Opilecké legendy – Anthony Hopkins
Herec Anthony Hopkins má mnoho příznivců, kteří obdivují jeho charisma a zejména jeho nezapomenutelné filmové role, kterými se natrvalo zapsal do dějin světové kinematografie. Za což ostatně dostal také dva Oskary. Konec konců jeho postava kanibala Hannibala Lectera je doslova legendární.
Je všeobecně považován za úspěšného umělce bez větších skandálů, který dosáhl ve svém oboru, tedy herectví vrcholu. Ovšem už méně známá je skutečnost, že se v počátcích své kariéry doslova utápěl v alkoholu a v jeho konzumaci také dosahoval vrcholu a nechybělo příliš, aby svůj život ukončil již v mladém věku.
Pojďme se podívat na jeho příběh.
Stručný životopis
Sir Anthony Hopkins, (celým jménem Philip Anthony Hopkins, * 31. prosince 1937 v Port Talbot, jižní Wales, jako jediné dítě Muriel Yeats a Richarda Arthura Hopkinse). Je britský a americký herec a příležitostný režisér a hudební skladatel. Do širokého povědomí lidí vstoupil zejména svou známou kreací psychopatického doktora Hannibala Lectera ve filmu Mlčení jehňátek.
Po skončení střední školy začal studovat hudbu a drama na Cardiff College (později Royal Welsh College of Music & Drama) ve Walesu. Dva roky studia završil úspěšným absolvováním, po němž se stal členem umělecké rady, v níž strávil dva roky, než nastoupil do armády. Po návratu začal pracovat jako herec a režisér v divadle v Manchesteru. V roce 1961 získal stipendium na prestižní královské akademii herectví v Londýně (RADA), jíž úspěšně absolvoval.
Držitel Oscara v kategorii nejlepší herec (1991) za film Mlčení jehňátek navzdory faktu, že v celém bezmála dvouhodinovém filmu se jeho postava objeví na plátně po celkovou dobu pouhých 17 minut.
24. září 2003 mu byla odhalena hvězda na Hollywoodském chodníku slávy.
Poprvé se oženil v září 1967 s Petronelou Barker, o rok později se jim narodila dcera Abigail. V roce 1972 se však rozvedli. Svou druhou ženu Jennifer Lynton potkal při práci na jednom ze svých filmů. Pár se nechal oddat roku 1973, ale v roce 1999 se rozvedli. V roce 2003 se Anthony Hopkins po téměř dvouleté známosti oženil potřetí, tentokrát se Stellou Arroyave, s níž žije dodnes.
V roce 1997 se stal Komturem Řádu britského impéria. V roce 1993 mu byl anglickou královnou udělen rytířský titul sir. V roce 2000 přijal americké občanství. Mimo jiné mu byl i diagnostikován Aspergerův syndrom.
Divoké mládí prosáklé chudobou a alkoholem
Anthonyho Hopkinse fanoušci milují. Majitel dvou Oscarů (za thriller Mlčení jehňátek a za drama Otec) je žijící herecká legenda a před kamerou exceluje i na prahu osmaosmdesátky. Jenže všechno mohlo být jinak, kdyby v sobě před padesáti lety nenašel sílu a nezbavil se závislosti na alkoholu. Jak přiznává ve své nové biografické knize nazvané Vedli jsme si dobře, hochu, alkohol mu toho hodně vzal – a málem i život.
Složité dětství s přísným otcem, který měl sklony k depresím a úzkostem, šikana ve škole, později sláva, peníze a tolik alkoholu, že svět málem přišel o jednoho geniálního herce. Anthony Hopkins vydal memoáry a s upřímností jde až na dřeň. O tom, co všechno mu závislost vzala, a o děsivém okamžiku, kdy si uvědomil, že je nebezpečný sobě i okolí, mluví ve své knize s mrazivou otevřeností.
