Bezpečná dávka alkoholu je podle nových výzkumů nula

Po dlouhá léta panovala mezi vědci a konzumenty alkoholu všeobecná shoda, že je alkohol v malých, takzvaně bezpečných dávkách, zdraví prospěšný, protože dodává tělu některém zdraví prospěšné látky, uvolňuje stres a zlepšuje psychiku.

Ovšem podle posledních výzkumů alkohol lidskému tělu škodí vždy a vědci ukázali, že bezpečná dávka alkoholu byl jen mýtus.

Tvrdilo se, že alkohol může být zdravý. Tedy pokud se pije s mírou. Že v malém množství může prospívat, ve velkém množství škodí.

Tato teze o prospěšnosti přiměřené konzumace alkoholu měla určitou oporu ve vědeckých datech. Když se ale pokusíme nezávisle a nezaujatě analyzovat skutečné dopady alkoholu na jednotlivce, těžko lze přehlédnout jednoznačný závěr, a sice, že pro většinu lidí neexistuje nic jako zdraví prospěšná dávka alkoholu.

Alkohol škodí prakticky vždy

Neexistuje žádná bezpečná úroveň konzumace alkoholu.

Nezáleží na tom, kolik toho vypijete, riziko pro zdraví začíná už prvním douškem jakéhokoli alkoholického nápoje. Jediné, co můžeme říci s jistotou, je, že čím víc pijete, tím škodlivější to je. Jinými slovy, čím méně pijete, tím je to bezpečnější.

Dokumentovaná rizika spojená s konzumací alkoholu

Zvýšené riziko rakoviny, to se týká zejména:

• střev
• hltanu
• hrtanu
• jícnu
• jater
• prsou

Dále je zde zvýšené riziko srdečních chorob a infarktu, gastrointestinálních potíží, neurologických poruch, oslabení imunity, psychických problémů a závislostí.

Kromě toho se ještě také zvyšuje riziko dopravních nehod a pracovních úrazů.

První pivo jako historická potravina

Archeologické důkazy o prvním pivovaru pocházejí z doby přibližně 11 tisíc let před Kristem.

Při stavbě egyptských pyramid zase dělníci dostávali výplatu v podobě piva. Každý dělník měl podle archeologů denní nárok na čtyři až pět litrů, to je cca 8 – 10 našich velkých piv a to každý den. Pivo pro ně bylo i zdrojem výživy a energie.

Dodejme, že toto starověké pivo bylo o dost jiné než to, které známe dnes. Obvykle mělo o dost méně alkoholu a minimálně některé varianty byly výrazně sladší a husté.

V Evropě bylo pivo dlouho kašovité a konzumovalo se buď pitím z misek nebo dokonce lžící. Mělo menší obsah alkoholu a kromě dospělých jej konzumovaly i děti.

Není žádným překvapením, že v historii, tedy v období středověku bylo pivo mnohem zdravějším nápojem, zdravějším než voda. Dává to smysl, protože zatímco voda často nebyla převařená a mohla obsahovat nebezpečné bakterie, pivo prošlo varem, a zajišťovalo tak alespoň nějaký hygienický standard.

Někteří vědci tuto teorii zpochybňují a nazývají ji mýtem a upozorňují na to, že rozhodně neplatí, že by lidé ve středověké Evropě konzumovali více piva než vody. Nenasvědčují tomu ani dobové literární záznamy, ty se zmiňují běžně o konzumaci vody i o zajišťování přístupu k čisté pitné vodě ve městech, A ani čistě materiálně to nevychází. Na to, aby byla většina obyvatel zásobována pivem v takovém množství, které by pokrylo byť jen polovinu denní potřeby tekutin, by zkrátka nebylo dost surovin.

Konzumace alkoholu měla kromě praktických každodenních aspektů i rozměr ekonomický. Povolení vařit pivo, tedy tzv. propinační právo, bylo zárukou příjmů a někdy kolem takových povolení vznikaly podniky, kláštery a s trochou nadsázky i celá města.

Omezování alkoholu a prohibice

V průběhu 18. století nastal ohledně alkoholu postupný, ale výrazný obrat. Souviselo to možná s proměnou společnosti a zvýšeným důrazem na nové rodinné hodnoty.

Opilství začalo vadit například u dělníků v počátcích průmyslové revoluce kde dělníci zacházeli se stroji a docházelo ke smrtelným úrazům. Lékaři začali kvalifikovat opilství jako nemoc a konzumovat alkohol lékaři vůbec nedoporučovali.

A do stále hlasitěji znějící kritiky alkoholu se začaly promítat i hlasy náboženských a morálních autorit. Alkohol začal být spojován nejen s měřitelnými fyziologickými důsledky, ale také s morálními poklesky lidského charakteru.

Ve Spojených státech hnutí za abstinenci dosáhlo historicky unikátního úspěchu v podobě zákona o tzv. prohibici. Od roku 1920 až do zrušení v roce 1933 byla v celých USA, s určitými lokálními výjimkami, zakázána konzumace alkoholu.

Výsledky tohoto sociálního experimentu byly zcela opačné a vedly ke konzumaci nekvalitního pančovaného alkoholu a s ním spojených zdravotních rizik. Dodnes se prohibice uvádí jako názorný příklad nezamýšlených dopadů restriktivních opatření.

Úplný zákaz alkoholu sice vedl ke snížení jeho konzumace, ale rozhodně ne na nulu. Poptávka byla vysoká, legální nabídka nulová a ve vzniklé mezeře se rozvinuly ohromné organizované gangy zajišťující výrobu a distribuci alkoholu. Stát přišel o nejen o příjem z daní, ale společnost zvedl do chaosu. Soudy i represivní složky byly zahlcené a ročně umíraly stovky lidí na otravu nekvalitním alkoholem.

