Pít či nepít alkohol, to je oč tu běží

Ach ten alkohol, zdroj problémů i potěšení, věčná neřest i inspirace.

Pít, nebo nepít alkohol? A co? A kolik?

Sklenka na žal, sklenka pro radost, sklenka na povzbuzení, samozřejmě s přáteli na oslavu, ale také na uklidnění, na kuráž, na zahnání žízně, na… další seznam si doplňte sami, jistě vám nebude činit potíž sepsat pěknou řádku dalších důvodů, proč si dát nějaké to pivečko, panáka nebo sklenku vína.

A jistě také na pár kliknutí najdete rady odborníků, a to i lékařů, často však z oborů nesouvisejících s léčbou závislostí, že v určitém množství může být alkohol z hlediska některých onemocnění i prospěšný. Vzpomenete si, že přece i vaše babička si dávala štamprli slivovice, aby vypálila bacily. A když něco dělala babička, je to tradicí ověřený postup, tak co byste se omezovali. Na druhou stranu ale stačí jen pár jiných kliknutí, abyste našli vyjádření řady jiných odborníků a nebo přímo Světové zdravotnické organizace, že nejlepší je abstinence. 

K zaručeným zprávám a radám uveřejňovaným internetovými či tištěnými magazíny máme jedno doporučení – zkuste vždy dohledat, pro koho daný odborník, tedy i lékař, pracuje. Jde o rozhovor, nebo čteme inzertní článek? Zaměstnává daného experta nezávislá instituce typu vědeckého pracoviště, univerzity nebo zdravotnického zařízení, které se specializuje na danou problematiku, nebo je to třeba nějaké sdružení výrobců alkoholu? Kdo se v tom má vyznat? Chce se říci. Všichni o sobě říkají, že jsou experti, ale ta doporučení jsou někdy až protichůdná, tak jak se v tom má orientovat obyčejný člověk, kterému alkohol prostě chutná?

Nízkorizikové pití

Když už nemůžeme riziko zcela eliminovat, zkusme ho výrazně snížit.

Zkusme na to tedy jít od lesa. Úplných abstinentů je u nás málo a nárok vůbec nepít je pro řadu lidí celoživotně nepřijatelný. Máme zde však pojem nízkorizikové pití, který nám říká, že sice bohužel je to tak, že neexistuje dávka alkoholu s nulovým rizikem, ale že je možné pít tak, abychom riziko udrželi na nízké úrovni. A právě toto je meta pro řadu pijáků alkoholu, kteří si uvědomují si, že přesáhli svou vlastní míru, chtějí pití omezit a naučit se lépe kontrolovat, kolik, čeho a jak budou pít.

Definice pití s nízkým rizikem může být pro ně dobrým  orientačním bodem, mapování míry rizika syndromu závislosti na alkoholu a cestou k tomu, jak mít pití alkoholu pod kontrolou. Zajímá vás, jak je ta míra stanovena?

Všeobecný konsensus se shoduje, nebo uvádí:

• Pro muže to znamená ne více než dva standardní alkoholické nápoje, např. 2 piva.
• Pro ženy jen jeden nápoj, např. 2 dcl vína za den.

Přičemž během týdne by vždy  nejméně dva dny měl člověk být zcela bez alkoholu.

Toto obecné doporučení může být pro řadu lidí snadno uchopitelným majákem, zároveň je dobré si uvědomit, že pro některé z nás ani toto  nemusí být nejvhodnější a dostačující řešení.

Pokud si chcete ujasnit, jak na tom s ohrožením závislostí jste konkrétně vy, jaké jsou pro vás vhodné a dostupné  možnosti mít své pití ve své moci, můžete čerpat ze snadno dostupných informací uveřejněných na tomto webu, případně konzultací s odborníky z adiktologických ambulancí.

Deprese a užívání alkoholu

Lidé pijí alkohol z různých důvodů. Pro někoho je to prostředek k odreagování a odpočinku, pro někoho způsob, jak zmírnit zábrany a stud při společenských událostech nebo jak na chvíli zapomenout na své starosti a tíživé myšlenky a alespoň na chvíli se cítit lépe. Co když ale člověk alkoholem nezahání jen běžnou špatnou náladu, ale snaží se alkoholem léčit dlouhodobější a mnohem tíživější problém – depresi.

