Michail Gorbačov a jeho boj s alkoholismem v SSSR

Vůbec prvním dekretem, který vydalo prezidium Nejvyššího sovětu Sovětského svazu poté, co se funkce generálního tajemníka moskevského politbyra chopil Michail Gorbačov, byl dekret O posílení boje proti opilství.

Do života byl uveden v květnu 1985. V té době připadalo v Sovětském svazu na jednoho dospělého muže až 100 vypitých lahví vodky ročně. I tak ale prohibice napáchala ve svých důsledcích víc škody než užitku.

Kontroverznost nového sovětského vůdce se skutečně výrazně odrazila i na organizaci protialkoholní kampaně, která měla Rusko a potažmo Sovětský svaz zbavit jeho odvěké metly, tedy velmi silně rozšířeného alkoholismu. Ale její důsledky byly nakonec víc než kontraproduktivní. Michail Gorbačov Rusko problémů s alkoholem nezbavil a Gorbačovovy snahy o reformu celého sovětského systému hospodářství a politiky spíše zkomplikovaly.

Protialkoholní kampaň v letech 1985 -1987

„Co sis to vymyslel za blbost – tu svou protialkoholní kampaň?“ káral Generálního Tajemníka Rolnický Syn, který si stále ještě zachovával zdravý rozum. „I ty se přece rád napiješ. Proč posloucháš ty staré ožraly, kteří už pít nesmějí a ze závisti by nejradši všechny lidi, co pijou, zavřeli za mříže? Celej národ postavíš proti sobě!“ – „Jenže národ brodící se v alkoholu hyne,“ bránil se Generální Tajemník. „Jednou už budou muset pochopit, že takhle to dál nejde.“

Nakonec došlo na slova Rolnického Syna. Národ nic nepochopil. Sípal jen vzteky ve frontách na vodku. Začal se ničit, začal pít kolínskou, denaturovaný líh, lékařský líh, pálil samohonku ze všeho, co mu přišlo pod ruku. Všeobecná nenávist k novému Generálnímu Tajemníkovi se projevila v tom, že se mu začalo posměšně říkat „minerální tajemník“.

Výše uvedená slova pocházejí z románu ruského spisovatele a básníka Jevgenije Jevtušenka Neumírej před smrtí, jenž v nich zachytil atmosféru protialkoholní kampaně z let 1985 až 1987, kterou po svém nástupu do funkce generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (ÚV KSSS) spustil Michail Gorbačov.

Jevtušenkův fiktivní dialog Generálního Tajemníka a Rolnického Syna zachycuje dvě stránky Gorbačovovy osobnosti: tu oficiální, tedy muže, jenž právě získal v Sovětském svazu nejvyšší moc a začíná ji používat, a dále jeho tvář soukromou, osobní, jež představovala muže z chudé rolnické rodiny, těžce postižené hladomorem 30. let i pozdějšími Stalinovými čistkami, na něž doplatili Gorbačovovy prarodiče z otcovy i matčiny strany. V Jevtušenkově interpretaci to byla právě tato stránka, která z Gorbačova dělala lidštějšího a přístupnějšího sovětského státníka, než byli jeho předchůdci, ale ne vždy měla v jeho charakteru navrch.

„Rolnický Syn, ne bez rizika, vyhlásil po 70letém panování cenzury svobodu tisku, ukončil válku v Afghánistánu, zbavil lidstvo strachu z třetí světové války, povolal z vyhnanství Sacharova, přistoupil i na risk prvních téměř svobodných voleb lidových poslanců. Generální Tajemník se celý rudý rozkřikoval na novináře, bezohledně skákal do řeči zajíkajícímu se akademikovi na tribuně, pro Stranu stanovil kvótu sta poslanců bez ohledu na výsledky voleb; a mlčky přešel použití síly v případech, kdy to nebylo nutné; zoufale se snažil za každou cenu spasit renomé Strany, polekal se celostátních voleb prezidenta a obklopil se lidmi, kteří ho nakonec zradili,“ popisoval Jevtušenko složitou Gorbačovovu osobnost a skutky v románu, který vyšel v roce 1996 a věnoval se hlavně okolnostem protigorbačovského puče zorganizovaného velením KGB z roku 1991.

