Existuje celá řada důvodů proč lidé alkohol pijí.

Dnes žijeme v permanentním stresu a alkohol dokáže uvolnit úzkost a stres, což pomáhá při komunikaci a odstraňuje emoční bloky. Alkohol je nejdostupnější anxiolytikum, což je i důvodem, proč většina lidí začíná pít. Problémy, které máte, vám alkohol vyřešit nepomůže, ale po vypití alkoholu vám to bude jedno. Pokud si dáte sklenku, tak problémy odezní.

Alkohol žádné konkrétní emoce nevyvolává, jenom nás uvolní. Když ho pijeme, objevují se u nás emoce, které jsou běžně potlačené. Pokud se tedy po požití alkoholu někdo chová agresivně a někdo jiný zase rozverně, je to jen tím, že alkohol zdůrazňuje emoce, které už v sobě máte.

Existuje však něco, co se nazývá motivační model požívání alkoholu. Ten v kostce tvrdí, že pijeme, protože očekáváme, že se následně budeme cítit jinak – přesněji řečeno, chceme zvýšit pozitivní pocity či naopak potlačit ty negativní.

Druhy konzumentů alkoholu

Pijáky alkoholu lze rozdělit do čtyřech základních kategorií.

Sociální pijáci alkoholu

V různých kulturách i zemích mladí lidé začínají pít alkohol především ze sociálních důvodů. Chtějí se zkrátka lépe pobavit se svými kamarády. To koresponduje s myšlenkou, že pití je především společenská zábava. Sklenice v ruce rozproudí komunikaci.

Konzumace pro pocit vzrušení

Toto je velmi časté u mladých lidí, zejména u mužů, kteří současně mají větší sklony k extrovertnímu, impulsivnímu až agresivnímu chování. Díky alkoholu se cítí nabuzeni a silněji a připraveni k akcím, které se pak nejčastěji projevují výtržnostmi, rvačkami a ničením majetku.

Lidé, kteří se jen snaží zapadnout

Do této skupiny spadají například lidé, kteří alkohol normálně nevyhledávají, ale na společenských akcích se nechtějí od ostatních odlišovat a tak drží skleničku a občas popíjejí, aby lépe zapadli do kolektivu, stejně jako ostatní.

Pití alkoholu jako lék na problémy

Lidé pijí alkohol jako lék na deprese, úzkost, smutek… stačí si dát pár skleniček a hned je to alespoň o něco lepší. K tomuto řešení se uchylují hlavně ženy. Problémy pochopitelně nikam nezmizí, jen je tito pijáci krátkodobě odsunou do zapomnění. Touha po alkoholu může v tomto případě nabývat na intenzitě.

Pití alkoholu doma a o samotě

Žijí sami a popíjejí. Doma, v klidu. Nikdo z okolí by je neoznačil za alkoholiky, opilé je nikdo nevidí. Někdy jde o lidi, kteří třeba žijí v páru a přesto ten druhý vůbec nemá tušení, že si jeho polovička ve vedlejším pokoji každý večer dává několik sklenek.

Pro někoho je důvod k napití se alkoholu oslava nebo setkání s přáteli. Pro jiného je konzumace vína či něčeho tvrdšího někoho téměř každodenní běžná věc. Nalít si večer dvě, tři sklenky považují za naprosto normální. Mnozí lidé si zvykli pít doma a drží se toho i v době, kdy už jsou restaurace otevřené. Pití doma je nyní nejčastější způsob konzumace alkoholu a stoupá spolu s věkem.

Ženský alkoholismus se stal velkým problémem, protože k alkoholu sahají jednak starší dámy, které se cítí osamělé, tak ženy mladší, které se naopak cítí vyčerpané, protože musí vedle práce z domova ještě zabezpečovat i běžný chod domácnosti včetně starosti o děti.

Právě nutností navodit si psychickou pohodu, která většině lidí schází, většina lidí zdůvodňuje, proč doma sahá po alkoholu. Ovšem pozor,  ti, kteří pijí často, nakonec v psychické pohodě nejsou. Nejvyšší psychickou pohodu vykazují umírnění konzumenti alkoholu, tedy lidé, kteří se napijí pouze výjimečně, párkrát do měsíce.

Skupiny pijáků alkoholu

• Jednou z nejrizikovějších skupin jsou ženy na mateřské dovolené, které se často dostanou do sociální izolace, a ještě by z pohledu svého okolí měly být šťastné, protože se přece starají o své děti. Často se však cítí úplně jinak, stydí se za to a ulevují si pitím.

