Politici nechápou společenské změny kolem alkoholu

O tom, že kouření škodí zdraví není sebemenších pochyb. Reklama na tabákové výrobky také podléhá přísné regulaci a ani od českých politiků není slyšet, že by měli lidé kouřit více, aby více zaplatili na spotřební dani a dani z přidané hodnoty a více tak přispěli do státního rozpočtu.

Ono by to také nedávalo žádný smysl, protože to co kuřáci zaplatí na daních za svojí neřest ani nepokryje náklady na léčení onemocnění způsobených vlivem kouření a náklady společnosti na předčasná úmrtí kuřáků.

Politici nepochopili, že doba se mění

Ovšem to, co platí u cigaret a dalších tabákových výrobku, již zdaleka neplatí u alkoholu.

Zde politici velmi snadno podléhají lobbistickým tlakům. Situace až tak paradoxní, že někteří politici se svojí nadměrnou konzumací alkoholu dokonce veřejně chlubí. A českou alkoholickou kulturu veřejně podporují.

Vinařská lobby si dokázala před politiky obhájit nulovou spotřební daň na tiché víno a tak jsou dnes importovaná vína v supermarketech mnohdy levnější než limonáda.

Dokonce politici hovoří o negativním trendu vyprazdňování hospod. Ale co je na tom negativního? Už tak jsme ve spotřebě piva na předních místech na světě. To má být pocta, jako že jsme nejlepší alkoholici na světě? To není nic jiného než ostuda. A také je potřeba dodat, že Česká republika zaujímá také přední místo v onemocnění rakoviny slinivky břišní na světě a alkohol je jak známo prokázaný karcinogen.

Zvýšená konzumace alkoholu patří k rizikovým faktorům i mnoha dalších chronických, například kardiovaskulárních nemocí a navíc souvisí i s dalším rizikovým faktorem, jímž je nadváha a obezita. A zde je potřeba dodat, že pivo se na tom podílí, ale pouze nepřímo. Protože samo o sobě obezitu ani nadváhu nezpůsobuje. Ovšem podporuje chuť k jídlu. V praxi se to projevuje tak, že po pár pivech dostanete hlad a chuť něco sníst a v hospodě, kde se nevaří to bývají většinou slané a tučné smažené brambůrky.

Valná většina peněz, které se utratí z veřejného zdravotního pojištění, padne na léčbu civilizačních chorob, jejichž rozvoji lze z velké části zabránit právě zdravějším životním stylem, tedy to chce více pohybu a méně konzumace alkoholu.

Nabízí se tedy otázka, proč tyto souvislosti politici nechápou, Odpověď může být i ta, že tyto souvislosti chápou, ale jsou si vědomi toho, že by to voliči nemuselo být správně pochopeno a jsou tak v zajetí svého populismu. Konec konců, není to tak dávno, co předseda ANO – Andrej Babiš sliboval výměnou za akceptaci elektronické evidence tržeb, hospodským nižší daň na točené pivo.

Vyvstává také problém finanční neudržitelnosti rozpočtu veřejného zdravotnictví tváří v tvář negativnímu trendu v demografii příštích několika desetiletí.

Zachování vesnických hospod

Mnoho z vás si asi pamatuje dobu, kdy byla téměř na každé vesnici hospoda. Mnoho politiků odmítá zvýšení spotřební spotřební daně na pivo a argumentují, že to povede k zavírání hospod právě v malých vesnicích. Dokonce se jeden čas veřejně hovořilo i o tom, zda by neměla být zavedena nějaká dotace na zachování hospod, tak jako je tomu například u vesnických prodejen potravin.

Zavedení takové dotace by však znamenalo přímou vládní podporu konzumace alkoholu, protože hospody na malých vesnicích stojí zejména na konzumaci piva. A pak je zde otázka, zda má smysl podporovat dotacemi konzumaci alkoholu v zemi, kde se ho již teď vypije nejvíce na světě v přepočtu na osobu a rok.

Často se argumentuje tím, že hospoda na mnohých vesnicích je jediným zdrojem kulturního života.

Kulturu na malých vesnicích nelze hledat v hospodách, ale především v a aktivitách občanských spolků, jejichž podpora z rozpočtů obcí je na západě od nás běžnou věcí.

Proč lidé do vesnických hospod nechodí

Pokud bychom to chtěli vyjádřit stručně dvěma slovy, byla by to slova „společenské změny“. Prostě chodit vysedávat do hospody už není dostatečně in a to zejména pro mladší generaci.

