Boris Jelcin nikdy nebyl žádný suchar.

Výrazná a nezapomenutelná postava sovětské politiky, bodrý člověk, který se dokázal odvázat a pořádně to rozjet a také milovník alkoholu všeho druhu, to vše byl Boris Jelcin.

Pojďme se blíže podívat na jeho příběh.

Boris Nikolajevič Jelcin

• 1931 – 2007, dožil se 76 let, což není na alkoholika jeho formátu vůbec špatné.
• Narodil se ve vesnici Butka v oblasti na pomezí evropské a asijské části Ruska. Centrem tohoto regionu je město Jekatěrinburg, které se tehdy jmenovalo Sverdlovsk.
• Rok před Jelcinovým narozením byl jeho dědovi jakožto kulakovi zkonfiskován majetek.
• Krátce po jeho narození byl jeho otec obviněn z protisovětské agitace a strávil 3 roky v gulagu.
• V roce 1955 ukončil studium na Technické univerzitě ve Sverdlovsku.
• Mladý Boris Jelcin pil a pracoval a pil a hrál tenis a opět pil. Při tom všem si razil cestu vzhůru skrze bizarní hierarchii staré sovětské moci.
• V roce 1961 vstoupil do komunistické strany a od té doby se pevně chopil příležitost k moci a stoupal už jen směrem nahoru.
• V roce 1977 dostal, jako šéfe komunistické strany ve Sverdlovsku, z Kremlu příkaz zbořit památný Ipaťjevův dům, tedy místo, kde bolševici zavraždili posledního cara Mikuláše II. Příkazu uposlechl a dům byl rozebrán včetně základů, cihly skončily na městské skládce a památné místo bylo zalito asfaltem.
• V roce 1985 se Boris stává se šéfem komunistů v Moskvě. Do této funkce ho dosadil Michail Gorbačov.
• V roce 1987 Boris Jelcin kritizuje Gorbačova za pomalé tempo reforem a na základě této kritiky dočasně ztrácí funkci i vliv.
• V roce 1989 se vrací zpět do politiky jako poslanec nového sovětského parlamentu, který byl volen v částečně svobodných volbách.
• V roce 1990 začíná nejzářivější období Jelcinovy kariéry. Profiluje se jako nejradikálnější zastánce reforem na zúčtování s minulostí.
• V roce 1990 vystupuje Boris Jelcin z komunistické strany.
• V roce 1991 byl Boris Jelcin zvolen ruským prezidentem. Ještě stále to byl prezident Ruské republiky v rámci Sovětského svazu.
• V roce 1991 se razantně postavil proti pučistům, kteří chtěli svrhnout Michaila Gorbačova a zastavit reformy. Stal se nejmocnějším a nejpopulárnějším politikem rozpadajícího se Sovětského svazu.
• V roce 1991 Boris Jelcin zakázal v Rusku komunistickou stranu.
• V roce 1991 se po definitivním rozpadu Sovětského svazu stal prezidentem už samostatné Ruské republiky.

Opilecké incidenty Borise Jelcina

Boris Jelcin byl mimořádně schopný politik. Dokázal porazit hlavu SSSR Gorbačova i všemocnou komunistickou stranu. Jednoho soupeře ale porazit nedokázal a to alkohol.

Borise Jelcina lze připodobnit k ruské panence matrjošce. V panence odvážného bojovníka za demokracii je panenka hrdiny světového formátu, který brání svobodu proti neostalinistickým pučistům. A v ní je panenka opilce světového formátu.

V ruských dějinách nejde o nic neobvyklého. Realitě v mnohém vzdálený heroismus zanořený do lahve vodky, případně samohonky.

V devadesátých letech byl opilý ruský prezident Boris Jelcin skoro každodenním fenoménem televizních zpráv. Motal se, kymácel, zpíval, tančil, hovořil rozjařeným tónem a vůbec dělal vše, co k opilosti patří.

