Regenerační Mexiko 2/3

Publikováno: Autor:

Ráno už se začínám v Cancúnu lehce nudit a tak volím přesun busem do Playa del Carmen – asi hodinu cesty po pobřeží vzdáleného letoviska.

Zde je přímo v centru města proslulá 5th Ave, kde seženete opravdu vše. Pro všechny naháněče jste amigo, stačí se zde chvíli projít a za pár minut tak máte stovky nových přátel. Nabízí zde kokain i trávu, zaručeně pravé kabelky Louis Vuitton, triko libovolné značky za 4 USD, zaručeně pravou tequilu extra anjero, holky i kluky (na tranďáky jsem se neptal), masáže i masáže s happyendem a pokud vám nefunguje vercajk, ve vedlejší lékárně mají na erekci vše potřebné a nabízí také všechny možné povzbuzováky, oblbováky a vůbec všechny ty dobroty, kvůli kterým mají naši doktoři moc zbytečných otázek. Zde jdou všechny formality stranou. A pokud se při nákupech rozhodnete provětrat kreditku, doručí vám medicínu až do hotelu kurýrem abyste se s tím nemuseli tahat v tom horku. Od mladé lékárnice dostávám nabídku. Ptám se jí, zda vypadám jako někdo, kdo něco podobného potřebuje, jen se usmívá. Kluby a bary jsou zde tak hlučné, že neslyšíte ani co říkají sexy naháněčky, co vás tam lákají, prostě turistické peklo, kam když nepůjdete, tak o nic zajímavého nepřijdete. Oproti Cancúnu je město více kompaktní a hotely i pláže jsou prakticky v centru.

Volím klidnější bar ve vedlejší ulici kam nechodí jen turisté. Je čas věnovat se práci a tak ochutnávám všechny mexické koktejly co mají v nabídce. Dávám se do řeči s místními. Ptají se na můj program. Další den mám v plánu přesun trajektem na ostrov Cozumel – asi 30 minut plavby od pevniny, kde jsou korálové útesy a možnost šnorchlování. Dostávám výborný tip na pláž poblíž letiště, která je vzdálená cca 2 km od přístaviště trajektů. Druhý den mi naháněči v přístavu tvrdí, že pokud chci při šnorchlování něco vidět, je nezbytně nutné si u nich zakoupit výlet za 95 USD a oni mě dopraví na druhou stranu ostrova, ale se mnou jen ztrácejí čas. Z přístavu se vydávám pěšky dle doporučení na pláž u letiště a je to opravdu zajímavý zážitek. Moře je zde naprosto čisté, je vidět desítky metrů až na dno a můžete pozorovat tisíce malých barevných rybek i velké solitérní kusy, želvy, mořské hvězdice a mnoho dalšího…. Jako bonus vám každou chvíli proletí nad hlavou v nízké výšce dopravní letadlo, většinou přímé lety z USA. Úplně se tam při šnorchlování zapomenu a lehce si připálím záda. Měl jsem původně v plánu na ostrově přespat, ale nevím co bych tam druhý den dělal a tak se vracím zpět na pevninu posledním trajektem. A volím opět včerejší bar.

Další den už potřebuji změnu a kupuji jízdenky na bus do Tulumu, letoviska na pobřeží, asi hodinu cesty na jih od Playa del Carmen. Tulum je poněkud klidnější a menší město. Pláže a hotelová zóna jsou od centra města poměrně vzdálené – cca 5 km.

Na každém rohu jsou půjčovny jízdních kol a skútrů. Já si obvykle nějaký dopravní prostředek na cestách půjčuji, ať už auto, skútr nebo motorku. A zpravidla najezdím tisíce kilometrů. Zde to ale nemá moc smysl. Yucatán je jedna velká placka, všechno je to daleko a silnice navíc vedou vnitrozemím, nikoliv po pobřeží, což není zrovna moc atraktivní. Jediné sousední země, co by stály za návštěvu jsou Guatemala a Belize, ale v obou už jsem byl. Zde v rámci regenerace odolám pohodlí a chodím na pláž a zpět výhradně pěšky. Místní taxikáři tomu vůbec nerozumí a neustále na mě troubí a zastavují mi.

Hledám nějaký podnik na večer a zaujme mě rooftop bar poblíž centra s úžasným výhledem, kde se schází neformální komunita zejména expatů z Jižní a Střední Ameriky. V Mexiku (až se to může Evropanovi zdát divné) je nejvyšší životní úroveň (s výjimkou Kostariky a možná Panamy) ze všech zemí ve Střední a Jižní Americe. Věnuji se práci, tedy ochutnávání koktejlů, s přibývajícími drinky se společnost stává družnější a při rozhovorech s místními i personálem se zdržím až dlouho po zavíračce.

Rád bych navštívil další den nějakou cenote, což je krasový závrt zatopený sladkou vodou a specialita Yucatánu, jsou jich zde tisíce. V mapě nacházím cenote Escondido cca 6 km od centra města, což je v rámci regenerace ideální vzdálenost na zdravotní procházku. Je to úžasný zážitek. Naprosto čistá a oproti moři mnohem více osvěžující sladká voda a mraky ryb, dá se zde báječně šnorchlovat a kde je vidět až na dno. Je to jako potápět se ve velkém akváriu. Mají zde i různé provazy, na kterých se dá zhoupnout a skočit do vody. Zabaví mě to skoro na celý den.