Pokus o změnu sovětského systému

Iniciátory protialkoholní kampaně se stali členové politbyra ÚV KSSS Michail Solomencev a Jegor Ligačev. Podobně jako jeden z Gorbačovových předchůdců Jurij Andropov věřili, že jedním z důvodů stagnace sovětského hospodářství je všeobecný pokles morálky a etiky sovětských lidí a jejich nedbalý přístup k práci. Důvodem byl podle jejich názoru právě rozšířený alkoholismus.

Přípravy na protialkoholní reformu začaly 7. května 1985. Reforma zahrnovala výrazné omezení výroby alkoholických nápojů, radikální snížení počtu míst, kde se může prodávat a zkrácení povolené doby prodeje.

Celá akce vypukla 16. května 1985 vydáním dekretu Prezidia Nejvyššího sovětu SSSR „O posílení boje proti opilství a alkoholismu a vymýcení produkce nelegálně páleného alkoholu“. Odpovídající dekrety pak přijaly i všechny svazové republiky. Za porušení předpisů byly zavedeny správní i trestní sankce.

Nová opatření vstoupila okamžitě v platnost. Velké množství obchodů s lihovinami a s vodkou bylo uzavřeno a ceny vodky raketově vzrostly: zatímco před spuštěním kampaně se dala lahev oblíbené „Andropovky“ koupit za čtyři rubly a 70 kopějek, v srpnu 1986 stála i ta nejlevnější vodka devět rubů a 10 kopějek a „Andropovka“ zmizela z regálů úplně.

Souběžně se začal propagovat život bez pití. Scény s požíváním alkoholu byly vystříhávány z filmů a stát začal podporovat svatby bez pití. Alkohol se prodával jen od 14 do 19 hodin ve speciálních obchodech. Zvýšily se pokuty za podnapilé chování a po celé zemi se organizovaly spolky za střízlivost a zdravý životní styl.

Pití alkoholu v parcích, na náměstích a ve vlacích bylo přísně zakázané. Kdo byl na veřejnosti přistižen opilý, čelil nejenom vysoké pokutě, ale i vážným problémům v práci. Za pití alkoholu na pracovišti čekal zaměstnance okamžitý vyhazov, čímž prakticky skončil jeho život. Činnost ve spolcích za střízlivost byla pro komunisty povinná.

Místo komplexní a důsledné práce a kombinování stimulačních a brzdicích opatření se kampaň zredukovala především na zákazy, strašení a pokuty. Lidé zareagovali na tvrdá a nenáviděná opatření přívalem vtipů a ironických přezdívek, mezi nimiž kralovala již zmíněná Gorbačovova přezdívka „minerální tajemník“. Objevily se i aforismy jako „nealkoholická svatba je první krok k neposkvrněnému početí“ a například leningradská rocková skupina nazpívala satirickou píseň „Střízlivost je životní normou“, v níž si dělala legraci z hlavního sloganu kampaně.

Když Gorbačov začal začátkem 80. let nahlížet do vysoké stranické politiky, dráždila ho těžkopádnost sovětského systému, neschopného reagovat na výzvy vědecké a technologické revoluce. Podle amerického spisovatele a ekonomického historika Daniela Yergina se budoucí generální tajemník rozčílil, když zjistil, že brežněvovské politbyro plánuje vytvořit komisi, která by „vyřešila problém dámských punčoch“.

„Představte si zemi, která létá do vesmíru, vypouští Sputniky, vytváří takové obranné systémy – a nedokáže vyřešit problém nedostatku dámských punčoch. V obchodech není žádná zubní pasta, žádný prací prášek, ani základní životní potřeby. Bylo neuvěřitelné a ponižující pracovat v takové vládě,“ cituje Yergin na stránkách Taipei Times Gorbačovova slova z roku 2001, kdy s ním dělal rozhovor o počátcích jeho vlády.

Sovětský „systém totální kontroly“ už nemůže fungovat, protože ho lidé přerostli – to bylo podle tohoto interview poznání, k němuž Gorbačov už při převzetí moci dospěl.

