Jak se vyrábí tuzemák

Tuzemák je dlouhodobě nejoblíbenějším českým alkoholickým nápojem. Dříve to byl prostě jen rum, neboli v hospodském nářečí rozumně uložená měna.

RUM – rozumně uložená měna

Tento nápoj – ještě původně nazývaný rum je s naší zemí spjat již mnoho let a patří k nejoblíbenějším u nás prodávaným lihovinám.

Legislativa Evropské unie v roce 2003 však učinila tomuto názvu přítrž. Mnozí na to pod vlivem negativní publicity nadávali, ale většina pochopila, že je to ku prospěchu věci, protože rum se vyrábí z destilátu z cukrové třtiny a to je opravdu něco úplně jiného, a nemělo by to být zaměňováno,

Češi si však poradili a tento destilát původně nazývaný rum tuzemský konzumní přejmenovali jednoduše na tuzemák. Tím je zaručeno, že nedojde k záměně pravého rumu z cukrové třtiny a tuzemáku, tedy rumového likéru vyrobeného studenou cestou.

Jak se vyrábí tuzemák

Jak už je uvedeno výše, tuzemák se vyrábí studenou cestou.

Postup výroby je velmi jednoduchý. Při výrobě tuzemáku nemusíte nic zrát v sudu ani se nemusí nic redestilovat. Vše se jen zamíchá a stáčí.

Na začátku je líh – jemný potravinářský líh vyrobený destilací. Líh může teoreticky být vyroben z čehokoliv co obsahuje škroby a cukry. Spousta z nás má tuzemák spojený s bramborami. Takové představy nejsou mylné, avšak postupem času se při výrobě tuzemáku kvůli vzrůstající ceně vstupní suroviny od použití bramborového škrobu upustilo. 

Drtivá většina české produkce tuzemáku se vyrábí z melasového lihu. Méně používanou alternativou toho melasového je líh obilný. Spíše než k bramborám má tedy tuzemák v moderním pojetí blíže k cukrové řepě, melasa je totiž zbytkem po jejím vykrystalizování.

Líh je pouze polotovar, který je potřeba dochutit.

• Rumová aromata (též rumové tresti)
• Barvu získává rum od karamelu (též lihovinový kulér)
• Dále se přidává vanilin (případně vanilka)
• Sladidlo je cukr (cukrový sirup)

Poté přichází na řadu ředění vodou na minimální obsah alkoholu 37,5% a pak už následuje stáčení do lahví.

Obsah alkoholu před rokem 1989 býval 40 procent. Po privatizaci a decentralizaci výroby lihovin, na něž se přestaly vztahovat oborové normy, bylo nejpozději vyhláškou č. 335/1997 Sb. stanoveno minimum pouze 37,5 % , stejně tak platí pro pravý rum, vodku, gin a další podobné lihoviny. Díky tomuto zákonu řada výrobců obsah alkoholu snížila na 37,5 %.

Zdravotní rizika tuzemáku

Rumové aroma se vyrábí zahříváním pyrolýzního oleje ze dřeva s ethanolem, oxidem manganičitým a kyselinou sírovou; obsahuje až 84 různých organických látek.

V srpnu 2017 Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) zveřejnil studii, podle které rumová esence může obsahovat látky podezřelé z genotoxických účinků. Složky rumové esence rozděleny do 12 skupin a u čtyř z nich byla identifikována rizika. Dle EFSA, mohou být acetaldehyd, furan a některé další složky rumové esence karcinogenní. V roce 2018 bylo zavedeno ustanovení, že „lihovina, která […] obsahuje destilát z dřevního octa, se označí informací o specifickém riziku spojeném s přítomností této látky.“

Z historie tuzemáku

Samotná historie tuzemského rumu sahá do dob Rakouska-Uherska.

Rakouského císařství, kdy se tuzemský s příměsí rumové tresti začal vyrábět coby levnější náhražka hůře dostupného rumu. Absence kolonií dala vzniknout tekuté legendě.

Hovoříme o první polovině 19 století, kdy byl nedostatek dovozového pravého karibského rumu. Proto se vžila výroba ochuceného dostupného lihu, který bude připomínat nedostatkový rum pravý. Původně byl náhražkový rum označován jako „čajový rum“, „rum na vaření“, později jako „tuzemský rum“ podle přívlastku Inländer v německém jazyce.

Jako jednu z prvních zmínek může vzít rok 1832 kdy Sebastian Stroh zakládá v Rakousku výrobu a do své nabídky zařazuje i inländer rum. Tento rumový likér se vyrábí dodnes.

Symbolem rumu (dnes tuzemáku) byla vždy plachetnice spojená s exotikou a voláním, tehdy nedostupných dálek. Byla na etiketě z rumu z Božkova a svého času doslova ovládla český trh a stala se nejprodávanější lihovinou u nás.

Málo která značka rumu by se mohla v prodejích tuzemáku srovnávat. Vlastně co se týče prodejů tak český tuzemák nemá konkurenta. Obzvláště v období před Vánoci, kdy se tuzemák používá při výrobě vánočního cukroví. Za uplynulá léta se tato tekutina stala neodmyslitelnou součástí české gastronomie. 

Nekorunovaným králem božkovské nabídky je Božkov Originál 37,5%, vůbec nejprodávanější lihovina u nás. Poprvé si předchozí generace mohly na tomto rumu již v roce 1948. Základní složení zůstává po desetiletí neměnné: nejjemnější líh, měkká plzeňská voda, cukerný sirup a karamelový kulér.

Tuzemák v mixologii

Nezaměnitou karamelovou chuť tuzemských rumů milují už celé generace Čechů.

Tuzemák se dá pít jen tak, samotný, míchá se s nealkoholickými nápoji a také se pije horký v podobě grogu. Odhaduje se, že polovina v Česku prodaných tuzemáků projde přes horký drink. Kvalitní tuzemák si své aroma udrží i ve vroucí podobě. Tento jednoduchý nápoj je znám pod názvem grog a vedle svařáku a punče patří mezi oblíbené zimní nápoje.

České míchačky, jako drátěnka. Tedy tuzemák, ocet a pepř. Pak můžete vyzkoušet „cikána v trávě“. To vezmete tuzemák a smícháte ho se zelenou. No a pak je tu nejslavnější kombinace a to je čert. Griotka a tuzemák. Pokud jste viděli filmy o příběhu dobrého vojáka Švejka, jistě se zaznamenali Čerta. A ano, dříve to bylo dostupné v lahvi jako hotový, již namíchaný produkt.

Tuzemák se často míchá s kofolou a plátkem citronu, proto se nápoj někdy nazývá „Božkov libre“ nebo „Czech libre“, případně Kuba z Libně“ – podle známého cocktailu Cuba libre. S rostoucí základnou českých palíren, roste také množství českých tuzemáků.

Více o tomto koktejlu se dočtete zde – České koktejly – Rum s kolou – ALKOHOL DRINK

A nesmíme zapomenout ani na klasický český horký koktejl a lék, který je podle jeho konzumentů vhodný na jakékoliv onemocnění.

Čaj s rumem – Česká klasika – ALKOHOL DRINK