Kultovní kluby – Bunkr

Počátky klubu

Pražský rockový klub klub Bunkr byl otevřen přesně dva roky po Sametové revoluci 17. listopadu 1991. Majitelem klubu se stal Richard Němčok, který se vrátil po letech domů z emigrace, pronajal si podzemní prostory bývalého protileteckého krytu v Lodecké ulici poblíž Petrského náměstí v Praze 1 a investoval vše co měl – peníze, čas i zkušenosti. Klub pod jeho vedením rychle získal mezinárodní věhlas a patřil mezi deset nejlepších rockových klubů na světě. Byl synonymem nejvyšší evropské kvality. Stal se kultovním klubem a hudba zde hrála i 24 hodin denně.

Problémy a ukončení provozu

Problémy však na sebe nenechaly dlouho čekat a porevoluční 90-ky si vybraly svou daň. Klub přitahoval drogové dealery, ruské vyděrače, opilce, narkomany, zloděje a další výtržníky, které prostředí klubu lákalo. Majitel vše za pomoci ochranky řešil, každý kdo si jen zapálil jointa byl vyhozen v případě recidivy dostal zákaz vstupu. Od počátku provozu se klub potýkal se stížnostmi nájemníků a rezidentů v okolí na hluk, klub nacházel zastání u početné skupiny fanoušků i komunálních politiků. Klub však dostihly problémy s platností nájemní smlouvy, která se uzavírala během procesu privatizace a v době jejího uzavření již nebyl pronajímatel oprávněn ji uzavřít. Soudy se vlekly celé tři roky a vyústily v exekuci na vyklizení. Početná skupina fanoušků klubu a muzikantů se rozhodla bránit klub vlastním tělem a zabarikádovala se v něm. Vyklizení tak probíhalo za asistence policejního komanda a dne 21. ledna 1997 byl provoz klubu definitivně ukončen. Richard Němčok se později ještě pokusil o restart klubu na dalších místech. Ale ani přes jeho velké úsilí svého původního kultovního statusu již znovuotevřený klub nikdy nedosáhl, jeho sláva postupně upadala až zcela zanikl.

Fenomén své doby

Bunkr se stal fenoménem své doby právě proto, že dával prostor jak slavným kapelám ze zahraničí, tak i domácím nadějím. Mnoho dnešních skupin začínalo hrát právě zde. Vstupné bylo na svou dobu velmi nízké, pohybovalo se kolem 30 Kč a byl tak přístupný všem sociálním vrstvám. Nezaměřoval se v první řadě na zisk, ale na hudbu. Majitel později prohlásil: „Vím, že nejen mně ten klub chybí. Možná to bude znít jako pateticky, ale já jsem kdysi žil Bunkrem a lidmi okolo něj čtyřiadvacet hodin denně.“

Klub Bunkr patřil k fenoménům 90. let podobně jako legendární pražské open air koncerty Rolling Stones a dalších kapel. V době porevoluční euforie byl kultovním místem, které navštěvovali nejen rockeři, ale i herci, celebrity, zahraniční turisté a politici. K návštěvníkům Bunkru patřil i Václav Havel. Za pět let existence se nezapomenutelně zapsal do světové kulturní scény, zazářil jako kometa a v nejlepším zářit přestal. Dnes s odstupem času můžeme říci, že každý den z těch pěli let existence za to stál a zůstává až s podivem, co se v 90. letech v Praze povedlo. Svůj podíl na tom měla také porevoluční doba, hlad po všem novém, pocit svobody, společenská poptávka a předcházející éra komunistické totality, která rockové hudbě nepřála a máničky se stávaly častým terčem policejních perzekucí.