Kroužení nad Shannonem

V roce 1994 se měl ruský prezident Boris Jelcin setkat s irským premiérem Albertem Reynoldsem.

Ruské vládní letadlo ale nejprve nad letištěm v Shannonu asi hodinu kroužilo. Poté, co přece jen dosedlo, Jelcin nevystoupil. Člen ochranky pouze čekajícím politikům oznámil, že prezidentovi není dobře.

Ochranka odmítla i návrh irského premiéra, že tedy jen krátce Jelcina pozdraví na palubě letadla.

Jelcin později vysvětloval, že prostě usnul. Měl za sebou dlouhou cestu, vracel se z návštěvy Spojených států. Bodyguardi ho nevzbudili. Mrzí ho to a potrestal je.

Další verzi přinesl ve svých pamětech jeden z bodyguardů. Přišel s tvrzením, že Jelcin cestou z USA prodělal infarkt a jeho zdravotní stav byl vážný.

Povídalo se, že byl příliš opilý a jeho letadlo kroužilo nad letištěm, aby měl čas dát se dohromady, což se mu nepovedlo. Jelcinova záliba v alkoholu byla všeobecně známa.

Jeho dcera po Jelcinově smrti tvrdila, že tehdy ve skutečnosti prodělal infarkt. Můžeme jí to věřit, ale v Irsku se už mezitím „kroužím nad Shannonem“ vžilo jako výraz pro pořádnou opilost.

Tato vcelku vtipná opilecká historka může leckomu připomínat historku s Milošem Zemanem a jeho virózou nad korunovačními klenoty, která také zlidověla. A samotné slovo „viróza“ se tak stalo synonymem pro těžkou opilost.

Pád do řeky

Podle prohlášení ministra vnitra SSSR Bakatina v televizním přenosu z Nejvyššího sovětu přišel Jelcin 28. září 1989 celý mokrý na policejní stanici. Měl tvrdit, že neznámí útočníci mu dali pytel přes hlavu, odvezli jej na most a shodili jej do řeky. Když si pak pro něj přijely manželka s dcerou, Jelcin měl požádat policii, aby věc neřešila.

Jelcinovi během ministrova proslovu cukal koutek. Pak sám předstoupil před shromáždění a sdělil, že jej nikdo do vody neshodil a že to je jeho soukromá věc.

Policejní vyšetřovatel konstatoval, že pád z osmi metrů by Jelcinovi způsobil zranění. „Možná jsem vtipkoval a oni to nepochopili,“ bránil se Jelcin.

Tehdy byl Jelcin ještě populární jako odpůrce komunistického režimu, který kritizoval Gorbačova a veřejně vystoupil ze strany. Informace o jeho opilství proto lidé bagatelizovali jako pomlouvačnou kampaň.

Opilý dirigent

V roce 1994 během oslav odjezdu posledních vojáků ruské armády z Německa Jelcin vydatně zapíjel oběd s kancléřem Helmuthem Kohlem.

Takto posilněn vzal dirigentovi policejní kapely hůlku a začal „dirigovat“ sám. Přitom posílal rozesmátému publiku polibky. Dirigent se snažil získat hůlku zpět, ale hřmotný Jelcin se jí nechtěl vzdát.

Incident ve Washingtonu

V roce 1995 při návštěvě USA vystoupil na tiskové konferenci. Novinářům opilým hlasem oznámil, že se mýlili, když tvrdili, že jeho návštěva bude katastrofa. V tu chvíli se Bill Clinton vedle něj smíchy zlomil v pase. A smál se i po zbylých osm minut Jelcinova vystoupení.

Největší trapas Jelcinovy návštěvy se ale odehrál později a až do jeho smrti se tutlal. V noci se totiž ruský prezident ztratil. Jeho ochranka ho nemohla najít, nevěděla o něm ani americká tajná služba.