Myslel to dobře, ale dopadlo to jako vždycky

Jeho protialkoholní kampaň ale ukázala, že ani on s touto nabytou zkušeností nenakládal nejlépe – a stále se pokoušel prosadit centralizované řešení i v případech, kdy to nemohlo vést k úspěchu.

Dvouletá kampaň nakonec vedla k přesnému opaku toho, co měla docílit – naplnila se slova Jevtušenkova Rolnického Syna: Ztráty ze snížení prodeje alkoholu se nepodařilo ničím nahradit, a do konce roku 1986 se tak prakticky zhroutil rozpočet země. Ceny alkoholických nápojů vzrostly až o 45 procent a z obchodů prakticky zmizel cukr, který začali lidé masivně využívat při pálení „samohonky“, tedy pokoutně vyráběné lihoviny. Kvůli kampani byly v Sovětském svazu vykáceny tisíce hektarů vinic, což mělo extrémně negativní dopad na celý obor vinařství.

V roce 1987 vypukla v zemi ekonomická krize, jež spolu s masivním veřejným pobouřením donutila vládu boj proti výrobě a konzumaci alkoholu znovu omezit. Prodej alkoholu pak raketově vzrostl a průměrná spotřeba alkoholu na hlavu výrazně překročila svou výchozí úroveň – což nakonec vedlo ke katastrofálnímu nárůstu úmrtnosti v Rusku.

Spotřeba alkoholu byla enormní

Výnos „o posílení boje proti opilství“ byl přitom první velkou reformou, kterou Prezidium Nejvyššího sovětu SSSR pod Gorbačovovým vedením uvedlo do života, neboť jej vydalo už v květnu 1985, tedy pouhé dva měsíce poté, co se Gorbačov chopil funkce generálního tajemníka ÚV KSSS.

Situace v té době vypadala skutečně depresivně: na konci 70. let dosáhla spotřeba alkoholu v SSSR rekordní úrovně v celé historii země. Zatímco v carské Ruské říši a ve stalinském Rusku nepřesáhla spotřeba čistého alkoholu pět litrů na osobu a rok, v roce 1984 dosáhlo toto číslo 10,5 litru. To však byl pouze registrovaný prodej. Pokud vezmeme v úvahu i načerno vyráběný a prodávaný alkohol, může být tento údaj mnohem děsivější – přes 14 litrů na osobu a rok. To znamená, že téměř každý dospělý sovětský muž, s výjimkou malého počtu abstinentů, vypil přibližně 90 až 110 lahví vodky ročně. Zbytek zkonzumovaného alkoholu tvořila samohonka, víno nebo pivo.

Negativa nakonec převážila nad pozitivy

Bylo by nespravedlivé tvrdit, že tvrdá protialkoholní reforma nepřinesla žádné klady. Jednou z její zjevných výhod bylo prodlužování délky života obyvatel. Očekávaná délka života mužů se tak zvýšila o 2,6 roku a dosáhla nejvyšší hodnoty v celé historii Ruska. Navíc se zvýšila porodnost: během prohibice a krátce po ní (od roku 1985 do roku 1990) se rodilo 5,5 milionu dětí ročně, což bylo každoročně o 500 tisíc více než v předchozích 20 až 30 letech. Navíc se narodilo o 8 procent méně dětí se špatným zdravím. Dalším důležitým výsledkem kampaně bylo výrazné snížení počtu trestných činů spáchaných pod vlivem alkoholu a snížení úmrtnosti.

Tyto pozitivní aspekty ale podle ní nemohly vyvážit škody, které protialkoholní kampaň způsobila sovětskému hospodářství. Zákaz legálního prodeje alkoholu vyvolal silný nárůst stínové ekonomiky. Nelegální pálení alkoholu dosáhlo nebývalých rozměrů: prodej cukru vzrostl ze 7850 tisíc tun v roce 1985 na 9280 tisíc tun v roce 1987, tedy o 18 procent. Odhaduje se, že na nelegální pálení padlo v těchto letech asi 1,4 milionu tun cukru, což vedlo k výrobě 14 až 15 miliard litrů samohonky.

