Vodka, to je někde téměř náboženství
Vodka je nápoj, jehož význam, tradice a odkaz výrazně překračuje hranice východní Evropy. Vodka se dnes pije téměř po celém světě a má má stovky milionů příznivců.
O původu vodky mezi sebou soupeří zejména dva národy – Poláci a Rusové. A každý z těchto národů má svou vlastní teorii o jejím původu.
Ruská teorie o původu vodky
Rusko je často považováno za domovinu vodky a ruská vodka je známá po celém světě pro své elegantní balení, vysokou kvalitu a výraznou chuť. Mnozí se domnívají, že to byli právě Rusové, kdo vytvořil tuto jedinečnou směs lihu a vody a přispěl tak k jejímu rozvoji a rozšíření.
Ruská vodka si získala oblibu v 17. století a Rusko se stalo jedním z hlavních světových výrobců tohoto nápoje. Ruská vodka se tradičně destiluje z pšenice nebo žita, což jí dodává charakteristickou chuť a vůni. Rusové také zavedli inovace v procesu výroby vodky, například používání měděných alembiků k destilaci.
Polská teorie o původu vodky
Na titul tvůrců vodky si však dělá nárok i Polsko. V Polsku je vodka nejen nápojem, ale také nedílnou součástí národní kultury. Polská vodka je proslulá svou vynikající chutí a staletou tradicí. Polská vodka je také skvělým nápojem na všechny neduhy světa.
Polská vodka se vyznačuje různými druhy, včetně vodky z brambor, obilí nebo dokonce medu. Polsko bylo jednou z prvních zemí, která zavedla předpisy upravující výrobu vodky. Již v 16. století existovaly předpisy omezující výrobu a obchod s vodkou, což svědčí o dlouhé tradici výroby vodky v Polsku.
Vodka v Polsku
Poláci jsou mistři ve výrobě vodky. Tento alkoholický nápoj pijí od středověku a jeho chuť neustále vylepšují. Vodka se stala součástí jejich národního dědictví, historie, tradice a kultury. Ve Varšavě má dokonce i svoje vlastní muzeum, ve kterém můžete ochutnat různé druhy polské vodky.
Historie vodky se v Polsku začala odvíjet od roku 1405. Tehdy se totiž tehdejší kořalka dostala do země zřejmě z Itálie a používala se k léčbě ran, nemocí a moru. Ale Poláci si řekli, že je škoda využívat alkohol jen v medicíně a začali jej pít pro potěšení. V šestnáctém století si už skoro každá rodina vyráběla vodku doma a ochucovala ji ovocem a bylinkami, které maskovaly její drsnou chuť.
O dvě stě let později už jela v Polsku průmyslová výroba naplno a destilát ve velkém produkovala šlechta i duchovenstvo. V té době každé významné panské sídlo vlastnilo lihovar, protože „wódka“ byla součástí vyhlášených polských večírků, královských i aristokratických banketů. Když host dorazil na návštěvu, byl přivítán tímto nápojem a při odchodu dostával ještě panáka na cestu. Začátkem minulého století se v Polsku začaly vyrábět ochucené vodky, ty se staly velmi oblíbenými. Klasické příchutě zahrnovaly různé druhy bobulí, pepř a lískové oříšky.
Produkce tohoto alkoholu se stala jedním z nejrozvinutějších odvětví zemědělského průmyslu v zemi a sehrála i svoji roli v politice. Po skončení první světové války v roce 1918 vznikla Druhá Polská republika. Stát získal opět svoji suverenitu, nicméně už za pár měsíců se musel bránit ve válce proti Rusku.
V roce 1920 byly příjmy z vládních daní z vodky a lihovin tak vysoké, že se staly hlavním zdrojem financování obrany Polska proti sovětské armádě. O pět let později převzala výrobu vodky jako monopol polská vláda, kterou na konci druhé světové války nahradilo nové komunistické řízení.
Až v roce 1980, kdy v Gdaňsku vzniklo odborové hnutí Solidarita, se věci začaly měnit. S dramatickými politickými a společenskými událostmi došlo k obratu i v oblasti destilace vodky. Vládní monopol byl prolomen a palírny mohly opět fungovat jako samostatné společnosti. Od té doby polská vodka zaznamenává jeden úspěch za druhým.
