Katalog pivních stylů – Pilsner

Publikováno: Autor:
  • Pivní styl – Pils, Pilsener, Bohemian Pilsner
  • Původ – Česko, Plzeň, 1842
  • Kvašení – Spodní
  • Stupňovitost (EPM) 11 – 13
  • Obsah alkoholu (%) 4,2 -6,2
  • Hořkost (IBU) 24 – 48
  • Barevnost (EBC) 6 – 12

Ležák českého typu

Jedná se o ležák českého typu, který vznikl v Plzni, v roce 1842. Je nejoblíbenějším zástupcem kategorie spodně kvašených piv. Tento ležák, respektive pivní styl patří k nejnapodobovanějším a nejoblíbenějším pivním stylům vůbec.

Ve vůni nalezneme prvky sladu a chmele. Barva je zlatá, pivo je většinou čiré (pokud prošlo filtrací). Chuť je sladová, na závěr se projevuje chmelová hořkost. Poprvé byl uvařen v Plzni roku 1842 německým sládkem Grollem. Obsah alkoholu se pohybuje mezi 4,2 – 5,4 procenty alkoholu, říz je střední.

Vzhledem k místu vzniku piva se dá hovořit o ležáku českého typu. Je nejsilnějším zástupcem kategorie spodně kvašených piv. Vyrábí se pouze dekokčním rmutováním. Český ležák má střední až vyšší plnost a světle jantarovou barvu. Hořkost je o střední až silnější intenzitě, s delším dozníváním a je vyvážená. Charakteristická vůně je sladová, chmelová a esterová (může být i kvasničná).

Chuť je sladová, někdy s jemně praženými tóny. Charakteristická je hustá a bohatá pěna. Diacetyl může být znatelný jen ve velmi nízké koncentraci. Při jeho výrobě by měl být použit pouze světlý, plzeňský slad a český chmel. Obsah alkoholu se pohybuje mezi 4,0 – 6,2% obj.. Často se čepuje „na hladinku“. EPM se pohybuje v rozmezí 11,0 –12,99 %.

Pivovarské kvasinky plzeňského piva vznikly jako hybrid kvasinek Saccharomyces cerevisiae před 500 lety. Od ostatních ležáků se liší především výraznější chmelovou chutí.

Historie plzeňského piva

V roce 1839 rozhodla plzeňská městská rada o založení pivovaru, vznikl tak Měšťanský pivovar Plzeň. Protože se v něm mělo vařit pivo bavorského typu, byl jako sládek najat vyhlášený bavorský odborník Josef Groll z Vilshofenu (1813–1887).

Ten ovšem nepočítal se specifiky místních surovin (měkká plzeňská voda, žatecký chmel, světlejší slad připravovaný anglickou technologií), a tak jako první várku 5. října 1842 vyrobil pivo zcela originální, jasné a zlatavé barvy. Sklidil s ním značný úspěch a receptura se velmi rychle ujala.

Industrializace a s tím související rozvoj dopravy v 19. století významně napomohl rozšíření plzeňského piva. V roce 1853 se točilo již v 35 pražských hostincích, v roce 1856 se dostalo do Vídně a roku 1862 bylo možno napít se jej až v Paříži.

Obchodní úspěch vedl k vytvoření ochranné známky Pilsner Bier (Plzeňské pivo), registrované 1. března 1859 u Obchodní a živnostenské komory v Plzni, a později v roce 1898 Prazdroj – Urquell (dnes Pilsner Urquell).

Ani ochranná známka však nezabránila, aby se jiní nesnažili zneužít věhlasu plzeňského piva. Precedentní je případ sládka Haase z Reibachu, který prodával ve Švýcarsku své pivo pod značkou Haas-Pilsner-Bier. Plzeňský pivovar jej v roce 1892 žaloval, ale curyšský soud rozhodl ve prospěch Haase s odůvodněním, že Pilsner je vlastně druh piva.

Ve sporu s bitburským pivovarem roku 1908 bylo toto rozhodnutí potvrzeno soudem v Kolíně nad Rýnem, ten ale trval na jasném označení původu, a tak se dotyčné pivo dodnes jmenuje Bitburger Pils. Tím si plzeňské pivo definitivně vysloužilo oficiální uznání.