Concorde – Party v oblacích
V dnešním článku se nebudeme až tak věnovat technickým parametrům tohoto úžasného, avšak morálně překonaného stroje, ale zaměříme se zejména na to, co nabízel cestujícím a jak lze chápat pojetí luxusu v různých dobách.
Létání Concordem
Především zapomeňte na nějaké extra velké pohodlí – Concorde bylo i když zvenku velké, tak uvnitř to bylo opravdu malé letadlo, jak je vidět ve videu. Respektive mělo velmi úzký trup a na palubě tak bylo opravdu velmi málo místa. Tak málo, že nebyla povolena žádná příruční zavazadla, protože by je prostě nebylo kam uložit. Pro dámy však platila výjimka – malá kabelka, tedy žádný shopper.
Ovšem o prostor zde opravdu nešlo. Létání Concordem bylo úplně o něčem jiném. Byl to životní zážitek a letadlo samotné pak bylo chápáno jako statusový symbol, Ne každý mohl letět Concordem a zažít na vlastní kůži nadzvukovou rychlost.
Na celé palubě byla pro všechny pouze jedna cestovní třída a to ta první. Sedělo se v kožených sedadlech, která byla uspořádána v platformě 2+2 s úzkou uličkou uprostřed. Polohování bylo minimální.
Pro zajímavost, dnešní nejmenší dopravní letadlo od Airbusu má uspořádání sedadel 2+3. Do letadla se také vešlo jen přibližně okolo 100 cestujících.
Luxus však spočíval v něčem zcela jiném než v prostornosti. Zejména kuchyně byla vynikající, V Concorde bylo standardem servírovat pouze na porcelánu a kvalita jídel měla parametry restaurace z katalogu Michelinu.
Standardem také byly láhve šampaňského a vína vzácných ročníků, jejichž cenovky byly ve stovkách dolarů. Dále se také servírovaly ročníkové koňaky, whisky i armaňaky.
Letenky nepatřily k nejlevnějším, jejich cena byla cca o 25% vyšší než tehdejší cena první třídy v podzvukových letadlech. A tak většina cestujících co si let mohla dovolit patřila k tehdejším špičkám obchodu, showbyznysu, sportu, profesionálním celebritám a modelkám.
Na palubě bylo tak možné potkat mnoho známých osobností. Některé z nich tento zážitek popisují jako jednu velkou party, které se účastnili prakticky všichni cestující. Za letu panovalo veselí a vždy se prý našel někdo, kdo ostatní cestující dokázal pobavit a předvést jim nějakou show.
Let netrval příliš dlouho, někdy se to povedlo i pod 3 hodiny a tak po vystoupání do letové hladiny, která činila téměř 18 km letušky a stevardi praktiky po celý let servírovali občerstvení a nápoje a se servisem končili zase až těsně před zahájením sestupu.
Let z Evropy do New Yorku a zpět se tak dal zvládnout i během jedné pracovní doby i za jeden den. Aktuální rychlost, výšku a další parametry letu pak bylo možné sledovat na displejích v kabině pro cestující.
Moderní doba
Doba se změnila a dnes v době on-line konferencí, emailu a internetu už není až tak důležitá rychlost. Letecké společnosti se dnes soustředí zejména na ekonomiku provozu letadel a dostupnou cenu letenek pro pasažéry.
Dnes asi nikdo nepoletí z Evropy do New Yorku a zpět na otočku kvůli podpisu smlouvy, protože to ani není potřeba.
Dnes je důležité spíše dokonalé pohodlí. A tak je standardem prvních tříd leteckých společností postel, u některých dopravců dokonce soukromá kabina, sprcha a naprostá izolace od ostatních cestujících.
I když výborné jídlo a nápoje zůstaly, párty atmosféra je definitivně pryč, ani doutník s koňakem si po kávě nevychutnáte.
Dálkový let v první třídě tak dnes spíše připomíná pobyt v hotelu.
Létání první třídou je pak v současné době chápáno jako dostupnější varianta pro ty, co nechtějí řešit starosti s provozem vlastního tryskáče.