Ještě před cca 20ti lety na vesnicích byly hospody zejména o víkendech plné, party vesnických kamarádů chodívaly do hospody, hrály šipky, kulečník, karty a u toho všeho také vypily dost piv.

Dnes už to mladou generaci prostě nezajímá. Doba vysedávání po hospodách už je dávno pryč, protože je mnohem více zajímavějších činností, které se dají ve volném čase dělat.

Máme zde stovky televizních kanálů, počítačové hry, online aplikace a chaty, sportovní kluby a otevřel se nám svět, dá se pracovat distančně, a mnoho dalšího.

Dnešní mladá generace už prostě nevidí smysl zábavy sedět v hospodě a lít do sebe pivo za pivem, jako to dělala generace jejich otců a generace jejich dědů. Prostě se doba změnila. Když už dnes jde někdo do hospody, chce se zde většinou najíst a jídlu si dát jedno či dvě piva.

Mladí lidé chodí raději do kavárny či čajovny, nebo někam do baru na drink, ale neláká je sedět hodiny v hospodě a udělat za večer deset kousků. Prostě doba strejců vysedávajících denně po práci v hospodě a dělajících metr piv je nenávratně pryč.

A gastro scéna se tomu musí přizpůsobit, nebo podnikání zabalit. S tím žádná vláda nic nenadělá. Dnešní moderní trend a životní styl se alkoholu nezříká, ovšem nepije se již tak moc na množství, ale na zážitek.

Pár štamgastů hospodu nezachrání

Klesající spotřeba piva ve vesnických hospodách a jejich návštěvnost není o vládě ani spotřební dani či DPH. Pravidelní štamgasti, kteří běžně za večer vypili i deset piv a v hospodě byli téměř každý den prostě vymírají a paradoxně právě hlavně na choroby způsobené jejich vášní. A tento trend bude i nadále pokrčovat, protože jak známo, starého psa už novým kouskům nenaučíš.

Už teď máme spotřebu cca 140 litrů piva na osobu a rok a to včetně dětí. Za námi dlouho nic a až pak se 104 litry to je Rakousko a teprve na třetím místě je pivní velmoc Německo.

Pokud by taková hospoda chtěla přežít na menší vesnici, museli by být všichni obyvatelé této vesnice těžcí alkoholici a stejně by to nestačilo. Je potřeba si také uvědomit, že v takových hospodách se zpravidla vůbec nevaří a přes 80% tržeb tak představuje prodej alkoholu, a to zejména piva. Pouze cca 20% dělá na tržbách nealko a ostatní sortiment.

Provoz hospody navíc není levná záležitost, jen pracovní síla dnes stojí desítky tisíc korun měsíčně a návštěvnost hodně kolísá. V letní sezóně vypomáhají turisté, chataři a chalupáři. Chladit pivo je potřeba neustále a přes zimu je potřeba ještě topit, což již tak vysoké náklady na provoz ještě zvýší. Tržba za večer pak mnohdy u malých hospod nepřesahuje ani 1.000 Kč.

Pro menšinu může být návštěva hospody také otázka peněz, ale tito lidé prostě nechápou, že pivo v hospodě už v dnešní době nemůže stát 30 ani 40 korun, protože to prostě nepokryje ani provozní náklady. Tito lidé argumentují tím, že v supermarketu se dá stále zakoupit ležák za 14 korun a dokonce si myslí, jaký je hostinský či výčepní zlý kapitalista, který na nich chce rychle zbohatnout.

A tak svojí vášeň raději provozují společně s kamarády a sousedy v tzv. garážových výčepech či na zahradách, kde do sebe metr piv dostanou a ani přitom neutratí moc peněz. Zde to není nic proti ničemu. Jediný problematický je ten metr piv, protože ten už je příliš daleko za hranicí bezpečné konzumace alkoholu.

Závěr

Ono se zkrátka nic moc nestane, pokud bude pivo a zejména také víno vlivem vyšších daňových sazeb dražší. Stejně jako se nic nestalo, když byl uzákoněn zákaz kouření v hospodách.

Chce to více odvážných politiků s jasnou vizí a méně populistů. A pak také přísnou regulaci reklamy na alkohol, abychom se dostali ve spotřebě alkoholu někam blíže světovému průměru a nebyla to už taková mezinárodní ostuda.