Neřízená konzumace alkoholu ve velkém – tedy alkoholismus je často spojen se spoustou mýtů, klišé, zažitých vzorců chování, představ a polopravd, které vycházejí především z nesprávných a nepřesných informací, přístupu médií především ve zpravodajství i vykreslení osoby alkoholika a alkoholismu vůbec v literatuře a ve filmu.

Většinová společnost těmto mýtům často podléhá a vychází tak z nesprávných a mylných informací o problematice alkoholismu.

Mýty o alkoholismu

• alkoholik žije na okraji společnosti
• alkoholik je často bezdomovec
• alkoholik je opilý každý den
• alkoholik je opilý od ráno do večera
• léčba alkoholika nemá smysl
• alkoholik po léčení stejně začne znovu pít

Češi a jejich vztah k alkoholu

Pro pochopení problematiky alkoholismu je potřeba si připomenout jak jsou na tom Češi s konzumací alkoholu celkově a porovnání se světěm..

Češi patří mezi nadprůměrné konzumenty alkoholických nápojů na světě a pravidelně obsazují přední příčky ve světových statistikách množství konzumace alkoholu v přepočtu na osobu. Česko mezi pětici zemí, kde je konzumace nejvyšší.

Není proto nic divného, že země, kde se pije téměř nejvíce na světě má také velké množství alkoholiků.

Fakta o alkoholismu

Kdo je alkoholik

Alkoholismus je minimálně ve svých počátcích poměrně skrytá záležitost. Alkoholismu podléhají často lidé ve stresujících povoláních. Mohou to být třeba vysoce postavení manažeři, lékaři, policisté, ad. Často to bývají matky na mateřské dovolené, tzv. zelené vdovy a lidé procházející například rozvodovým řízením.

Alkoholičkou může být třeba ta milá paní účetní, která celý den ve své kanceláři něco počítá a na každého se usmívá. Nikdo nemusí tušit, že za den třeba zkonzumuje láhev vodky, kterou má v zásuvce psacího stolu a po příchodu domů z práce se zpije do němoty vínem. Alkoholismus může být dlouho latentní záležitostí.

Pokud si představujete alkoholika jako zarostlého bezdomovce s červeným nosem, tak podléháte mýtům. Alkoholiky se naopak stále častěji stávají mladí úspěšní lidé. Stále častěji propadají alkoholové závislosti například studenti vysokých škol.

Mladí lidé od dvaceti do čtyřiadvaceti let tvoří dvaatřicet procent všech alkoholiků. U jednadvaceti procent lidí je alkoholismus přidružen k duševní poruše, nejčastěji k poruše osobnosti. Devatenáct procent alkoholiků najdete mezi dobře zajištěnými, úspěšnými managery ve středním věku.

Dalších devatenáct procent jsou lidé kolem třiceti let, otcové a matky orientovaní výrazně pro rodinu a pouhých devět procent alkoholiků jsou lidé žijící na okraji společnosti, jako jsou bezdomovci, gambleři a podobně.

Většina alkoholiků po léčbě znova pije

Odborníci se shodují na tom, že na úspěšnost léčby má vliv především stádium závislosti, v němž se alkoholik přijde léčit.

Je skutečně pravda, že podle některých zdrojů prodělá až devadesát procent léčících se alkoholiků alespoň jednu recidivu, ale to v žádném případě neznamená, že by se většina závislých na alkoholu nevyléčila.

Přibližně třetina alkoholiků po léčení znovu pít do jednoho roku, další třetina vydrží abstinovat až pět let a třetina abstinuje déle než deset let. Po uplynutí této doby už se recidiva nepředpokládá.

Větší riziko alkoholové recidivy existuje v případě, že jste vdaná starší žena se sklonem k depresím, která začala pít v časném věku.

Většina alkoholiků do léčby nenastupuje z vlastní iniciativy, ale velmi často jde o výsledek naléhání rodiny, přátel, nebo okolí. Naprostou většinu alkoholiků k léčení přivede kumulace problémů, které jim pití způsobuje, a tlak okolí.

Osobní nespokojenost se sebou samým a současným stavem je pouze minoritní motivací. Konkrétní motivace má však na výsledek léčby pouze zanedbatelný efekt.

Alkoholismus a dědičnost

Populárním alkoholickým mýtem je přesvědčení, že sklony k alkoholismu jsou dědičně podmíněné a lze je ovlivnit jen do malé míry. Je skutečně pravdou, že děti alkoholiků jsou vystaveny většímu riziku, že se budou s alkoholismem potýkat i ony.

Pravděpodobnost je v tomto případě dokonce čtyřikrát větší. Jenže podle odborníků je pravděpodobné, že spíš než geny je na vině vliv prostředí, ve kterém děti vyrůstají.

Sklony k alkoholismu určují u dětí a dospívajících spíše takové faktory, jako jsou osobnostní charakteristiky, psychopatologie rodiny, demografická data rodiny a problémové chování. Jinými slovy, například problematické rodinné vztahy mají na potenciální budoucí alkoholismus dítěte větší vliv než genetická zátěž.

Většina alkoholiků nepije denně

Zdaleka ne všichni alkoholici pijí každý den. Člověk závislý na alkoholu může své špičky klidně proložit několika dny i týdny, kdy alkohol nepije téměř vůbec.

Pokud denně někdo nevysedává v hospodě, nebo si každý večer doma neotevře láhev vína nebo whisky, může se i jeho alkoholismus týkat, protože po těchto alkoholových pauzách následují stále častěji období intenzivního pití. Alkoholismus je velice individuální záležitost.

Následuje několik dnů, kdy nárazové pití přestává zcela kontrolovat. Alkoholismus se nediagnostikuje podle toho, zda jste denně opilí, ale bere se v úvahu celá řada dalších faktorů, které závislost doprovází.

Specifickou kategorií jsou takzvaní kvartální alkoholici, kteří alkohol buď nekonzumují vůbec, nebo v malém množství a občas, nejčastěji to bývá při nějaké společenské příležitosti, párkrát do roka, se zpijí prakticky do němoty.