Hopkins se narodil do rodiny chudého velšského pekaře. V dětství poznal bídu, těžkou práci i drsné nároky dělnického života, které byly obtížně slučitelné s jeho uměleckou, melancholickou povahou. Jeho rodiče trvali na tom, aby si hoch osvojí tvrdou disciplínu, a přihlásili ho na chlapeckou střední školu, kterou z duše nenáviděl. Jako student byl nedůsledný a raději než učení se věnoval svým vášním – hře na klavír, malbě a kreslení, což byla pro jeho otce jen ztráta času a syna na škole držel v podstatě násilím. To, že patřil k nejchudším studentům na škole, Hopkinse navíc sociálně handicapovalo a těžce poznamenalo jeho sebevědomí.
Otcovy životní hodnoty poznamenaly jeho vlastní. Svého otce v dětství vnímal jako prototyp velšské mužnost – pravý Velšan byl hrubý, mužný a hodně pil. Otec ale na stáří začal pít až přes míru a surově tloukl svou ženu i syna. Právě tehdy přilnul k alkoholu i mladý Anthony, což mu později jako nadanému mladému herci značně zkomplikovalo začátek slibné kariéry.
Navzdory přání rodičů se Hopkins rozhodl splnit si své vlastní sny. Přihlásil se ke studiu na velšské konzervatoři v Cardiffu, byl přijat a školu roku 1957 úspěšně dokončil. Ke svým prvním divadelním rolím se v 60. letech prorval lví silou. Bující závislost na alkoholu v něm probudila aroganci, prudkost a nesnášenlivost, pro kterou se stal u svých hereckých kolegů velmi nepopulárním.
Střízlivost se tehdy prý moc nenosila, a to ani v divadle. „Bylo to hrozné. Býval jsem na jevišti a nevěděl, kde jsem, nebo proč… Byla to zábava, ale také jsem si už tehdy pomyslel, že tohle mě jednou asi zabije,“ zavzpomínal herec. „Byl jsem naprosto nesnesitelný,“ tvrdí o sobě zpětně sám Hopkins s tím, že pití v něm probudilo ty nejhorší skryté vlastnosti. Sám sebe považuje v hloubi duše za monstrum – jeho matka ho prý sama kvůli jeho nesnášenlivé a vznětlivé povaze označila za netvora. Zároveň to ale vždycky byl puntičkář, který nesnáší neproduktivní práci a netrpělivě po ostatních vyžaduje precizní naplnění svých ambiciózních cílů. Právě proto dokáže tak věrně a přirozeně ztvárnit filmové padouchy – když je hraje, nechává prý vytrysknout to nejhorší ze sebe. Má se pod kontrolou a svá monstra umí ovládat.
Rozhodnutí skoncovat s alkoholem
Nicméně okamžik, kdy si uvědomil, že s alkoholem jeho život míří k rychlému konci, přišel až o pár let později. A to v roce 1975. Jednoho rána se probudil a zjistil, že mu zmizelo auto. Volal svému agentovi, že mu ho asi ukradli, ale dozvěděl se, že to bylo úplně jinak. „Řekli mi, že mě našli na silnici, když jsem řídil z Arizony do Beverly Hills. Bylo to asi 500 mil a já byl opilý. Byl jsem šílený, byl jsem blázen, nepamatoval jsem si polovinu té cesty,“ vylíčil herec upřímně. Probudil se kdesi v Arizoně a nemohl si ani za nic vzpomenout, jak se tam dostal.
Tento zážitek přiměl Hopkinse k rozhodnutí s alkoholem definitivně skoncovat. V té době už byl slavný a známý a z pomyšlení, do jaké situace se to teď dostal, se mu udělalo nevolno. Rozhodl se, že monstru ve svém nitru přizná právo na existenci, ale začne ho usměrňovat.
V tu chvíli si prý uvědomil, že už mu nezáleží ani na vlastním životě, že byl kvůli alkoholu ochoten zabít sám sebe. Ale především mohl zabít někoho jiného. Najednou věděl, že je konec, že bez pomoci se neobejde. „Uvědomil jsem si, že jsem alkoholik, a přišel jsem k rozumu,“ vysvětlil držitel Oscara.
