Amišové 3/3 – Zajímavosti

Amišové se dožívají vysokého věku

Průměrný věk dožití se u této populace blíží 85 rokům, což je téměř o deset let více než je běžné v majoritní populaci. Amišové prakticky neznají civilizační choroby včetně rakoviny – svým zdravým životním stylem zdravím jen překypují. Jedí jen zdravé potraviny, které si vypěstují na svých políčkách, jsou stále na čerstvém vzduchu a nejsou vystaveni toxinům a těžká práce v zemědělství je vlastně nutí do zdravého pohybu. Možná na jejich životním stylu něco opravdu bude.

Amišové se neradi fotí

Fotí se neradi, protože, jak praví pátá kapitola knihy Deuteronomium, „neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréž na zemi dole (…)“. Podle toho vypadají i panenky malých děvčat – obličeje chybí.

Na stěnách také nevisí žádné fotografie a fotografování jako takové amišové striktně odmítají.

Amišové neplatí daně

Amišové odmítají třeba platit důchodové pojištění, protože domovy důchodců nebo ústavy sociální péče nepotřebují – v duchu svého přesvědčení se o nemohoucí členy rodiny starají. Na oplátku od státu také nechtějí důchody ani sociální příspěvky. A protože mezi své priority nekladou vzdělání, vydobyli si výjimku, aby jejich děti měly kratší povinnou školní docházku. Ta v USA trvá do šestnácti let. Studium na vyšších stupních škol probíhá mimo vliv společenství, což může vážně ohrozit vývoj a mravní základy dospívajících dětí. Vláda nakonec tyto obavy uznala jako oprávněné. Ze strachu z cizích vlivů tak musí vše, co přesahuje obvyklou hranici vědomostí jejich komunity, podrobně konzultovat. Konečné slovo mají totiž biskupové, kteří neradi vidí cokoliv nového.

Amišové mají skromná obydlí

V jejich domech rozhodně nenajdete žádnou okázalost. Stěny jejich příbytků bývají holé a zařízení tvoří jen pár kusů ručně vyrobeného nábytku. „Naším vzorem je Ježíš. I on žil skromně,“ hlásají otevřeně amišové.

Dřevěný baráček, ve kterém žijí, je malinkatý a má pár místnůstek. To rodinu nutí být neustále pohromadě. V jednom malém baráčku mohou žít i tři generace. Navzájem si pomáhají a drží při sobě.

Věří, že budou-li žít tímto tradičním způsobem, budou blaženější než uspěchané a zmatené současné lidstvo, honící se za kariérou a prosazující své ego všemi prostředky. Své přesvědčení nikomu nevnucují a otevřené konfrontaci s moderním světem se úzkostlivě vyhýbají.

Amišové se občas střetnou s vnějším světem i mezi sebou

Vody rozvíří jen kontakt se zákony vnějšího světa, někdy značně kuriózní. Deset dní natvrdo si loni v srpnu vysloužila skupina amišských mužů z Kentucky, když odmítla připevnit na své bryčky zářivé reflexní trojúhelníky, protože živé barvy jsou příliš rouhačské. Drobné pokuty ani přímluvy úředníků nepomohly a muži nakonec nastoupili do vězení ve svých nejlepších nedělních šatech. 

Mír komunity výjimečně naruší i vnitřní problémy. V nedávné době na sebe upozornil především Sam Mullet se svojí rodinou a dalšími věrnými, který vládl tvrdou rukou a odpůrcům nechával uřezávat vousy. Mezi amiši se ztráta plnovousu samozřejmě rovná neodpustitelné potupě.

Amišové a outfit

Šaty, které nosí amišové, nejsou barevné. Ženy nosí dlouhé černé šaty a na hlavách mají šátky nebo bílé čapečky na zavázání, kterými skrývají své dlouhé vlasy. Amišky mají zakázáno si vlasy stříhat. Muži nosí plnovous. Oblékají si bílé košile s černými kalhotami, ke kterým patří šle. Na hlavách mají slaměné klobouky. Jejich oblečení je inspirováno jejich předky, rolníky ze 16. století. Jejich styl oblékání symbolizuje pokoru a skromnost. Skříně na oblečení jsou nevelké, vždyť většina žen vlastní pouze čtvero šatů: jedny svátečnější, jedny obyčejné, jedny na praní a jedny rezervní.

Všechny díly