Proč mají láhve na víno objem právě 750 ml
Když si jdeme do obchodu koupit láhev vína, obvykle vidíme, že prakticky všechny mají objem 750 ml.
Může nám to připadat zvláštní, už jen proto, že víno pijeme obvykle po 2 dl a tak objem láhve nevychází na čtyři celé sklenice. Ale standardizace spočívá v tom, že obecně mají všechny tuto střední velikost 750 ml. Mezi všemi myslitelnými velikostmi lahví se jako základní neprosadil jeden litr, nýbrž jeho tři čtvrtiny, a to i se svými násobky.
A v tomto článku si objasníme, proč tomu tak je.
Francouzská oblast Bordeaux a začátky
Důvodů, které k tomu vedly je hned několik. Nejpodstatnější je hned ten první, historický.
U něj se musíme vrátit do devatenáctého století, kdy bohatě vzkvétal obchod mezi Bordeaux a Velkou Británií. Tomu se dařilo již po řadu staletí předtím, ale teprve tehdy se vedle obchodování v sudech začal prosazovat i prodej v láhvích, balených po 12 do dřevěných beden zvaných caisse.
Produkce vín se v Bordeaux tradičně měří jednotkou „bordeauxské tonneau, což je objem reprezentující 900 litrů. Rozdělíme-li ho na čtvrtiny, dostaneme čtyři sudy barrique o objemu 225 litrů. Vydělíme-li toto množství číslem 0,75, máme rovných 300 lahví.
Tři sta lahví se zatluče do beden po dvanácti, každá bedna tak obsahuje přesně 9 litrů vína. Tím se kruhem vracíme k původnímu tonneau – jeho 900 litrů tedy znamená rovných 100 beden. Objem sudů i beden přitom není náhodný, v obou případech jde víceméně o maximální hodnoty, které lze pro manipulaci jedním člověkem rozumně připustit.
Francouzští négocianti tedy mohli být spokojeni, počítalo se jim dobře. Stejná spokojenost ovšem vládla i na druhé straně kanálu La Manche, kde byl domácí zcela jiný systém měr. Ten zahrnoval tradiční objemovou jednotku galon, reprezentující 4,55 litru. Jedna bedna se dvanácti láhvemi znamenala tedy prakticky 2 galony.
Další podporu získal objem 0,75 litru na jiném, neméně důležitém trhu, v USA. Tamější tradiční míra (americký galon) představuje 3,79 litru. Pokud toto množství vydělíme 0,75, dostaneme se téměř přesně na 5 láhví. Ať už tedy Američan uvažuje ve starých jednotkách či v novém metrickém sytému, vnímá tuto velikost jako přirozenou. V roce 1979 byl objem 0,75 pro láhvování přijat zákonem.
Tím se láhev 0,75 vypořádala se svým největším konkurentem o objemu 0,70 l. Tento formát začal být na uvedených trzích zákazníky podvědomě vnímán jako snaha výrobců prodat méně vína za stejnou cenu.
Pro poslední kolo se vraťme do současné Evropy, jíž vládne snaha o zjednodušení a unifikaci různých jednotek. Co se objemu láhví týče, je od roku 2007 standardizováno 8 různých objemů, od 100 ml do 1,5 litru. V klasické kategorii vín je to právě 0,75 litru, i když v některých vinařských oblastech s vlastními, tradičními láhvemi existují výjimky.
Už v době, kdy Francouzi zaváděli metrický systém, existovala v Británii po mnoho let jednotka známá jako tzv. pověstný kvart. Ten se rovnal objemu dvou třetin imperiálního kvartu a jeho přesná hodnota činila 0,7577 litru. V rámci imperiálního systému to byla přesně jedna šestina galonu. Rázem bylo jasné, že každá krabice vína bude obsahovat právě šest láhví.
Objem 0,75 litru jako ideální velikost vinné láhve
O jakési standardizaci formátu lahví lze hovořit od doby, kdy mechanicky vyráběné sklo začalo převažovat nad ručně foukaným. Objemů i tvarů bylo samozřejmě i tak nepřeberné množství, ale nejpoužívanější základní hodnota se v historii vždy pohybovala mezi 0.6 – 0.8 litru.
Důvod je jednoduchý – takto těžkou láhev lze ještě bez námahy ovládat jednou rukou a zároveň jde o množství, jež bez problémů dokáže vypít jeden člověk.
Důvodů, které vedly ke zvolení právě tohoto pověstného kvartu jako ideálního objemu jedné láhve vína, byla však celá řada:
Vína byla a mnohdy dodnes jsou vnímána jako investice. Rodiče kupovali drahé láhve pro své potomky, kteří je nechali dozrát, aby je mohli v pravý čas vychutnat nebo zpeněžit. A právě zde se objem okolo tří čtvrtin litru skvěle osvědčil. Vína stočená do větších láhví totiž zrála příliš dlouho. Zatímco v menším objemu byl celý proces naopak zbytečně rychlý.
Takový objem se výborně hodil i z dalšího ryze praktického důvodu. První skleněné láhve na víno se objevily počátkem 17. století. Skláři je tehdy vyfoukávali na jeden nádech. Zprvu tak podle zdatnosti plic a fortele toho kterého dělníka vznikaly láhve o objemu někde mezi 700 a 800 ml. Právě na to stačil jejich vytrénovaný dech. A právě v tomto rozmezí se nacházel onen pověstný kvart.
Na určení tohoto objemu se tak podíleli všechny výše jmenované okolnosti. Fyzické možnosti sklářů nejprve určily rozmezí, v němž se bude výsledný objem pohybovat.
Obchodníci s vínem pak pro své počty tento objem dále upřesnili, přičemž využili dnes už zapomenutou imperiální míru. Pověstný kvart byl postupem času zaokrouhlen na pro Evropany srozumitelnější míru 750 ml. A ta už vinným lahvím zůstala.
Dnes už se láhve dávno nefoukají ústy statných sklářů. Celý svět si dávno navykl na oněch ustálených 750 ml. Nakonec takové množství vína je ideální pro spoustu příležitostí.
A jak je to s těmi čtyřmi sklenicemi z jedná láhve?
Pokud si pročtete pozorně vinné lístky gastronomických podniků, mnohdy uvidíte, že podávají sklenky vína pouze o objemu 0,1875 litru a je to právě proto, aby mohli prodat čtyři sklenky z jedné láhve. A rovněž tak pokud si koupíte malé balení vína třeba ve vlaku, nebo v letadle, většinou je na něm uveden právě objem 0,1875 l.
