská ve městě
- Erekce, ejakulace, exhibice.
Jako vydavatel se Bukowského ujal básník Lawrence Ferlinghetti. Jeho vydavatelství City Lights Press na rozdíl od mnoha jiných nevadila kontroverznost Bukowského tvorby.
Bukowski se vyznačoval přímým stylem psaní, kterému nechybí černý humor, což dokazují i jeho mnohé citáty.
V dílech Charlese Bukowského je dominantní pocit odcizení, násilí, alkohol a sex.
Často se považuje za zástupce beatniků, což bylo umělecké hnutí mladých lidí, kteří odmítali konvenční společnost, oceňovali svobodné vyjadřování a dávali přednost jazzu. Ve skutečnosti se však vůči tomuto hnutí vymezoval a podle kritiků by si spíše zasloužil vlastní skupinu.
Citáty Charlese Bukowského
„Bude daleko hůř, než je. A taky daleko lépe. Já si počkám.“
„Zemřít není tragédie. Tragédií je neumět žít.“
„Svět patří těm, co se neposerou.“
„Mít pohlavní styk znamená kopat smrt do prdele a při tom si zpívat.“
„A buďte k sobě laskaví. Když se cítíte špatně, zkuste myslet na něco dobrého, co se vám kdysi stalo, nebo na něco dobrého, co by se vám mohlo stát. Často jsme na sebe příliš tvrdí.“
„Nauč se vyhrávat, prohrát umí každý blbec.“
„Musíte několikrát zemřít, abyste mohli skutečně žít.“
„Špatný vkus vytváří mnohem více milionářů než dobrý vkus.“
„Najdi to, co miluješ, a nech, ať tě to zabije.“
„Skoro každý se rodí jako génius a pohřben je jako idiot.“
„Láska usychá rychleji než sperma.“
„Nejdůležitější je způsob, jakým procházíte ohněm.“
„Někdy se prostě musíš vychcat do umyvadla…“
„Problém světa je v tom, že inteligentní lidé jsou plní pochybností, zatímco ti hloupí jsou plní sebedůvěry.“
„Život se nás snaží naučit jen jedno – držet hubu a užívat si výhled.“
„Kapající kohoutky, prdy z vášně a ušlé pneumatiky jsou veskrze smutnější než smrt.“
„Když se přiblížíš příliš blízko, lidé zemřou kvůli tvému jasu nebo tvé temnotě.“
„Ztratit práci je jako přijít o manželku. Nejdřív zpanikaříte, pak si užíváte svobody.“
„Nic není nudnější než pravda.“
„Fikce je zlepšením života.“
„Myslím, že většina lidí myslí na nespravedlnost, jen když se jim stane.“
„Život je tak laskavý, jak to dovolíš.“
„Není nic horšího, než se pořádně vys*at, pak se natáhnout a zjistit, že zásobník na toaletní papír je prázdný. I ten nejhorší člověk na světě si zaslouží utřít si zadek.“
„Lidé utíkají před deštěm, ale sedí ve vanách plných vody.“
„Vyvarujte se těch, kdo neustále hledají dav, neboť sami nejsou nic.“
„Kočka je krásný ďábel.“
„Nejdrsnější na životě je, že člověk furt musí řešit problémy druhejch lidí.“
„Nemám rád lásku jako příkaz, jako hledání. Musí přijít sama, jako hladová kočka ke dveřím.“
„Necítit bolest neznamená necítit už nic, každá z našich radostí je smlouva s ďáblem.“
„Přátelství je o sdílení zkušeností.“
„Svět je plný lidí, kteří chtějí být spisovateli, ale nechtějí psát.“