Užívání alkoholu jako prostředku pro subjektivní zmírnění příznaků deprese rozhodně není neobvyklé. Alkohol sice může přinést krátkodobou úlevu, ale depresivní příznaky se stejně většinou projeví během abstinence a mohou být intenzivnější. Deprese ale nemusí vždy být faktorem, který přispívá ke vzniku závislosti na alkoholu, ale často je tomu i naopak – deprese se může rozvinout v důsledku nadměrného pití alkoholu. Ať už jedno způsobuje druhé či naopak, kombinace deprese a závislosti na alkoholu je riziková, například co se týče sebevražedného chování. Lidé trpící depresí a zároveň závislí na alkoholu se pokoušejí o sebevraždu až pětkrát častěji než ostatní depresivní pacienti.

Možná vám při čtení tohoto článku běží hlavou, jak rozpoznat depresi u sebe či svých blízkých a odlišit ji od běžného smutku nebo špatné nálady. Mezi příznaky deprese patří skleslost, která bývá nejintenzivnější ráno a příliš se nemění ani za okolností, které by nám běžně udělaly radost, pokles energie, snadná unavitelnost, celkové zpomalení tempa, neklid, poruchy spánku (nespavost nebo naopak nadměrná spavost), ztráta zájmu, zhoršená paměť a schopnost soustředění, snížené sebevědomí, pocity viny, hmotnostní úbytek, zejména jeho nárůst, či snížená, nebo zvýšená chuť k jídlu, snížené libido a v závažnějších případech i myšlenky na sebevraždu.

Pokud výše popsané příznaky pozorujete u sebe nebo někoho blízkého, neostýchejte se vyhledat odbornou pomoc, a to psychiatra, případně psychologa. Deprese se často léčí antidepresivy, které může předepsat pouze lékař (nikoliv psycholog), v kombinaci s psychoterapií. V případech kombinace deprese a závislosti na alkoholu je třeba se obrátit na služby adiktologické ambulance.

Jak pít alkohol kontrolovaně

Zamýšleli jste se někdy nad tím, jak to máte s pitím alkoholu? Napadlo Vás někdy, že byste svoje pití chtěli mít pod kontrolou, ale zároveň nechcete úplně abstinovat? Ačkoli je abstinence tím nejbezpečnějším stavem, co se týče alkoholu, nemusí to být jediná cesta, jak předcházet vzniku závislosti.

V některých případech lze zvolit formu tzv. „kontrolovaného užívání alkoholu“. Co to vlastně znamená? Klíčovým stavebním kamenem je nejenom omezení pití, ale především stanovení si přesně definované hranice kolik a co je přípustné a zároveň naučení se, jakými způsoby nastavenou laťku dodržovat. Jedním z vhodných nástrojů je vlastního monitoringu, kdy si piják alkoholu vede podrobné záznamy o tom, kolik, co a za jakých okolností vypil. Už jen prosté psaní si těchto údajů může samo o sobě snížit výskyt konzumace alkoholu.

Metoda kontrolovaného užívání ovšem není vhodná pro každého. Zejména u lidí, kteří se v minulosti potýkali se závislostí, může mít fatální důsledky. V případě zvažování je vhodné poradit se nejdříve s odborníkem o tom, zda je tento způsob nepití alkoholu je vhodný právě pro vás.

Abstinence od alkoholu

Jste abstinent a stydíte se za to, protože Vám okolí dává najevo, že jste „divní“? 

Doporučená abstinence od alkoholu může být vhodná v mnoha případech. Například při závislosti na alkoholu nebo jiných návykových látkách, u patologických hráčů, jedinců s duševní nemocí nebo u osob, které mají po napití sklon k agresivitě.

Mnoho lidí si myslí, že abstinentů je v ČR minimum – opak je ale pravdou.

Za poslední rok uvedlo 17 % osob, že vůbec nepije alkohol. Lidé, kteří nepijí alkohol to často ani okolí neřeknou. Ovšem doporučuje se o abstinenci říct alespoň blízkému okolí, aby byli se situací srozuměni a nepovažovali vás za exota, který kazí zábavu ostatním.