Aby vodka mohla mít označení polská, musí být vyrobena z žita, ječmene, ovsa, pšenice, tritikále (kříženec pšenice a žita) nebo z brambor vypěstovaných v Polsku. Vodku v současnosti v Polsku produkuje přibližně sto třicet lihovarů. K prestižním producentům patřila také továrna Koneser ve Varšavě. V letech 1919–1945 vyráběla až čtvrt milionu lahví denně a vytvořila uznávané značky jako Wyborowa či Luksusowa. Podnik fungoval až do roku 2007 a před šesti lety byl přeměněn v Muzeum polské vodky.
Vodka se v Polsku hodí ke každému jídlu. Mnoho lidí bere vodku jako za základ koktejlů, ale v Polsku, kde je nejvyhlášenějším nápojem, se vždy kombinovala s jídlem. Obecně se destilát z žita či brambor hodí k rybám, ke zvěřině, vepřovému, hovězímu a k pirohům. Citrusová vodka pak sedne k salátům a kuřeti, bylinková k těstovinám a smetanovým omáčkám. No, a pokud si chcete dát na konec hostiny dezert či sýr, bude k němu skvěle pasovat vodka s bobulemi nebo s ovocem.
Vodka v Rusku
Rusko vyrobí skoro třetinu světové vodky a vodka je stále národním nápojem. Podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) byla průměrná spotřeba alkoholu na obyvatele v Rusku kolem 11 až 14 litrů čistého alkoholu ročně na dospělého obyvatele. Jenže to je asi jen část pravdy. Nikdo totiž neví, kolik se vyrobí a také vypije samohonky. Podle průzkumu z roku 2000 mělo sedm procent Rusů mezi svými příbuznými či přáteli někoho, kdo pálí samohonku.
Rusko se po celou dobu své historie potácí mezi dvěma navzájem neslučitelnými požadavky. Na jedné straně naplnit státní kasu daněmi za alkohol a na druhé straně potlačit alkoholismus, který dosahuje rozměry jakési národní epidemie, na kterou umírá ročně kolem půl milionu lidí. V některých oblastech jde doslova o úplnou katastrofu. Podle jedné studie tří sibiřských měst bylo 52 procent úmrtí osob ve věku 15 až 54 let způsobeno alkoholismem.
Stát si za to ovšem může tak trochu sám. Už Ivan Hrozný založil síť státem vlastněných náleven. V roce 1648 v nich měla dluhy třetina Rusů. V roce 1859 tvořily poplatky z prodeje vodky 40 procent státních příjmů. Bolševici se po nástupu k moci pokusili s alkoholismem bojovat, ale marně, v 70. letech tvořily příjmy z alkoholu opět třetinu rozpočtu.
Když se Michail Gorbačov v roce 1985 pokusil zásadně omezit výrobu a prodej alkoholu, byl to jeden z důvodů, které vedly k propadu jeho popularity. Gorbačov boj s alkoholismem nakonec koncem roku 1988 odvolal, ale to už bylo mimo jiné vykáceno 140 000 hektarů vinic.
Do boje s alkoholismem se pustil i Vladimir Putin, sám abstinent. Nesmělo se pít na veřejnosti, alkohol se nesměl prodávat po určité hodině, cena vodky se třeba v roce 2010 zdvojnásobila a legální věk pro konzumaci alkoholu se zvýšil na 21 let. Nějaký úspěch to mělo, ale se začátkem války se všechno změnilo a konzumace vodky, a nejen vodky opět prudce vzrostla.
Vodka v Rusku i nadále zdražuje, meziročně o cca 25% a to je na Rusy opravdu hodně. Rusové nyní za láhev nejlevnější vodky zaplatí o padesát rublů více, v přepočtu cca 80 korun. Kupní síla Rusů je hlavně mimo velká města výrazně menší, než v Moskvě či Petrohradě.
Zdražování vodky je v Rusku pravidelná záležitost. Rusové si na to zvykají. Kdo na vodku nemá, vždycky najde alternativu. Legální nebo méně zákonnou. Kvůli dražší vodce Rusové rozhodně nepřestanou pít. Tou méně zákonnou alternativou je široce rozšířená samohonka, což je doma pálená vodka z pšenice, žita či ječmene nebo cukru či cukrové řepy. Samohonka je pětkrát levnější než legální vodka a pro hodně lidí je domácí pálení samohonky i společenskou událostí a koníčkem.