Nedlouho poté potkal na jednom z večírků v Beverly Hills svého bývalého agenta, kterému se svěřil, s čím se potýká. „Potřebuji pomoc,“ řekl mu tehdy. Ten mu pomohl k anonymním alkoholikům.
Na jeho cestě za vystřízlivěním mu pomohl také jeden dost zvláštní okamžik. Hopkins popsal, že v jednu chvíli zaslechl uvnitř sebe mužský hlas. „A teď přijde ta strašidelná část – nějaký hluboký, silný hlas ke mně promluvil zevnitř a řekl: ‚Je po všem. Teď můžeš začít žít. A všechno to mělo svůj smysl, takže nezapomeň ani na jediný okamžik,‘“ vyprávěl s tím, že od této chvíle jeho touha po alkoholu zcela zmizela. Onen záhadný hlas mu zkrátka vzal chuť pít. „Touha po alkoholu ze mě zmizela, nebo odešla,“ popsal.
Dodnes si pamatuje chvíli, kdy ze svého prvního sezení odcházel. Bylo to 29. prosince 1975 dopoledne a svět se mu zdál najednou jiný – všechno bylo slunečnější, jasnější, bezpečnější. Od té chvíle se už Anthony Hopkins nikdy nenapil, jak řekl v Today Show, tohle je jedna z nejzajímavějších bitev, které v životě vedl. A i bez alkoholu je prý jeho život plný zábavy, smíchu a radosti: „Samozřejmě už netančím nahoru a dolů uprostřed silnice, ale užívám si, že jsem naživu.“
Abstinující alkoholik
Hopkins dnes tvrdí, že je rád, že je alkoholik. Na vyléčené alkoholiky prý nevěří – i přes desetiletí abstinence je prý pořád jen alkoholik, který zrovna nepije. Hrozbu, že do toho znovu spadne, vnímá jako všudypřítomnou propast za svými zády.
„Kamkoliv jdu, ta propast mě následuje. Je to sopečný hněv, palivo a síla, která vás může roztrhat na kusy, ale taky vás žene dál. Je to ohromný dar,“ dodává.
Těžko říct, jestli za dar považuje i zbytek své osobnosti. Je pravdou, že tento geniální herec, kterého za jeho zásluhy Alžběta II. povýšila do šlechtického stavu, nedokáže vycházet s lidmi. Nemá o nich valné mínění. Jeho komplikovaná povaha ho už před dlouhými lety rozkmotřila s dcerou Abigail, kterou má z prvního manželství s herečkou Petronellou Barker. Nevídají se. Tvrdí, že ho to netrápí. „Byl to asi nejsmutnější okamžik mého života, cítím obrovskou lítost, ale jsem si jistý, že kdybych s nimi zůstal, bylo by to pro všechny mnohem horší.“
Až ve své třetí manželce, o patnáct let mladší Stelle Arroyave, nejspíš našel spřízněnou duši. Potkali se na začátku tisíciletí, v době, kdy Hopkinsem zmítaly hluboké deprese, a roku 2003 se vzali. Jeho třetí žena mu pomohla najít v životě harmonii – Hopkins vedle ní začal relaxovat (obvykle u svého oblíbeného kreslení), zapojil se do programu na hubnutí (podařilo se mu shodit 36 kg) a přestal kouřit. Kolegové ho hluboce uznávají – ale nemají ho rádi. Není to zkrátka sympatický typ. Je smířený, že si se světem nerozumí: protože ani on nemá rád lidi, je mu to jedno.
Nepije už celých padesát let. Na dobu, kdy byl ale jeho život plný alkoholu, přesto Anthony Hopkins vzpomíná stále velmi dobře. Nejdřív mu alkohol ruinoval osobní život. Přišel jsem o přátele i o manželství.
