Americké pivní objevy

Je ironií osudu, že zpravidla ty nejlepší objevy v dějinách lidstva mnohdy začínají omyly, které vzniknou, když se vynálezce frustrovaný svými dosavadními neúspěchy již plně na práci nesoustředí.

O amerických pivech

V 50. letech minulého století začali američtí výzkumníci šlechtit nové chmelové odrůdy, jejich cílem bylo získat levnější náhradu za chmely importované z Německa. Ty byly určeny do tehdejších průmyslově vyráběných běžných typických amerických ležáků.

Vznikl tak Cascade, coby lacinější náhražka dovážených německých chmelů. A velké americké pivovary jako Coors do nové odrůdy silně investovaly.

Jenže s Cascadem byl trochu problém, nechutnal jako jemné německé harmonické chmelové odrůdy. K německým květinovým tónům přidával výraznou citrusovou příchuť. zejména grepovou a pivovarníkům z pivovaru Coors se tato výrazná citrusová příchuť, která vše přebila, pranic nezamlouvala.

Cascade

Zato první pivní revolucionáři po něm sáhli hned. 

Nejprve pivovar Anchor uvařil svůj pionýrský Liberty Ale s použitím Cascade v roce 1975. A pak sládek Kevin Grossman založil o pár let později svůj nový garážový pivovar Sierra Nevada na Pale Ale, které se stalo prvním hitem začínající vlny amerického řemeslného pivovarnictví, které se vymezovalo vůči nudným pivům z mamutích koncernů.

Američtí sládci měli na čem stavět, čerpali ze staletí starých britských tradic. Avšak přidali Cascade do ostrovních receptur na svrchně kvašená piva typu Ale, tedy taková, která kvasí při vyšších teplotách než tradiční piva – ležáky a díky tomu už samotné kvasnice produkují různorodější ovocné chutě, tmavší karamelové slady.

Další nové odrůdy chmele

Objevem Cascade však šlechtění nekončilo. Vznikaly další odrůdy chmele a tak netrvalo dlouho a ke Cascade přibyly další nové chmelové odrůdy – Amarillo, Centennial, Citra a Simcoe a vnesly do piva chutě citrusové, chutě pryskyřičnaté a v neposlední řadě chutě tropického ovoce.

Tyto nové odrůdy přinesly také hořkost, protože receptury obsahovaly větší množství chmele v oblíbených pivních stylech.

Tradiční britské Ale ztrácely na síle i chuti kvůli ekonomickým restrikcím během světových válek a také z nich vymizel jejich divoký charakter daný tím, že dříve nebyly izolovány tak čisté kmeny kvasnic a ostrovním pivem se proháněly kvasinky rodu Brettanomyces, zodpovědné za lehce zatuchlé tóny, či chutě připomínající kůži. Tedy ty kmeny, které jsou dnes populární v divokých pivech a jejichž chuť se nejčastěji popisuje anglickým slovem „funky“.

Americkou produkci tak podpořila silná domácí poptávka. Protože nebyl důvod ve velkém importovat to, co si umí v Americe vyrobit sami a ještě v subjektivně lepší kvalitě, tedy bez funky chutě, kterou u těchto piv vyhledává jen málo konzumentů a naopak většině populace zatuchlé tóny příliš nechutnají.

Doba se mění a dnes je ale situace jiná a britská piva typu Ale jsou v Americe považována za dražší a luxusnější značku, kterou si ale už z podstaty nemůže dovolit běžně konzumovat každý. K pivním gurmánům si však cestu vždy najdou.