Původní pozitivní zdravotní dopady se nakonec zvrátily v opak: v důsledku prohibice vzrostl v zemi koncem 80. let prudce počet narkomanů a drogově závislých, stoupal i počet případů otravy alkoholem. V roce 1987 bylo evidováno více než 44 tisíc případů takové otravy a kolem 11 tisíc lidí jí podlehlo. Počet registrovaných narkomanů stoupl v tom roce z devíti tisíc na 20 tisíc.

Příjmy z prodeje alkoholických nápojů navíc tvořily před kampaní až 30 procent státního rozpočtu. Jejich výpadek ročního maloobchodního obratu tak měl katastrofální následky: namísto předchozích 60 miliard rublů příjmů zaznamenal potravinářský průmysl v roce 1986 jen 38 miliard a v roce 1987 dokonce 35 miliard. Podle předsedy Rady ministrů SSSR Nikolaje Ryžkova přišla země kvůli prohibici o 62 miliard rublů.

V roce 2005, u příležitosti 20. výročí protialkoholní kampaně, Michail Gorbačov v rozhovoru přiznal: „Kvůli chybám, k nimž došlo, skončila dobrá a velká věc neslavně.“

Alkohol a Rusko, to je spojení prověřené dějinami

Michail Gorbačov samozřejmě nebyl první, kdo se pokusil v Rusku, resp. SSSR bojovat s alkoholismem, ale nikomu se nepodařilo dosáhnout výraznějších úspěchů.

Stručné dějiny protialkoholního boje v Rusku

• 1649: Car Alexej Michajlovič vydal dekret zakazující držení „opojných nápojů“ v klášterech.
• 1652: Car Alexej Michajlovič zavedl takzvanou „krčmovou reformu“ s cílem snížit míru opilství mezi prostým lidem.
• 1914: Car Mikuláš II. zahájil svou reformou největší protialkoholní kampaň v Rusku. Reforma začala zákazem prodeje alkoholických nápojů coby rutinním opatřením při mobilizaci obyvatelstva, jež bylo 22. srpna 1914 prodlouženo až do konce války. Zákaz se zprvu týkal pouze vodky, později do něj bylo zahrnuto i víno a pivo. V lednu 1915 byl na carův příkaz schválen rozpočet, který nepočítal s příjmy z prodeje alkoholu.
• 1917: Sovětské úřady přejaly tradici protialkoholního tažení od carského režimu a v prosinci 1917 rozšířily zákaz prodeje vodky.
• 1919: Rada lidových komisařů Ruské sovětské federativní socialistické republiky přijala rezoluci podepsanou Vladimirem Iljičem Leninem O zákazu výroby a prodeje alkoholu, silných nápojů a látek obsahujících alkohol nesouvisejících s nápoji na území země. Za porušení zákazu hrozil trest nejméně pět let vězení s propadnutím majetku.
• 1920: Došlo k prvnímu uvolnění prohibice, počátkem ledna bylo povoleno vyrábět a prodávat víno o síle do 12 stupňů, do konce roku zvýšené na 20 stupňů.
• 1922: V pátek 3. února byl povolen prodej piva.
• 1925: V pátek 28. srpna byl vydán výnos o obnovení výroby a prodeje alkoholických nápojů v celém Sovětském svazu.
• 1929: Byla realizována další velká protialkoholní kampaň, spojená s propagandistickými plakáty apelujícími na dělnické svědomí a s uzavřením pivních stánků a dalších míst, kde byli lidé zvyklí pít alkohol. Objevil se speciální časopis Střízlivost a kultura, který pranýřoval opilost a propagoval zdravý životní styl.
• 1958: Proběhla druhá ze tří velkých protialkoholních kampaní, provedených do Gorbačovovy éry, s opatřeními podobnými jako při kampani v roce 1929.
• 1972: Třetí velká protialkoholní kampaň. Kromě již zmíněných opatření začaly vznikat léčebně-pracovní zotavovny (MLTC), kam byli lidé posíláni násilím. Z filmů se vystřihávaly scény s požíváním alkoholu.