Historie vaření piva 2/7
V dnešním historickém okénku o pivu se podíváme do Mezopotámie, tedy dnešního Iráku.
Pivo v Mezopotámii
Mezopotámie je území mezi řekami Eufrat a Tigris. Dnes se na tomto území rozkládá stát Irák. Kolem roku 6 000 př. n. l. zde sídlila nejstarší známá civilizace, Sumerové. První písemné památky pocházejí z doby asi 4 000 let př. n. l., a v jedné z nich je výslovná zmínka o nápoji, který Sumerové nazývali kaš. V díle nazvaném Hymna bohyni Ninkasi je uveden postup výroby tohoto nápoje za použití chlebu z ječmene. Tento chléb, sumersky zvaný bapiru se rozdrobil do vody, přidal se ječmenný nebo pšeničný slad a vzniklá kaše se nechala kvasit. Někdy se přidávala zelená hořčice, či jiné rostliny pro dosažení hořké chuti, neboť chmel nebyl dosud znám. K dosažení hořkosti se mohl přidat i slad, pražený v popelu. Dalším písemným dokladem je Epos o Gilgamešovi ze 3. tisíciletí př. n. l. Epos uvádí, že dříve neexistovali lidé, pouze tvorové mezi opicí a člověkem. Proměna těchto tvorů v lidi se udála pomocí piva. Tato část eposu zní přibližně: Enkidu, primitivní bytost, který jedl pouze trávu a pil mléko divokých zvířat, chtěl změřit síly s polobohem Gilgamešem. Protože Gilgameš se nechtěl srovnávat s takovým primitivním troufalcem, poslal mu krásnou ženu, která měla naučit Ekidua rozeznávat svoje přednosti a nedostatky. Tato žena jej učila po dobu sedmi dní a nocí slovy: Jez chléb, Enkidu, neboť ten patří k životu, pij pivo, neboť je to zvyk této země. Enkidu vypil sedm džbánků piva a srdce jej zabolelo. Poté se vykoupal a stal se člověkem.
V další báji o stvoření světa Enúma eliš se uvádí: Před Anšara předstoupili bozi, plni radosti jedli chléb a pili pivo, sladkým nápojem svá hrdla prolévali, a jak popíjeli, nálada stoupala, holedbali se a byli lehké mysli.
Po zhroucení říše Sumerů nastoupili Babyloňané (Chetité) a převzali kulturu poražených i s jejich recepty. Akademik Bedřich Hrozný, který jako první na světě v roce 1913 rozluštil jejich písmo, uvádí ve své knize „Obilí ve staré Babylonii“, že oba starověké národy, jak Sumerové tak Babyloňané nejen že znali postup výroby piva a sladu, ale na svých tabulkách uvádějí i prastaré recepty na různé druhy piv: pivo husté, pivo červené, pivo černé. Tato piva měla kašovitou konzistenci, spíše se srkala nežli pila. Výroba piva ovšem vyžadovala zabezpečené zemědělství. Babyloňané využili spádového rozdílu mezi řekami Eufrat a Tigris pro soustavu zavodňovacích kanálů se stavidly a rybníky, kterými tekla voda z výše položeného Tigridu do níže položeného Eufratu. Tento systém byl tak užitečný, že pole dávala úrodu ječmene a pšenice až čtyřikrát za rok, jak uvádí řecký „otec dějepisu“ Hérodotos ve svém díle Dějiny. Dnes to zní jako pohádka. Ve starém Babylonu bylo známo více než 20 druhů piv. V době největšího rozkvětu říše vyváželi Babyloňané pivo až do 1000 km vzdáleného Egypta. Co vlastně nakonec Egypťané po několikatýdenní dopravě pod horkým sluncem pili, zůstává otázkou.
20 druhů piva nazývaného „sikaru“ vařeného v Babylonu:
- 8 piv vyráběli ze špaldy a přídavkem ječmene
- 8 piv vyráběli jen z ječmene
- 4 piva byla z více surovin, ve kterých převažoval ječmen
Mezi tato piva patřily kupříkladu tyto druhy piv:
- řídké pivo, vyrobené z ječmene
- černé pivo z ječmene s přidáním trochy špaldy, což byl starý druh nešlechtěné pšenice
- jemné černé pivo, obsahující 80 % pražené špaldy a 20 % sladované špaldy
- jemné bílé pivo, vyráběné ze špaldy a sladovaného ječmene
- červené pivo z pivních chlebů, pečených ze sladované špaldy
- PRIMA tmavé pivo, vařené ze tří dílů: pivní chleba, sladovaná špalda, nesladovaná špalda
- ležák, určený hlavně pro export do Egypta, bylo vařeno z ječmene a špaldy
- zbytkové pivo, vyráběné ze zbytků surovin z výroby ostatních piv, jednalo se o laciné pivo
Pivo bylo tím dražší, čím více špaldy obsahovalo.
Chammurapiho zákoník a pivo
Nejstarší dochovaný zákoník na světě, který vydal král Chammurapi (1728–1686 př. n. l.), obsahuje i části týkající se piva.
Tresty se týkaly například:
- čepování piva:
Kdo bude míchat do piva vodu, bude utopen v sudu, nebo trychtýřem bude lito do něj tak dlouho pivo, dokud nezemře.
- placení v hospodě:
Šenkýřka, která si nechá platit čepované pivo stříbrem, místo aby přijala ječmen, bude utopena. Tentýž trest čeká šenkýřku, která prodává špatné pivo.
- vnitřní bezpečnost státu:
Šenkýřka, která ve své krčmě trpí politické debaty, nebo jiné řeči, poškozující stát a neudá tyto lidi vrchnosti, bude usmrcena.
- porušení posvátného povolání chrámových služebnic:
Kněžka, která navštěvuje pivnice, nebo dokonce některou otevře, bude upálena.
O úctě k pivu mluví i dodržování nepsaného zákona v Babylonii, že během vojenských tažení (která byla velmi častá), ušetřit v dobytém městě pivovar.
V příštím díle seriálu se podíváme do Afriky, na počátky výroby piva v Egyptě.
Všechny díly