Večer opět volím pro velký úspěch rooftop bar. Berou mě už jako štamgasta, ale po zkušenostech s včerejšími sladkými koktejly volím raději pivo – na lahvovém není co pokazit. Večer trávím opět v družném rozhovoru s místními až téměř do rána. Jsou to mnohdy zajímavé příběhy, 20ti letá holka vypráví jak odešla z rodné Argentiny, kde řádí hyperinflace, hledat své štěstí do Mexika (odkud zase utíká kvůli korupci a násilí spojenému s drogovými gangy spousta místních hledat štěstí v USA). Když jí pak vyprávím o své loňské cestě po Brazílii, kde jsem měl kvůli Covidu problém dostat se přes hranice do Argentiny a tak jsme si s přáteli pronajali vrtulník, abychom si prohlédli vodopády Iguazu falls i z druhé strany, má mě za výstředního milionáře v utajení.

Další den mám v plánu prohlídku archeologické zóny na pobřeží Tulumu, je to známá turistická atrakce, kde jsou poměrně slušně zachovalé stavby Mayů a také úchvatné výhledy na divoké pobřeží Karibiku. Je fakt horko a tak jdu i na vedlejší pláž. Moře je zde hodně znečištěné řasami, ale koupat se dá.

Večer už potřebuji zase změnu a tak kupuji jízdenky na bus zpět do Playa del Carmen, zdržím se tam pouze přes noc. Druhý den trávím na pláži a večer odjíždím do Cancúnu, zbývají poslední dva dny do odletu. Plánuji pro velký úspěch navštívit ještě jednu cenote a nemohu ani vynechat Parque de las Palapas a oblíbeného tranďáka s výborným jídlem.

Cenote Azul je cca 12 km z centra Cancúnu – jdu opět v rámci regenerace pěšky. Cenote je to zajímavá, je to částečně jeskyně se spoustou netopýrů, a to je také důvod, proč zde voda není tak čistá, aby mělo smysl šnorchlovat. Povinná vesta je také na obtíž nedá se v ní ani plavat, pořádně skákat do vody, ani se potápět. Navíc je neděle a tak je zde spousta místních rodin s dětmi, kteří zde pořádají piknik. Odmítám všechna pozvání na pivo a vyrážím pěšky zpět do centra, kam docházím až večer. U tranďáka dávám tentokrát burritos a opět volím úpravu extra hot a opět vše výborné, problém je jen s pivem, protože neděle je zde suchý den. Za chvíli bude půlnoc, říkám si, že těch pár minut vydržím, ale vyvádí mě z omylu – prohibice je až do 9té hodiny ráno.

Blíží se odlet a přemýšlím, zda jet na letiště autobusem, nebo zda se vydat těch 34 km přes hotelovou zónu pěšky a po cestě se ještě naposledy vykoupat v moři. V rámci regenerace volím druhou možnost. Hodinku si zaplavu na pláži delfínů, vyhazuji všechno použité oblečení do koše, beru na sebe poslední čisté kousky, v báglu mám již jen plavky, šnorchl a brýle. Vyrážím na letiště. kde stíhám přesně na čas check-in. V letadle dávám opět tequilu a při přestupu v Mexiko City utrácím posledních pár peso za koktejly.

Domů se dostávám až další den ve 4 ráno, poté co ujdu poslední 4 km z nádraží pěšky. Vyhazuji všechno oblečení co mám na sobě i boty, u kterých se mi povedlo prošlapat podrážky. Odhaduji, že jsem za těch deset dní nachodil minimálně 300 km. Regenerační pobyt se povedl, cítím se mnohem lépe, jsem štíhlejší, krásnější, opálenější a jsem opět sexy. Tak mě napadá, že Miloš to o sobě říci asi nemůže, ale může – ten starý ješita říká už jen samé nesmysly.

A Mexiko? To mám i nadále v plánu – tentokrát však roadtrip po pacifickém pobřeží, nejlépe z Acapulca do Puerto Vallarta, ale nebráním se ani nějaké větší akci, což bude oproti karibskému Yucatánu příjemná změna, protože Yucatán není úplně typické Mexiko, spíše připomíná další ze států USA, možná lehce „schmutzig“ Floridu a pro Američany je to něco, jako pro nás v 90kách italské Bibione. Hotely světových řetězců jsou zde jeden vedle druhého a jejich úklidové čety pak každý den odklízejí z hotelových pláží vyplavené tuny řas, co přinesl příliv – je to nekonečná práce. Bezpečnost zde zajišťují příslušníci námořní pěchoty, kteří se po městě pohybují na korbách pick-upů v plné výbavě s taktickými přilbami, neprůstřelnými vestami a dlouhými automatickými zbraněmi. Na pick-upech pak mají držáky pro připevnění kulometu, stejně jako to má třeba Talibán. Na plážích používají čtyřkolky. Jen nevím, zda se více obávají útoku drogových kartelů, nebo ruské invaze.

Kdo má rád zábavní parky, neměl by zde vynechat světoznámý Xcaret, který leží kousek na jih od Playa del Carmen a pro příznivce hudebních show a zábavných estrád je zde pak Coco Bongo, které leží v Zona hotelera Cancún i v centru Playa del Carmen. V posledním díle tohoto cestopisu se podíváme co se v Mexiku pije a představíme si typické mexické drinky a koktejly.

Všechny díly