Dvacáté století a vědecké výzkumy

Zatímco kritika alkoholu v 18. století byla vedena především po lince morální, druhá polovina 20. století je příznačná příklonem lékařské profese k metodám založeným na datech.

Tento přístup má zajistit neutralitu pozorovatele a vyšší vypovídací hodnotu naměřených výsledků. Dobře to funguje u klinických studií, kde lze provést slepé měření a skutečně tak ověřit nejenom dojmy, ale reálnou účinnost daného přípravku.

Poměrně rychle se podařilo nasbírat data o tom, jak rychle se alkohol odbourává, jak jeho vliv souvisí s tělesnými dispozicemi nebo jak alkoholické nápoje ovlivňují schopnosti rozhodování. Takové experimenty mohly být sice logisticky poněkud náročné, ale jejich vyhodnocení je poměrně přímočaré.

Měření dlouhodobých dopadů je o dost komplikovanější. Vědci musejí spoléhat na to, co o sobě lidé sami sdělí. A pak mohou v rámci různých studií sledovat, jak se jedna skupina osob statisticky liší od jiné. Na základě toho lze pak odhadnout, nikoli však dokázat, souvislost třeba právě mezi častou konzumací alkoholu a zdravotními problémy.

Od neúspěchu prohibice si mnozí lékaři i vědci dávali pozor, aby se neshodili příliš silnými prohlášeními o škodlivosti alkoholu. Nechtěli být spojováni s moralizováním. I to možná způsobilo, že většina oficiálních dokumentů nebo učebnic z druhé poloviny 20. století mluví o negativních dopadech nadměrné konzumace alkoholu, ale skoro nikdy ne o škodlivosti alkoholu jako takového.

Francouzský paradox

Serge Renaud, vědec z francouzské univerzity v Bordeaux prováděl dlouhodobou studii, která trvala deset let a jejíž závěry byly dezinterpretovány a to i samotným výzkumníkem.

Důvodem této studie byl fakt, že středomořské národy – tedy zde konkrétně Francouzi konzumují ve větším množství alkohol, zejména červené víno a zároveň se dožívají poměrně vysokého věku a trpí minimem srdečních chorob v porovnání s jinými národy.

Mnoho lidí a mezi nimi také mnoho novinářů tyto informace dále šířilo a sám vědec v přímém televizním vysílání uvedl, že za tímto paradoxem stojí právě konzumace alkoholu Francouzi.

Serge Renaud v pořadu odhadl, že přiměřená konzumace alkoholu snižuje riziko cca o padesát procent. Tím způsobil, že se značně zvýšil prodej červeného vína a to zejména na americkém trhu.

Resveratrol jako přírodní zázrak

Tento zdraví prospěšný účinek měla mít na svědomí látka zvaná resveratrol, kterou právě obsahuje červené víno. Má pozitivní účinky při léčbě a prevenci kardiovaskulárních onemocnění, obezity, diabetu, boreliózy, nealkoholické steatózy jater, zánětlivých onemocnění, ale také onkologických onemocnění či Alzheimerovy choroby. 

Resveratrol má své hrdé místo mezi třemi nejsilnějšími přírodními antioxidanty. Antioxidanty chrání buňky před volnými radikály, které se vyskytují ve vnějším ovzduší. Buňky jsou díky nim odolnější a déle funkční.

Díky antioxidačním účinkům je resveratrol užíván i v kosmetickém průmyslu, protože zpomaluje stárnutí buněk a funguje tak jako elixír mládí. 

Resveratrol také pozitivně ovlivňuje hladinu tuků v krvi. Má tedy vliv na snížení cholesterolu a dokonce zvyšuje podíl dobrého HDL cholesterolu v krvi. Jeho antioxidační účinky zároveň zabraňují oxidaci zlého LDL cholesterolu, který se následně ukládá na cévách. 

Později bylo ovšem zjištěno, že resveratrol obsahuje i třeba mošt z hroznového vína, či další, zejména červené ovoce jako například rybíz. A tak není nutné kvůli této látce konzumovat alkohol, který tělu škodí.

Závěr

O dopadech alkoholu se stále diskutuje. Alkohol v nižších dávkách může nabízet některé výhody, přináší uvolnění, ale nese s sebou zvýšené riziko v jiných oblastech.

Úroveň konzumace alkoholu, při níž se minimalizují zdravotní následky, se v různých populacích výrazně liší a u několika skupin, zejména u mladých dospělých, zůstává nulová, případně se k nule velmi blíží.

Současně platí, že malé množství alkoholu je spojeno se zlepšenými zdravotními výsledky tam, kde převládá vysoká zátěž kardiovaskulárními chorobami, zejména u starších dospělých v mnoha regionech světa.

Škodlivost pití se stupňuje zejména u mladé generace. Alkohol ničí zdraví přímo i skrze zranění v důsledku alkoholem podpořené nepozornosti. Právě u mladých zranění jednoznačně převažují jako příčina alkoholem způsobené smrti.

Ani starší lidé by neměli pít nadměrně, ostatně ne všechny negativní dopady lze měřit ztracenými roky života. Riziko rakoviny stoupá už s mírnými dávkami alkoholu.

Alkohol je nicméně pevně spojen s naší historií a kulturou a tak je pro mnoho lidí velmi těžké redukovat svojí konzumaci směrem k nule.