Vypukl poplach a rozjelo se pátrání, které nebylo dlouhé. Jelcina nebylo těžké najít. Motal se totiž po čtyřproudové ulici v trenýrkách a pokoušel se zastavit taxík, aby si objednal pizzu. Nejprve toho nechtěl nechat, ale za příslib pizzy se nechal přesvědčit a odvést zpět na pokoj.

Pití omezil, ale opile působil dál

Boris Jelcin zřejmě výrazně omezil pití v roce 1996, a to ze zdravotních důvodů.

Podle Borise Němcova ale užíval léky, které zvyšovaly účinky alkoholu. Tomu odpovídá incident z roku 1997, kde měl po jedné sklence šampaňského najednou prohlásit, že mu masové kuličky připomínají obličej Björna Borga a málem spadnout z pódia.

Neurochirurg Michiel Staal pak po Jelcinově smrti tvrdil, že Jelcina v roce 1999 operoval v souvislosti s nervovým onemocněním, kvůli kterému se Jelcin potácel a padal, jako kdyby byl opilý.

Závěr

Boris Jelcin měl vždy talent k dramatickým působivým vystoupením a gestům. Poslední den roku 1999 se mu ale povedl mimořádný kousek.

V přímém televizním přenosu, který veřejnost vnímala jako obvyklý novoroční pozdrav, oznámil svoji rezignaci. Národ byl v šoku. Ze zpětného pohledu se ale Jelcinovo rozhodnutí jeví jako mistrovský politický tah.

Ve druhém prezidentském období se už Jelcinova image bojovníka za demokracii rozplývala. Nahrazoval ho obraz chřadnoucího nemocného opilce propojeného s velkým byznysem, neschopného řídit ekonomické reformy a podezřelého z korupce.

Navíc obklopeného velmi zištnou, chamtivou rodinou, jejíž příslušníky vozil s velkou pompou na zahraniční cesty. Jelcinova rodina se chovala jako vítězové v loterii. Jednou z prvních věcí, kterou udělali, bylo to, že zařízení prezidentského bytu Michaila Gorbačova odvezli na rodinnou chatu.

V posledním prezidentském projevu poprosil obyvatele Ruska o odpuštění. Za to, že nedokázal z šedé totalitní minulosti do zářivé bohaté a civilizované budoucnosti skočit jediným skokem.

Jelcin také oznámil jméno svého nástupce. Vladimir Putin, v té době předseda vlády, měl až do prezidentské volby převzít roli výkonného prezidenta.

Byl to ještě nepříliš známý politik. Nebyl spojen se stíny Jelcinovy pozdní éry. S žádnou politickou špínou, s korupcí. Měl image praktického, energického muže.

U Rusů vzbuzoval naději jako nová tvář, která může vyřešit nahromaděné problémy – krize, korupce, válka v Čečensku…

Světoví lídři nevěděli, co si o něm myslet, teprve se ho snažili poznat.

Dokonalý moment překvapení. Nikdo z nejbližších Jelcinových politických souputníků by neměl velkou šanci prezidentské volby vyhrát. Putin dostal dostatek času na přípravu.

Jednou z prvních věcí, kterou v úřadě udělal, bylo, že zastavil vyšetřování Jelcina a jeho rodiny kvůli podezření z korupce. A poskytl Jelcinovi doživotní imunitu.

„Odcházím, udělal jsem, co jsem mohl,“ řekl Jelcin v posledním prezidentském projevu.

A odevzdal Rusko Putinovi.

Hodnocení politického odkazu Borise Jelcina je tak rozporuplné:

• Byl to heroický revolucionář.
• Nevyzpytatelný reformátor.
• Bystrý politik a přesvědčený demokrat.
• Improvizující populista bez zájmu o skutečnou politickou práci.
• Byl to odvážný reformátor ekonomiky.
• Nástroj v rukou oligarchů.
• Byl to skutečný vůdce, který rostl s výzvami.
• Byla to také postava, která nedokázala držet krok s historickými změnami.

Boris Jelcin byl alespoň částečně vše z toho, ale to co opravdu uměl na 100%, to byla konzumace alkoholu.