• Další rizikovou skupinou jsou lidé kolem věku 40 plus, kteří mají pocit nějakého životního selhání, děti jim odcházejí z domu a připadá jim, že svět už o ně tolik nestojí, jsou na prahu krize středního věku, což může být nový začátek, ale oni mají pocit, že jsou na konci. Ztrácejí společenský status nebo krásu a ví, že už to nebude lepší. Komunikace s partnerem je pak víc než nutná, ale bývá velmi obtížná. Zažitým vzorcem naší partnerské komunikace, nebo spíš nekomunikace, je tradiční řešení: muži, kteří před svými ženami utíkají do hospod. To problém jen fixuje a časem se odcizení zhorší. U lidí kolem 40 nebo 50 let je ale alkohol náhražkou nějakých příjemných emocí, a proto u něj zůstávají.

• Starší generace je zvykem považovat alkohol za nezbytnou součást přátelských setkání a oslav. Velká část těchto lidí pije alkohol ze setrvačnosti, tedy i v situaci, kdy na něj vlastně ani nemá chuť.

• Mladí dospělí sice s alkoholem experimentují, ale pokud mají ve svém okolí zdravé vzorce, tak k nekontrolovanému pití zpravidla nesklouzávají. Zkoušejí, co s nimi alkohol dělá a čím se za to platí, což je vlastně v pořádku. Experimentování k mládí patří. Podstatné je však vyvíjet se dál, nezůstat u toho.

Pití alkoholu při navazování intimních vztahů

Alkohol bývá pro mnoho lidí současně prostředek ke snadnějšímu navazování intimních vztahů. Všichni máme strach z blízkosti. Ta je na jednu stranu něco, po čem toužíme, ale zároveň něco, co nás ohrožuje, protože jsme pak zranitelní. V případě intimních vztahů pak cítíme ještě větší ohrožení než u těch přátelských. Jdou hlouběji a prožíváme při nich silné emoce. Bojíme se selhání a odmítnutí, a proto nám při navazování intimních vztahů alkohol tolik pomáhá. Odstraňuje bloky, které nám brání se s druhými sblížit.

To, co člověk při sbližování cítí, co se s ním děje, to způsobuje nejistotu. A s touto nejistotou se mnoho lidí vyrovnává pomocí alkoholu. Trocha alkoholu při seznamování tudíž pomáhá, ale úskalí je v tom, že když si dáte mírnou dávku a cítíte se líp, máte tendenci si dát ještě víc, protože si říkáte, že to bude ještě lepší. Navíc si člověk rychle zvykne. Požívání alkoholu vám sice pomůže se uvolnit, v navázání opravdové blízkosti ale brání.

Alkohol totiž tlumí vnímání našich smyslů, takže po jeho požití máte například pocit, že vám jídlo víc chutná. Podobné je to při milování. Mnoho lidí se při něm bojí zapojit všechny smysly, bojí se toho druhého vnímat, cítit, neumí si poradit se silnými emocemi, které při sexu prožívá, a nedokáže se uvolnit. Proto utíká pro pomoc k alkoholu, který sex dělá zdánlivě příjemnějším. Umožňuje však jen to uvolnění, hlubšímu vnímání a prožitku brání.

Ženy své úzkosti mohou dávat víc najevo, mohou být více nesmělé, kdežto muži si často nemohou dovolit svou slabost projevit. Mají větší strach z prohry a z odmítnutí, protože čelí většímu tlaku na to, aby při navazování intimních vztahů uspěli. Ve společnosti totiž pořád panuje přesvědčení, že při seznamování mají být ti dominantní, iniciativní. Ženy zas mívají větší problém s vnímáním své hodnoty. Každý má prostě svůj dobrý důvod, proč se mu sklenka hodí.

Také u většiny případů domácího násilí funguje alkohol jako akcelerátor. Člověk díky němu uvolňuje svou agresi, ale každé agresi předchází bezmoc, tedy stav, kdy máme pocit, že se nám nenabízí jiné řešení než právě agrese. Mnoho lidí tuto bezmoc řeší tak, že ji potlačí a obrátí proti sobě, což vyústí do stavů deprese nebo sebelítosti, ve kterých pak saháme právě po alkoholu a odnesou to naši nejbližší, nad kterými máme moc.